ECLI:CZ:NS:2014:30.CDO.1293.2013.1
sp. zn. 30 Cdo 1293/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Lenky Dopitové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněné L. A.-Š. N. , zastoupené Mgr. Davidem Kroftou, advokátem se sídlem v Praze 1, Újezd 450/40, proti povinné JUDr. Y. R. - V. , zastoupené JUDr. Janou Kopáčkovou, advokátkou se sídlem v Praze 5, Kroftova 1, pro 1.400.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 14 EXE 1617/2010, u soudního exekutora JUDr. Jana Fendrycha, Exekutorský úřad Praha 2, pod sp. zn. 132 EX 6013/10, o dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. 11. 2012 , č. j. 16 Co 384/2012-75, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Povinná je povinna zaplatit oprávněné na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 1800,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta Mgr. Davida Krofty.
Odůvodnění:
Soudní exekutor JUDr. Jan Fendrych rozhodl usnesením ze dne 17. 7. 2012, č. j. 132 EX 6013/10-62/Zl, že z rozdělované podstaty 2 162 500,- Kč za prodej nemovitostí ve výroku uvedených se uspokojují pohledávky v tomto pořadí:
1. pohledávka soudního exekutora ve výši 341 688,- Kč k hotovému zaplacení.
2. pohledávka oprávněné ve výši 1 439 900,- Kč k hotovému zaplacení.
3. pohledávka přihlášeného věřitele L. A.-Š. N. ve výši 380 912,- Kč k hotovému zaplacení.
Uvedl, že kromě jeho pohledávky, která se uspokojuje v první skupině (§337c odst. 1 písm. a/ o. s. ř.), byla částečně uspokojena jediná přihlášená věřitelka L. A.-Š. N., která přihlásila vykonatelnou pohledávku ve výši 1.350.000,- Kč s příslušenstvím, vyplývající ze směnečného platebního rozkazu Městského soudu v Praze ze dne 24. 3. 2006, č. j. 13 Sm 18/2006-10, ve spojení s rozsudkem téhož soudu ze dne 17. 3. 2009, č. j. 13 Cm 23/2006-79, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 9. 2010, č. j. 5 Cmo 223/2010-137. Tato pohledávka byla zařazena podle §337c odst. 1 písm. f) o. s. ř. do VI. skupiny. Pohledávka oprávněné (náležející do III. skupiny) se skládá z jistiny ve výši 1.400.000,- Kč a náhrady nákladů za právní zastoupení v exekuci ve výši 39.900,- Kč.
Městský soud napadeným rozhodnutím usnesení soudního exekutora potvrdil. Vyšel ze zjištění, že věřitelka přihlásila pohledávku ve výši jistiny 1 350 000,- Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 6 % ročně z částky 1 350 000,- Kč počítaným od 25. 2. 20005 do zaplacení, odměnu ve výši 4.500,- Kč, a náklady nalézacího řízení ve výši 16.024,30 Kč, 714,- Kč, 77.988,- Kč, jež jí byly přiznány ve směnečném řízení, a 39.354,- Kč, jež požadovala za právní zastoupení v jiném exekučním řízení. Poté uzavřel, že s ohledem na výši zbytku rozdělované podstaty a výši příslušenství přihlášené pohledávky a s přihlédnutím k §337c odst. 4 o. s. ř., je zřejmé, že v rámci tohoto rozvrhu nemůže být uspokojena (popřena) jistina ve výši 1.350.000,- Kč, proto není třeba se zabývat odvolací námitkou, že povinná popřela pravost pohledávky věřitelky (v tomto řízení oprávněné), že se jedná o duplicitní pohledávku, jež oprávněná vymáhá na základě směnečného platebního rozkazu a trestního rozsudku, když povinná popírá jen pravost jistiny. Uvedl, že v přiznané částce 380.912,- Kč jsou zahrnuty přiznané úroky z prodlení za tři roky (od 16. 7. 2009 do 16. 7. 2012) ve výši 243.443,83 Kč, směnečná odměna 4.500,- Kč, náklady řízení před soudem I. stupně 116.024,30 Kč, náklady námitkového řízení 714,- Kč a částečně náklady odvolacího řízení 16.229,87 Kč. V případě tohoto příslušenství se tak nejedná o duplicitní pohledávku, protože v rámci trestního řízení byla oprávněné přiznána pouze náhrada škody ve výši 1.350.000,- Kč a 50.000,- Kč.
