ECLI:CZ:NS:2014:30.CDO.2294.2013.1
sp. zn. 30 Cdo 2294/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Lenky Dopitové v exekuční věci oprávněného I. P. , zastoupeného Mgr. Radkou Dlabalovou, advokátkou se sídlem v Praze 5, Drtinova 24, proti povinným 1) T. V. , zastoupenému JUDr. Michaelou Strnadovou, advokátkou se sídlem v Praze 5, Stroupežnického 2328/30, a 2) Mgr. O. K. , zastoupenému Mgr. Markem Nemethem, advokátem se sídlem v Praze 1, Opletalova 1015/55, pro 2 000 000,- Kč a 40 000,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 74 Nc 2493/2009, o dovolání oprávněného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. února 2012, č. j. 13 Co 404/2011-103, takto:
Dovolání se zamítá .
Odůvodnění:
Obvodní soud usnesením ze dne 28. 3. 2011, č. j. 74 Nc 2493/2009-62, zamítl návrh povinných na zastavení exekuce, nařízené usnesením téhož soudu ze dne 10. 8. 2009, č. j. 74 Nc 2493/2009-7, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 13. 9. 2010, č. j. 13 Co 151/2010-24. Uzavřel, že exekutorský zápis se svolením k vykonatelnosti, sepsaný soudním exekutorem Mgr. Jozefem Višvaderem dne 4. 12. 2008, obsahuje všechny formální náležitosti stanovené v §79 ex. řádu, a proto je nejen veřejnou listinou podle §79 odst. 7 ex. řádu, ale také řádným exekučním titulem podle §40 odst. 1 písm. d) ex. řádu. Na základě provedených důkazů dále uzavřel, že se povinným nepodařilo prokázat, že exekutorský zápis je potvrzením o simulovaném právním úkonu, kdy skutečným investorem půjčky byl svědek D. S., ani to, že částku 375 000,- Kč žádný z povinných neobdržel, a že částkou 65 000,- Kč bylo D. S. plněno právě na uvedenou půjčku. Oba povinní totiž exekutorský zápis podepsali s tím, že 375 000,- Kč bylo každému z nich vyplaceno v hotovosti, a že částka 1 250 000,- Kč bude předána na účet T. V., k čemuž také dne 4. 12. 2008 došlo. Povinným se pravdivost údajů obsažených v exekutorském zápisu vyvrátit nepodařilo.
Městský soud napadeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že exekuci zastavil do částek 40 000,- Kč a 1 250 000,- Kč a ohledně částky 750 000,- Kč usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Uvedl, že smlouva o půjčce má reálnou povahu, že vznik půjčky předpokládá i skutečné odevzdání předmětu půjčky dlužníkovi. Pokud nedošlo k předání peněz či k bezhotovostnímu převodu sjednané částky a jejímu připsání na účet dlužníka, nevznikl mezi smluvními stranami právní vztah z půjčky. S poukazem na první odstavec exekutorského zápisu ze dne 4. 12. 2008 uzavřel, že listina obsahuje exekutorský zápis se svolením k vykonatelnosti, neobsahuje však zápis o právním úkonu (půjčce), ale jen na něj odkazuje (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. července 2006, sp. zn. 20 Cdo 3103/2005). Protože v okamžiku podpisu exekutorského zápisu dosud nedošlo k bezhotovostnímu převodu částky 1 250 000,- Kč, nevznikl mezi účastníky vztah z půjčky a oprávněný nemá na vymáhané plnění podle hmotného práva nárok. Jelikož hlavní závazek povinných vůči oprávněnému z půjčky ve výši 2 000 000,- Kč nevznikl, nemohlo dojít ani k porušení povinnosti ze smlouvy o půjčce a oprávněnému tak nevznikl ani nárok na smluvní pokutu ve výši 40 000,- Kč.
