ECLI:CZ:NS:2014:30.CDO.2264.2014.1
sp. zn. 30 Cdo 2264/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a JUDr. Pavla Vrchy, v právní věci žalobce Mgr. M. M., proti žalovanému Bytovému družstvu Vacka 1671, se sídlem v Ostravě - Porubě, nám. Václava Vacka 1671/11, zastoupenému Mgr. Petrem Kaustou, advokátem se sídlem v Ostravě – Moravské Ostravě, Čs Legií 5, o ochranu osobnosti, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 23 C 176/2008, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 4. prosince 2013, č.j. 1 Co 343/2013-239, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Stručné odůvodnění
(§243f odst. 3 o.s.ř.):
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 6. června 2013, č.j. 23 C 176/2008-216, výrokem I. zamítl návrh žalobce, aby se žalovaný žalobci omluvil ve znění a způsobem uvedeným ve výroku, výrokem II. zamítl návrh žalobce, aby mu žalovaný zaplatil na náhradu nemajetkové újmy podle §13 odst. 2 občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.) částku 300.000,- Kč s příslušenstvím, výrokem III. rozhodl o náhradě nákladů řízení a výrokem IV. připustil změnu žaloby.
Toto rozhodnutí bylo k odvolání žalobce potvrzeno rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 4. prosince 2013, č.j. 1 Co 343/2013-239. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovým i právním závěrem soudu prvního stupně, že tvrzený protiprávní zásah do osobnostních práv žalobce ze strany žalovaného nenastal, neboť výpověď z nájmu, kterou žalovaný dal žalobci, nebyla soudem shledána neplatnou.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalobce dne 2. ledna 2014 dovolání, ve kterém mimo jiné uvádí, že „po bezmála 17 let od r. 1997 je bezpříkladně kriminalizován“, … - „a to vše provázeno soudními pokusy o zbavení mojí svéprávnosti a vyhnání do bezdomovectví, zatím nevykonatelné pro neposkytnutí přístřeší…“ apod. Na závěr žalobce navrhuje, že pokud se soud pokusí o uzavření podmíněného smíru ve znění: že žalovaný mu trvale zajistí plný a nerušený výkon práv spojených s užíváním bytu č. 49/8, a vzdá se nároků na adv. Mgr. P. Kausty a spol. z jeho „zastupování“ v těchto všech věcech, s možností vypovězení tohoto smíru do 15 dnů od doručení soudům, vezme žalobce veškeré žaloby vůči žalovanému zpět.
K dovolání se žalovaný nevyjádřil.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) přihlédl k čl. II bodu 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a vyšel tak ze znění tohoto procesního předpisu účinného od. 1. ledna 2014. Po té se nejprve zabýval otázkou přípustnosti tohoto dovolání.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o.s.ř.).
Podle ustanovení §241a o.s.ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (odst. 1). V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4 o.s.ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a o.s.ř.) a čeho se dovolatel domáhá, tj. dovolací návrh (odst. 2). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení (odst. 3). V dovolání nelze poukazovat na podání, která dovolatel učinil za řízení před soudem prvního stupně nebo v odvolacím řízení (odst. 4). V dovolání nelze uplatnit nové skutečnosti nebo důkazy (odst. 6).
Rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání (§242 odst. 3 věta první o.s.ř.).
Aby dovolání v projednávané věci mohlo být kvalifikováno jako přípustné, muselo by být ve smyslu ustanovení §237 o.s.ř. ve vztahu k dovoláním napadenému rozhodnutí odvolacího soudu shledáno, že nastala jedna z těchto okolností, tj., že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva,
- při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo
- která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo
- je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo
- má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovolání žalobce v posuzované věci však nikterak neoznačuje a ani nenastoluje takovou z uvedených alternativ, které by charakterizovaly napadené rozhodnutí ve smyslu výše vymezených hledisek, které jsou jedině způsobilé založit pozitivní úvahu o přípustnosti dovolání proti němu. Nelze přitom pominout např. ani skutečnost, že Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněném pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek přijal závěr, že má-li být dovolání přípustné podle ustanovení §237 o.s.ř. ve znění účinném od 1. ledna 2013 proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které „rozhodovací praxe“ se při řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje. Těmto zásadám obsah podaného dovolání v daném případě nevyhovuje.
Pokud se jedná o úkon žalobce směřující ke zpětvzetí žaloby s podmínkou uzavření smíru, odkazuje soud na ustanovení §41a odst. 2 o.s.ř., podle kterého se nepřihlíží k úkonu účastníka, který je vázán na splnění podmínky nebo doložení času.
S ohledem na vyložené skutečnosti, když nebyly shledány předpoklady přípustnosti dovolání, Nejvyšší soud toto dovolání, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.), odmítl (§243c odst. 1 věta první a odst. 2 o.s.ř.).
U výroku o náhradě nákladů dovolacího řízení se odkazuje na ustanovení §243f odst. 3 věta druhá o.s.ř.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. listopadu 2014
JUDr. Pavel Pavlík
předseda senátu