ECLI:CZ:NS:2014:30.CDO.1261.2014.1
sp. zn. 30 Cdo 1261/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudkyň JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Lenky Dopitové v exekuční věci oprávněné GE Money Bank, a. s., se sídlem v Praze 4 - Michli, Vyskočilova 1422/1a, identifikační číslo osoby 25 67 27 20, proti povinnému F. L., zastoupenému JUDr. Jindřichem Pelouchem, advokátem se sídlem v Berouně 1, Seydlovo nám. 30/6, pro částku 86.048,95 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. 15 EXE 10671/2011, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Praze z 29. března 2013, č. j. 17 Co 130/2013-54, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Shora označeným rozhodnutím krajský soud (kromě toho, že výrok o náhradě nákladů řízení mezi účastníky změnil tak, že „se o této náhradě nerozhoduje“) potvrdil usnesení z 8. listopadu 2012, č. j. 15 EXE 10671/2011-43, jímž okresní soud zamítl návrh povinného na zastavení exekuce, odůvodněný jeho nemajetností.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal povinný dovolání, jež má za přípustné podle §237 o. s. ř. s odůvodněním, že „by dovolacím soudem vyřešená právní otázka měla být posouzena jinak. Důvodem dovolání je „nadměrný formalismus při výkladu ustanovení §268 odst. 1 písm. e) o. s. ř.“ Podle jeho názoru v předmětné věci již měl a mohl pověřený soudní exekutor JUDr. Juraj Podkonický zjistit, že proti povinnému je neúspěšně vedena také exekuce soudním exekutorem JUDr. Marcelem Smejkalem pod sp. zn. EX 2792/2013. V tomto řízení již bylo zjištěno, že povinný nemá ani takové prostředky, které by mohly postačit alespoň ke krytí nákladů exekuce. Dovolatel proto v opakovaném zjišťování, zda výtěžek exekuce postačí alespoň ke krytí jejích nákladů, spatřuje neúměrný a nadbytečný formalismus. Podle jeho názoru nic nebrání tomu, aby soudní exekutor v předmětné věci vycházel ze zjištění učiněných předchozím exekutorem a aby tak nedocházelo k opakovanému zjišťování skutečností již zjištěných a v souvislosti s tím k dalšímu nárůstu nákladů exekučního řízení.
Dovolací soud, jenž vzhledem k článku II., bodu 7., části první zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a části první, článku II., bodu 2. zákona č. 293/2013 Sb., o dovolání rozhodl podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna do 31. prosince 2013, se zabýval nejprve otázkou jeho přípustnosti a v tomto ohledu dospěl k závěru, že přípustné není.
Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy (a to nejen hmotného práva, ale i – a o takový případ jde v souzené věci – práva procesního), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu – sice správně určenou – nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval (z podřazení skutkového stavu hypotéze normy vyvodil nesprávné závěry o právech a povinnostech účastníků).
V předmětné věci však povinný soudnímu exekutorovi ani odvolacímu soudu nevytýká samotný nesprávný výklad či použití procesněprávní normy, nýbrž – primárně – neúplně zjištěný skutkový vztah (srov. dikci druhého odstavce odůvodnění dovolání, v němž výslovně uvádí, že „v předmětné věci již měl a mohl pověřený soudní exekutor JUDr. Juraj Podkonický zjistit , že proti povinnému je neúspěšně vedena také exekuce.......“), tedy vadu řízení, a to tzv. jinou vadu, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (a teprve na základě ní nesprávné právní posouzení věci, k tomu viz např. Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád II., §201-376. Komentář. 1. vydání. Praha: C.H.Beck, 2009, s 1918-1919). K té je však soud povinen přihlédnout jen tehdy, je-li dovolání přípustné (§242 odst. 3 in fine); o tento případ však v souzené věci (viz výše) nejde. Tvrzení, že v souzené věci mohlo být využito skutkových zjištění o jeho nemajetnosti z předchozí exekuce, navíc povinný přednesl teprve v dovolání, tedy jako nepřípustné novum ve smyslu §241a odst. 6 o. s. ř. (v návrhu na č.l. 26 ani v odvolání na č.l. 49 obsaženo není).
Protože tedy jediný zákonem připuštěný dovolací důvod (podle §241a odst. 1 o. s. ř.) ve skutečnosti uplatněn nebyl, Nejvyšší soud dovolání jako nepřípustné podle ustanovení §243c odst. 1 odmítl.
O případné náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodnuto podle ustanovení hlavy VI. exekučního řádu.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. dubna 2014
JUDr. Vladimír Mikušek
předseda senátu