Oprávněný v dovolání, jehož přípustnost opírá o §238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o. s. ř., namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu (v části, jíž odvolací soud zastavil exekuci co do částek 40 000,- Kč a 1 250 000,- Kč) spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.). Podle jeho názoru je z obsahu spisu a odůvodnění napadeného usnesení patrné, že mezi oprávněným a povinnými byla před podpisem exekutorského zápisu uzavřena ústní smlouva o půjčce ve výši 2 000 000,- Kč, přičemž částka 750 000,- Kč byla povinným předána v hotovosti před podpisem exekutorského zápisu a částka 1 250 000,- Kč byla bezprostředně po podpisu exekutorského zápisu vložena oprávněným na účet povinného T. V. Závazkový vztah z půjčky mezi oprávněným a povinnými tak vznikl dne 4. 12. 2008 a oprávněný má na vymáhané plnění hmotněprávní nárok. Podpisem exekutorského zápisu oba povinní potvrdili uzavření smlouvy o půjčce a vyjádřili svoji vůli půjčené finanční prostředky vrátit. Oprávněný má za to, „že pokud účastníci shodně prohlásí, že došlo k uzavření smlouvy o půjčce, přičemž k předání půjčených finančních prostředků a tedy ke vzniku závazkového vztahu dojde až po podpisu exekutorského zápisu, je tak zcela naplněn zákonný předpoklad dohody účastníků, resp. závazek povinných splnit pohledávku vyplývající ze závazkového vztahu, který vznikne v budoucnosti“. Navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Druhý povinný ve vyjádření k dovolání s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2007, sp. zn. 33 Odo 209/2005, uvedl, že vznik půjčky předpokládá nejen dohodu stran, ale i skutečné odevzdání předmětu půjčky, přičemž on sám nikdy půjčku ve výši 1 250 000,- Kč nepřevzal. Navrhl proto, aby dovolací soud dovolání oprávněného odmítl, popř. zamítl.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 7. 2009 do 31. 12. 2012 (viz. Čl. II Přechodných ustanovení, bod 12. části první zákona č. 7/2009 Sb. a článek II, bod 7. části první zákona č. 404/2012 Sb.).
Dovolání - posuzováno podle jeho obsahu - směřuje proti části rozhodnutí odvolacího soudu, jíž odvolací soud změnil rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že zastavil nařízenou exekuci co do částek 40 000,- Kč a 1 250 000,- Kč); je tudíž přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. ve spojení s §130 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů (dále též jen „zákon č. 120/2001 Sb.“).
Je-li dovolání přípustné, je dovolací soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.) i k vadám podle ustanovení §229 odst. 1, odst. 2 písm. a) a b), odst. 3 o. s. ř. (tzv. zmatečnosti), jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Jinak je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení (§242 odst. 3 věta první o. s. ř.). Takové vady však dovolatel nenamítá a nepodávají se ani z obsahu spisu.
Dovolání není důvodné.
Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy (práva hmotného nebo procesního), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu – sice správně určenou – nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval (z podřazení skutkového stavu hypotéze normy vyvodil nesprávné závěry o právech a povinnostech účastníků).
Oprávněný zpochybňuje právní závěr odvolacího soudu, že exekuci je třeba zastavit ohledně plnění, na něž ke dni podpisu exekutorského zápisu ze dne 4. 12. 2008, který je ve věci exekučním titulem, oprávněný ještě neměl podle hmotného práva nárok (jedná se o závazek k vrácení půjčky ve výši 1 250 000 Kč včetně smluvní pokuty 40 000 Kč za prodlení), neboť jeho nárok vznikl až po sepisu exekutorského zápisu, a to skutečným předáním peněz, resp. připsáním sjednané částky 1 250 000,- Kč na účet dlužníka v souladu s ujednáním stran exekutorského zápisu.
Podle §657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.