Povinná v dovolání, jehož přípustnost dovozuje z §237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 o. s. ř., odvolacímu soudu vytýká, že se vůbec nezabýval námitkou věci rozsouzené a nikterak neposoudil vzájemný vztah tohoto řízení a řízení probíhajícího také u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 15 EXE 515/2011 a u téhož soudního exekutora pod sp. zn. 132 EX 1107/11. V řízení vedeném pod sp. zn. 15 EXE 515/2011 soud exekuci odložil do doby, než bude pravomocně rozhodnuto o návrhu za zastavení exekuce. Rozhodnutím se však neřídil soudní exekutor v této věci, neboť se měl zdržet všech úkonů ve prospěch oprávněné. Podle jejího názoru také „z popření nároku z důvodu duplicity pro překážku věci rozsouzené nelze vyslovit závěr, že došlo jen k popření jistiny“. Navrhla, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu a usnesení soudního exekutora zrušil a věc vrátil soudnímu exekutorovi k dalšímu řízení.
Oprávněná ve vyjádření k dovolání uvedla, že povinná se k otázce přípustnosti dovolání ve smyslu §237 o. s. ř. nevyjadřuje, takže není zřejmé, z čeho ji dovozuje. Souhlasí se závěrem odvolacího soudu, že otázkou duplicity nároku se nebylo třeba zabývat, neboť v rámci rozdělované podstaty nedošlo k uspokojení požadované jistiny. Navrhla, aby dovolání bylo jako nepřípustné odmítnuto.
Nejvyšší soud rozhodl o dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 7. 2009 do 31. 12. 2012 (srov. část první, čl. II Přechodná ustanovení, bod 12 zákona č. 7/2009 Sb. a čl. II Přechodná ustanovení, bod 7 zákona č. 404/2012 Sb.).
Je-li napadeným rozhodnutím - jako v projednávaném případě - usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soudní exekutor rozhodl o rozvrhu rozdělované podstaty, je dovolání ve smyslu §238a odst. 1 písm . e) o. s. ř. přípustné za podmínek vymezených v §237 odst. 1 písm. b) nebo c) o. s. ř. (srov. §238a odst. 2 o. s. ř.). Protože použití ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. je vyloučeno, zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., podle něhož rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatňovaným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 se nepřihlíží. Při přezkumu napadeného rozhodnutí - tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek - je Nejvyšší soud uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (§242 odst. 3 věta první o. s. ř.).
Povinná však žádnou otázku, která by měla činit rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadně významným (§237 odst. 3 o. s. ř.), v dovolání nevymezila, a ani hodnocením v dovolání uplatněných námitek k tomuto závěru dospět nelze.
Obecně není vyloučeno, aby jedna a tatáž povinnost ve vztahu mezi účastníky byla podložena více vykonatelnými exekučními tituly. Má-li oprávněný dostat totéž plnění, obrana povinného spočívá v podání návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí (exekuce) podle §268 odst. 1 písm. g) nebo h) o. s. ř. (srov. např. Kurka, V., Drápal, L. Výkon rozhodnutí v soudním řízení, Linde Praha, a. s. 2004, s. 210, 232).
Je-li v jednom řízení, v němž je vymáhána totožná pohledávka, podán návrh na zastavení exekuce a soud do doby rozhodnutí o tomto návrhu exekuci odloží, pak exekutor v tomto řízení nečiní žádné úkony směřující k provedení exekuce (§54 odst. 3 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů). Důsledky spojené s odložením exekuce se však nevztahují na postup exekutora v jiném exekučním řízení.
Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí nemůže založit ani námitka povinné, že „z popření nároku z důvodu duplicity pro překážku věci rozsouzené nelze vyslovit závěr, že došlo jen k popření jistiny“. Odvolací soud totiž pouze uzavřel, že v trestním řízení byla oprávněné přiznána pouze částka 1 350 000,- Kč (a dále 50 000,- Kč), zatímco v rámci směnečného řízení byly oprávněné vedle této částky přiznány i úroky z prodlení a náklady řízení, které tvoří příslušenství pohledávky. Jestliže jen příslušenství pohledávky bylo uspokojeno v rámci rozvrhového řízení, nebylo třeba se totožností pohledávek zabývat.
Nejvyšší soud proto dovolání povinné podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Dovolání povinné bylo odmítnuto, Nejvyšší soud úspěšné oprávněné přiznal podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a 2 a §146 odst. 3 o. s. ř. náklady, které jí v tomto řízení vznikly za zastoupení advokátem. Náklady sestávají z odměny advokáta za jeden úkon (sepis vyjádření k dovolání z 25. 4. 2013) podle §11 odst. 1 písm. k) vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném od 1. 1. 2013, ve výši 1500,- Kč (§7 bod 4, §9 odst. 1 vyhlášky) a paušální náhrady hotových výdajů advokáta 300,- Kč podle §13 odst. 3 vyhlášky, tj. celkem 1800,- Kč.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. ledna 2014
JUDr. Miroslava J i r m a n o v á , Ph.D.
předsedkyně senátu