ECLI:CZ:NS:2014:30.CDO.1878.2014.1
sp. zn. 30 Cdo 1878/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Lenky Dopitové, v exekuční věci oprávněné L. P., zastoupené JUDr. Vladimírem Dvořáčkem, advokátem se sídlem v Praze 8, Sokolovská 32/22, proti povinnému J. D. , zastoupenému Mgr. Helenou Martínkovou, advokátkou se sídlem v Táboře, Palackého 357, pro částku 7.330,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro prahu 4, pod sp. zn. 67 Nc 355/2008, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze 16. prosince 2013, č.j. 30 Co 469/2013-79, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Shora označeným rozhodnutím městský soud potvrdil usnesení z 12. srpna 2013, č. j. 67 Nc 355/2008-45, jímž obvodní soud částečně zastavil exekuci ohledně jistiny vymáhané pohledávky ve výši 7.330,- Kč s 9,75% úroky z prodlení ročně od 3. 8. 2007 do zaplacení a ohledně náhrady nákladů předcházejícího (nalézacího) řízení ve výši 12.024,- Kč. V odůvodnění napadeného usnesení odvolací soud uzavřel, že exekuce bude nadále vedena k vymožení nákladů oprávněné v exekučním řízení a nákladů exekuce.
Proti usnesení odvolacího soudu podal povinný dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 o. s. ř. s odůvodněním, že otázka, zda v případě náhrady nákladů oprávněné v exekučním řízení a nákladů exekuce jde či nejde o pohledávky, které by bylo možno přihlásit do vyrovnání podle §56 zák. č. 328/1991 Sb. o konkurzu o vyrovnání, nebyla v rozhodování dovolacího soudu dosud vyřešena. Nesprávné právní posouzení věci spatřuje v závěru odvolacího soudu, že o takové pohledávky nejde. Povinný je naopak přesvědčen, že náklady oprávněné a náklady exekuce bylo možno přihlásit do vyrovnání, které bylo proti němu vedeno u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 0Kv 6/2007, a to ve lhůtě stanovené soudem dobou čtyř týdnů od data 20. 8. 2008. Z tohoto důvodu měla být podle jeho názoru exekuce zastavena v plném rozsahu, tedy i ohledně náhrady nákladů oprávněné v exekučním řízení a nákladů exekuce.
Oprávněná navrhla odmítnutí dovolání jako nepřípustného.
Nejvyšší soud, jenž dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (srov. část první, čl. II, bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a část první, čl. II, bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), se zabýval nejprve otázkou přípustnosti dovolání a v tomto směru dospěl k závěru, že dovolání přípustné není.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
V daném případě je dovolání nepřípustné proto, že je nelze úspěšně podat proti rozhodnutí, které nebylo vydáno. Obecně platí, že pojmově není možno uvažovat ani o odvolání (a tedy i dovolání) proti výroku (jeho části), který nebyl vydán (viz např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 2288/2005, případně 20 Cdo 3818/2013, nebo z literatury např. Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád II., §1-200za. Komentář. 1. vydání. Praha: C.H.Beck, 2009, 1126 s.). Podání účastníka, které obsahuje námitky proti chybějícímu rozhodnutí, je zpravidla namístě posoudit jako návrh na vydání doplňujícího rozhodnutí. V souzené věci by však beztak doplňující usnesení vydáno být nemohlo, neboť návrh na jeho vydání do patnácti dnů od doručení usnesení odvolacího soudu účastníkům řízení podán nebyl (§166 odst. 1 ve spojení s ustanovením §167 odst. 2 o. s. ř.).
Kromě toho je zde ovšem další důvod k odmítnutí dovolání. Náhradu nákladů vynaložených oprávněnou v exekučním řízení je – stejně jako náklady exekuce – z hlediska ustanovení §121 odst. 3 obč. zák. nutno považovat za příslušenství jistiny pohledávky (jak to ostatně výslovně uvádí i samotný dovolatel v druhém odstavci třetí strany dovolání na č.l. 101).
Jestliže se pro účely posouzení přípustnosti dovolání k příslušenství pohledávky nepřihlíží (§238 odst. 1 písm. d/ věta za středníkem o. s. ř.) a jestliže jistina pohledávky činila 7.330,- Kč, pak je dovolání proti napadenému rozhodnutí nepřípustné také proto, že jím bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč.
Z uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání jako nepřípustné podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
O případné náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodnuto podle hlavy VI. exekučního řádu v novém rozhodnutí ve věci.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. června 2014
JUDr. Vladimír Mikušek
předseda senátu