ECLI:CZ:NS:2014:30.CDO.2258.2014.1
sp. zn. 30 Cdo 2258/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D. a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Lenky Dopitové v exekuční věci oprávněné Československé obchodní banky a. s. , se sídlem v Praze 5, Radlická 333/150, identifikační číslo osoby 00001350, proti povinnému M. T. , pro 33485,34 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 23 EXE 9640/2012, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 11. 2012, č. j. 11 Co 742/2012-63, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Odvolací soud napadeným rozhodnutím odmítl podle §44 odst. 7 zákona č. 120/2001 Sb. odvolání povinného proti usnesení ze dne 23. 8. 2012, č. j. 23 EXE 9640/2012-16, kterým soud prvního stupně nařídil exekuci podle exekutorského zápisu, sepsaného Mgr. Veronikou Jírovou dne 21. 12. 2011 pod sp. zn. 025 EZ 2724/11, v němž bylo pokračováno dne 27. 12. 2011 pod sp. zn. 025 EZ 2772/11 JUDr. Janem Grosamem, a jejím provedením pověřil JUDr. Jana Grosama, soudního exekutora Exekutorského úřadu Praha 6.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadl povinný dovoláním.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád ve znění účinném od 1. 7. 2009 do 31. 12. 2012 (viz článek II, bod 12. části první zákona č. 7/2009 Sb. a článek II, bod 7. části první zákona č. 404/2012 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. l o. s. ř., lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Podle Části první, Čl. II Přechodná ustanovení, bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) před dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů; užití nového znění §243c odst. 2 tím není dotčeno. Zákon nabyl účinnosti 1. 7. 2009. Z uvedeného ustanovení vyplývá, že dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu (vyhlášeným) vydaným po 1. 7. 2009 se projednají a rozhodnou podle příslušných ustanovení občanského soudního řádu upravujících dovolací řízení již ve znění účinném od 1. 7. 2009.
Z ustanovení §238a odst. 1 o. s. ř. dále vyplývá, že od 1. 7. 2009 již není dovolání přípustné proti usnesením odvolacího soudu, jimiž bylo rozhodnuto o odvolání proti usnesení soudu prvního stupně o nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce). Jestliže tedy v souzené věci odvolací soud rozhodl o odvolání povinného 29. 11. 2012, dovolání proti tomuto rozhodnutí není již přípustné.
Nejvyšší soud proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§243a odst. l věta první o. s. ř.), a aniž zkoumal povinné zastoupení dovolatele v dovolacím řízení (§241 o. s. ř.), dovolání odmítl (§243b odst. 5, §218 písm. c/ o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. června 2014
JUDr. Miroslava J i r m a n o v á , Ph.D.
předsedkyně senátu