ECLI:CZ:NS:2014:30.CDO.189.2014.1
sp. zn. 30 Cdo 189/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Pavla Vrchy ve věci P. K. , syna X. K. , právně zastoupené JUDr. Jaroslavou Moravcovou, advokátkou se sídlem Pardubice – Semtín, budova P 9 č. p. 81, a otce F. K. , o změnu výživného, ve věci vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 13 P 528/96, o dovolání matky proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, ze dne 30. května 2013, č.j. 18 Co 129/2013 – 271, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Pardubicích (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 14. prosince 2012 zastavil řízení o změnu výživného a rozhodl, že otec je povinen uhradit České republice náklady řízení ve výši 6.900,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení na účet Okresního soudu v Pardubicích.
Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích (dále jen „odvolací soud“), usnesením ze dne 30. května 2013, č.j. 18 Co 129/2013 – 271, změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že matka je povinna nahradit České republice na účet Okresního soudu v Pardubicích na nákladech řízení státu 4.450,- Kč ve splátkách po 500,- Kč měsíčně splatných vždy do každého posledního dne v měsíci, počínaje srpnem 2013, pod ztrátou výhody splátek a dále rozhodl, že otec je povinen nahradit České republice na účet Okresního soudu v Pardubicích na nákladech řízení státu 2.450,- Kč ve splátkách po 500,- Kč měsíčně splatných vždy do každého posledního dne v měsíci, počínaje srpnem 2013, pod ztrátou výhody splátek.
Proti tomuto usnesení podala matka (dále jen „dovolatelka“) včasné dovolání k Nejvyššímu soudu (dále jen „dovolacímu soudu“), kdy nesouhlasila s povinností uhradit státu 4.450,- Kč za vypracování znaleckého posudku, který musel být vypracován z důvodu nesoučinnosti otce řádně a pravdivě doložit jeho příjmy. Dovolatelka má za to, že odvolací soud postupoval bezdůvodně, když uložil matce povinnost hradit náklady řízení, přestože věděl, že matce bylo povoleno oddlužení a že během doby, po kterou trvá oddlužení nemůže matka uspokojovat další pohledávku před těmi, které byly zahrnuty do oddlužení, a proto navrhla, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil k dalšímu projednání.
Jelikož napadené rozhodnutí bylo vydáno 30. května 2013, Nejvyšší soud České republiky jakožto soud dovolací (dále jen „dovolací soud“) při projednání dovolání a rozhodnutí o něm postupoval podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2013 (viz přechodné ustanovení čl. II, bod 7, zákona č. 404/2012 Sb.) – dále též jen „o. s. ř.“.
Vzhledem k tomu, že dovolání v této věci nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř., zabýval se dovolací soud tím, zda jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání formulované v §237 o. s. ř. (ve spojení s omezením dle §238 o. s. ř.).
Podle ustanovení §237 o. s. ř., není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle ustanovení §238 odst. 1 písm. a) o. s. ř. dovolání není přípustné ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, o určení (popření) rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení.
Podle ustanovení §238 odst. 1 písm. d) o. s. ř. dovolání proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv, o pracovněprávní vztahy nebo o věci uvedené v §120 odst. 2 o. s. ř.; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží,
V usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné v Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 80/2013, Nejvyšší soud mimo jiné vyložil, že za podmínek uvedených v ustanovení §237 o. s. ř. je dovolání přípustné (s přihlédnutím k omezením dle §238 o. s. ř.) též proti akcesorickým výrokům rozhodnutí odvolacího soudu, jímž se odvolací řízení končí. V daném případě k těmto akcesorickým výrokům patří ta část prvního výroku napadeného rozhodnutí, kterou odvolací soud potvrdil rozsudek insolvenčního soudu v bodě III. výroku o nákladech řízení a dále druhý výrok napadeného rozhodnutí, jímž odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Dovolatel, který (jak uvedeno shora) „dovolání směřuje proti všem výrokům napadeného rozhodnutí“, nicméně ve vztahu k těmto výrokům neuplatňuje žádnou dovolací argumentaci, takže ohledně nich neotevírá žádnou otázku procesního nebo hmotného práva. Dovolání proti těmto výrokům již proto není přípustné. Nadto jde o výroky, jimiž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč (§238 odst. 1 písm. d/ o. s. ř.). Peněžité plnění přiznané výrokem o nákladech řízení nelze označit pro účely posouzení přípustnosti dovolání za plnění ze vztahu ze spotřebitelské smlouvy, z pracovněprávního vztahu nebo z věci uvedené v §120 odst. 2 o. s. ř. (§238 odst. 1 písm. d/ o. s. ř.), ani když je výrok o nákladech řízení akcesorickým výrokem v rozhodnutí, jež se (co do „merita“) takového „vztahu“ nebo takové „věci“ týkalo (ve výroku o nákladech řízení se zvláštní povaha těchto vztahů a věcí dovolující prolomení stanoveného limitu nijak neprojevuje).
Z uvedeného lze dovodit, že rovněž v akcesorickém výroku o nákladech řízení, vydaném v řízení podle zákona o rodině se zvláštní povaha věcí dovolující prolomení stanoveného limitu (tj. řízení podle §120 odst. 2 o.s.ř., např. řízení o určení a popření rodičovství, řízení o osvojení a dalších) nijak neprojevuje. Jinými slovy i zde je třeba posuzovat, zda dovoláním napadeným výrokem o nákladech řízení bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč (§238 odst. 1 písm. d/ o. s. ř.). Dovolání by bylo přípustné proti výroku, jímž bylo rozhodnuto o nákladech řízení ve věcech upravených zákonem o rodině o peněžité plnění převyšujícím 50.000,- Kč, ovšem jen tehdy, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
V přezkoumávané věci dovolatelka napadla měnící výrok odvolacího soudu, jímž dovolatelce byla uložena povinnost zaplatit náklady státu ve výši nepřevyšující 50.000,- Kč (4.450,- Kč), kde dovolání ze shora vyložených důvodů přípustné není (§243c odst. 1 věty první o. s. ř.) a dovolací soud je proto v tomto rozsahu odmítl. Dovolání není rovněž přípustné ani proti té části výroku usnesení odvolacího soudu, kde bylo rozhodnuto o povinnosti otce k náhradě nákladů států a to proto, že dovolatelce tímto výrokem žádná povinnost uložena nebyla a její dovolání je tak subjektivně nepřípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 1997, sp. zn. 2 Cdon 1363/96, uveřejněné v časopise Soudní judikatura 3/1998 pod č. 28). Nejvyšší soud proto dovolání i v tomto rozsahu odmítl (§243c odst. 3, věta první, §218 písm. b) o.s.ř.). Ze stejného důvodu pak nemůže být přípustné ani dovolání proti výroku usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 29. ledna 2014
JUDr. Lubomír P t á č e k, Ph.D.
předseda senátu