ECLI:CZ:NS:2014:30.CDO.1838.2014.1
sp. zn. 30 Cdo 1838/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. a JUDr. Pavla Vrchy, ve věci žalobce, Mgr. M. V. , zastoupeného JUDr. Josefem Vostřejšem, advokátem se sídlem v Praze 2, Wenzigova 5, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o náhradu škody a přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 11 C 30/2011, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. listopadu 2013, č. j. 53 Co 294/2013-127, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění
(§243f odst. 3 o.s.ř.) :
Žalobce se proti žalované domáhal zaplacení částky 1.181.094,- Kč s příslušenstvím jako škody způsobené nezákonným rozhodnutím o vazbě a nezákonným trestním řízením a částky 850.000,- Kč jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), (dále jen „OdpŠk“).
Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 25. ledna 2013, č. j. 11 C 30/2011-96, shledal žalobu důvodnou v části vztahující se ke vzniklé škodě a výrokem I. žalobě v plném rozsahu vyhověl, v části požadující přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu výrokem II. žalobu zamítl, když přihlédl k námitce promlčení, kterou uplatnila žalovaná. Výrokem III. rozhodl o náhradě nákladů řízení.
K odvolání žalobce i žalované Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 4. listopadu 2013, č. j. 53 Co 294/2013-127, výrokem I. zastavil řízení o odvolání žalované proti výroku I. rozsudku soudu prvního stupně, výrokem II. tento rozsudek ve výroku II. potvrdil, výrokem III. změnil výrok o nákladech soudního řízení a výrokem IV. rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti výroku II. rozsudku odvolacího soudu podal dne 21. 3. 2014 žalobce dovolání, neboť se domnívá, že toto rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a to v nesprávném právním posouzení právního úkonu – uplatnění promlčení nároku. Uvádí, že sice nezpochybňuje, že nárok je promlčen a že by mu jakákoliv skutečnost znemožňovala uplatnit včas nárok na zaplacení peněžní satisfakce, ale dovolává se shovívavosti dovolacího soudu v tom, aby shledal uplatnění námitky promlčení nároku uplatněné žalovanou jako právní úkon učiněný v rozporu s dobrými mravy. Navrhuje proto, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu v dovoláním napadeném výroku II. ve věci samé a ve výroku IV. a rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. a ve výroku III. zrušil a v tomto rozsahu vrátil Obvodnímu soudu pro Prahu 2 k dalšímu řízení.
Žalovaná se k podanému dovolání nevyjádřila.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) přihlédl k čl. II bodu 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a vyšel tak ze znění tohoto procesního předpisu účinného od 1. ledna 2014. Po té se nejprve zabýval otázkou přípustnosti tohoto dovolání.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o.s.ř.).
Podle ustanovení §241a o.s.ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (odst. 1). V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4 o.s.ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a o.s.ř.) a čeho se dovolatel domáhá, tj. dovolací návrh (odst. 2). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení (odst. 3). V dovolání nelze poukazovat na podání, která dovolatel učinil za řízení před soudem prvního stupně nebo v odvolacím řízení (odst. 4). V dovolání nelze uplatnit nové skutečnosti nebo důkazy (odst. 6).
Rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání (§242 odst. 3 věta první o.s.ř.).
Aby dovolání v projednávané věci mohlo být kvalifikováno jako přípustné, muselo by být ve smyslu ustanovení §237 o.s.ř. ve vztahu k dovoláním napadenému rozhodnutí odvolacího soudu shledáno, že nastala jedna z těchto okolností, tj.,že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva,
- při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo
- která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo
- je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo
- má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Nelze pominout např. ani skutečnost, že Nejvyšší soud ve svém usnesení uveřejněném pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek přijal závěr, že má-li být dovolání přípustné podle ustanovení §237 o.s.ř. ve znění účinném od 1. ledna 2013 proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které „rozhodovací praxe“ se při řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje. Těmto zásadám však obsah podaného dovolání v daném případě nevyhovuje. Žalobce neformuluje žádnou právní otázku a ani z obsahu dovolání se taková otázka nepodává.
Z uvedených důvodů tak dovolacímu soudu nezbylo, než dovolání odmítnout podle §243c odst. 1 a 2 věta první o.s.ř.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení není s přihlédnutím k ustanovení §243f odst. 3 věta druhá o.s.ř. odůvodňován.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 5. listopadu 2014
JUDr. Pavel Pavlík
předseda senátu