ECLI:CZ:NS:2014:30.CDO.1317.2014.1
sp. zn. 30 Cdo 1317/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a JUDr. Pavla Vrchy, v právní věci žalobce MgA. J. M., zastoupeného Mgr. Davidem Taušem, advokátem se sídlem v Praze 5, Pod Stadiony 19, proti žalovanému Pragofilm, a.s., IČO 27907180, se sídlem v Praze 1, Klimentská č. 1216/46, zastoupenému Mgr. Lenkou Radoňovou, advokátkou se sídlem v Praze 5, Noutonická 520/23, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 32 C 157/2009, o zaplacení částky 200.000,- Kč s příslušenstvím, o dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1. října 2013, č. j. 3 Co 277/2012-147, takto:
Dovolání žalovaného se odmítá.
Stručné odůvodnění
(§243f odst. 3 o.s.ř.):
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 21. května 2012, č.j. 32 C 157/2009-118 výrokem I. zamítl žalobu, aby žalovaný zaplatil žalobci částku 200.000,- Kč s příslušenstvím z titulu uplatněného autorskoprávního nároku. Rozhodl též o náhradě nákladů řízení.
K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 1. října 2013, č. j. 3 Co 277/2012-147, rozsudek soudu prvního stupně podle §219a odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) ve výrocích zrušil a podle ustanovení §221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné, protože na závěrech soudu prvního stupně nemohl zbudovat vlastní úvahy o věci, takže bude na soudu prvního stupně, aby v dalším řízení především vycházel z tvrzení žalobce k žalobou uplatněného nároku.
Proti uvedenému usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dne 30. prosince 2013 včasné dovolání. Dovolatel spatřuje přípustnost tohoto dovolání v souladu s ustanovením §236 násl. o.s.ř. Dovolatel stručně akcentuje skutkovou stránku věci a uzavírá, že odvolací soud věc nesprávně posoudil podle §40 autorského zákona. Navrhuje proto, aby rozhodnutí odvolacího soudu bylo zrušeno, a aby mu věc byla vrácena k novému projednání a rozhodnutí.
K dovolání bylo podáno písemné vyjádření žalobcem, který se s napadeným rozhodnutím ztotožnil. Navrhl proto zamítnutí dovolání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) přihlédl k čl. II bodu 7. zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a dále čl. II bodu 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a vyšel tak ze znění tohoto procesního předpisu účinného od. 1. ledna 2013 do 31. prosince téhož roku. Po té se nejprve zabýval otázkou přípustnosti tohoto dovolání.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o.s.ř.).
Podle ustanovení §241a o.s.ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (odst. 1). V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4 o.s.ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a o.s.ř.) a čeho se dovolatel domáhá, tj. dovolací návrh (odst. 2). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení (odst. 3). V dovolání nelze poukazovat na podání, která dovolatel učinil za řízení před soudem prvního stupně nebo v odvolacím řízení (odst. 4). V dovolání nelze uplatnit nové skutečnosti nebo důkazy (odst. 6).
Rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání (§242 odst. 3 věta první o.s.ř.).
Aby dovolání v projednávané věci mohlo být kvalifikováno jako přípustné, muselo by být ve smyslu ustanovení §237 o.s.ř. ve vztahu k dovoláním napadenému rozhodnutí odvolacího soudu shledáno, že nastala jedna z těchto okolností, tj., že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva,
- při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo
- která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo
- je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo
- má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovolání žalovaného však neoznačuje a ani nenastoluje žádnou z uvedených alternativ, které by charakterizovaly napadené rozhodnutí ve smyslu výše vymezených hledisek, které jsou jedině způsobilé založit přípustnost dovolání proti němu. Nelze přitom pominout např. ani skutečnost, že Nejvyšší soud ve svém usnesení uveřejněném pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek přijal závěr, že má-li být dovolání přípustné podle ustanovení §237 o.s.ř. ve znění účinném od 1. ledna 2013 proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které „rozhodovací praxe“ se při řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje. Těmto zásadám však obsah podaného dovolání v žádném případě nikterak nevyhovuje, nadto za situace, když odvolací soud rušil rozsudek soudu prvního stupně v zásadě z důvodu nepřezkoumatelnosti.
S ohledem na uvedené skutečnosti proto nelze dovodit, že by byly naplněny předpoklady přípustnosti dovolání v této věci tak, jak je má na mysli již zmíněné ustanovení §237 o.s.ř.
Jestliže tedy v souzené věci nebyly shledány předpoklady přípustnosti dovolání, Nejvyšší soud toto dovolání, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.), jako nepřípustné odmítl (§243c odst. 1 věta první a odst. 2 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. května 2014
JUDr. Pavel Pavlík
předseda senátu