Smlouva o půjčce je tradičně považována za smlouvu reálnou, tedy že ke smlouvě o půjčce nedochází jen na základě dohody stran (účinným přijetím návrhu na uzavření smlouvy), ale až skutečným odevzdáním předmětu půjčky dlužníku, ke kterému při peněžité půjčce může dojít i bezhotovostním převodem na účet dlužníka (k tomu srov. například rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 14. května 2004, sp. zn. 21 Cdo 2217/2003, uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 6, ročníku 2004, pod číslem 110, či rozsudek téhož soudu ze dne 11. prosince 2009, sp. zn. 21 Cdo 4520/2007). Jinak řečeno, dokud nedošlo k předání peněz či k bezhotovostnímu převodu sjednané částky, nevznikl mezi smluvními stranami právní vztah z půjčky (k tomu srov. Švestka, J., Spáčil, J., Škárová, M., Hulmák, M. a kol. Občanský zákoník II. §460 až 880. Komentář. 2. vydání. Praha : C. H. Beck, 2009, str. 1852).
V době sepisu exekutorského zápisu nebyla částka 1 250 000,- Kč povinným předána, k plnění došlo až po jeho sepisu (až k tomuto okamžiku vznikl hmotněprávní vztah mezi účastníky), oprávněný není oprávněn uvedenou částku (včetně smluvní pokuty) na základě exekutorského zápisu vymáhat.
Exekutorský zápis se svolením k vykonatelnosti zachycuje dohodu účastníků, v níž se účastník, kterého stíhá povinnost plnění pohledávky ze závazkového vztahu nebo jiného nároku druhého účastníka, zaváže splnit tuto povinnost a pro případ, že ji nesplní řádně a v určené lhůtě, svolí k tomu, aby byl bez dalšího řízení podle exekutorského zápisu nařízen a proveden výkon rozhodnutí či exekuce. Exekutor uvede náležitosti dohody v zápisu podle shodného prohlášení účastníků úkonu v souladu s §79 odst. 4 exekučního řádu (srov. Kasíková, M. a kol. Zákon o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/. Komentář. 2. vydání, Praha 2010, str. 318 – 319).
Náležitosti exekutorského zápisu stanoví §79 exekučního řádu. Pokud však oprávněný hodlá poskytnout povinnému peněžní prostředky až po uzavření písemné smlouvy o půjčce a exekutorský zápis se sepisuje s účastníky rovněž před poskytnutím peněžních prostředků (tak, jako je tomu právě v projednávané věci), je třeba přistoupit k formulaci podle §79 odst. 3 exekučního řádu, ve znění do 31. 12. 2012, tj. jednoznačně definovat podmínku, popřípadě vzájemnou povinnost oprávněné osoby, na jejichž splnění je poskytnutí předmětu plnění vázáno.
Tomuto požadavku však exekutorský zápis se svolením k vykonatelnosti ze dne 4. 12. 2008, sepsaný Mgr. Josefem Višvaderem, jenž je v projednávané věci exekučním titulem, neodpovídá. Obsahuje totiž prohlášení, že věřitel „půjčil“ dlužníkům částku ve výši 2 000 000,- Kč, která „byla a bude předána“ blíže uvedeným způsobem, a následně prohlášení dlužníků, že uznávají svůj dluh 2 000 000,- Kč vůči věřiteli co do důvodu a výše a zavazují se společně a nerozdílně zaplatit tuto částku věřiteli do 31. 1. 2009 na uvedený účet. V případě prodlení se splacením se zavazují společně a nerozdílně uhradit smluvní pokutu 40 000,- Kč na týž účet. Pro případ nesplnění závazku řádně a včas oba povinní dávají výslovné svolení k tomu, aby exekutorský zápis byl vykonatelný a aby i bez předchozí žaloby mohla být podle něj nařízena a provedena exekuce nebo výkon rozhodnutí.
Právní závěr odvolacího soudu, že ohledně částek 40 000,- Kč a 1 250 000,- Kč bylo třeba exekuci zastavit, je proto správný. Nejvyšší soud tedy bez jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) dovolání jako nedůvodné podle §243b odst. 2 části věty před středníkem, odst. 6 o. s. ř. zamítl.
O nákladech dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. června 2014
JUDr. Miroslava Jirmanová,Ph.D.
předsedkyně senátu