ECLI:CZ:NS:2014:30.CDO.205.2014.1
sp. zn. 30 Cdo 205/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Pavla Pavlíka v exekuční věci oprávněných nezletilých a) R. a b) N. , K. , zastoupených matkou A. M. , právně zastoupených JUDr. Věrou Nenutilovou, advokátkou se sídlem ve Stříbře, Masarykovo nám. 8, proti povinnému R. K. , zastoupenému Mgr. Ing. Robertem Bochníčkem, advokátem se sídlem v Plzni, Americká 33, pro výživné, vedené u Okresního soud v Tachově pod sp. zn. 11 EXE 734/2012, o dovolání oprávněných proti usnesení Krajského soudu v Plzni z 22. července 2013, č. j. 18 Co 286/2013-88, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Oprávněné jsou povinny zaplatit povinnému společně a nerozdílně na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 600,- Kč k rukám advokáta Mgr. Ing. Roberta Bochníčka.
Odůvodnění:
Shora označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení z 25. dubna 2013, č. j. 11 EXE 734/2012-56, jímž okresní soud – s odůvodněním, že ke dni podání návrhu na nařízení exekuce ani v průběhu let 2012 a 2013 dluh na výživném neexistoval – exekuci podle §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. zastavil.
Proti usnesení odvolacího soudu podaly oprávněné dovolání, jehož přípustnost dovozovaly z toho, že – podle jejich názoru – napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky, která v rozhodování dovolacího soudu „nebyla dosud úplně vyřešena“. Podle jejich přesvědčení dluh na výživném existoval a soud pochybil, nezabýval-li se předloženým důkazem, totiž kopií složenky, z níž plyne, že povinný zaplatil výživné za měsíc listopad a prosinec 2011 – v rozporu s ustanovením §97 odst. 1 zákona o rodině, podle něhož je výživné třeba platit v pravidelných opětujících se částkách splatných vždy na měsíc dopředu – teprve 14. ledna 2012.
Povinný navrhl odmítnutí, případně zamítnutí dovolání.
Dovolací soud vzhledem k článku II., bodu 7., části první zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, o dovolání rozhodl podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2013, a dospěl k závěru, že je třeba je odmítnout.
Podle §237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle první věty ustanovení §241b odst. 3 o. s. ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 237a) nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání.
V usnesení z 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikovaném ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek pod číslem 4/2014, Nejvyšší soud uzavřel, že má-li být dovolání přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2013 proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena, musí být z obsahu dovolání patrno, kterou otázku hmotného nebo procesního práva má dovolatel za dovolacím soudem dosud nevyřešenou.
Jelikož v dovolání (navíc zcela zjevně směřujícím jen proti skutkovým zjištěním, nikoli právnímu posouzení; přitom pouze nesprávné právní posouzení je v současnosti způsobilým dovolacím důvodem) nebylo konkrétně uvedeno, kterou právní otázku mají oprávněné za dovolacím soudem dosud nevyřešenou, Nejvyšší soud je podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Dovolání bylo odmítnuto, výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §1 odst. 2, §6 odst. 1, §7 bod 1, §8 odst. 4 a §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 S., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. července 2014
JUDr. Vladimír M i k u š e k
předseda senátu