ECLI:CZ:NS:2014:30.CDO.2498.2014.1
sp. zn. 30 Cdo 2498/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a Mgr. Víta Bičáka v exekuční věci oprávněného JUDr. J. C. , se sídlem v Praze 2, Trojanova 18, insolvenčního správce dlužníka Česká Unigrafie, a. s. , se sídlem v Praze 9, Poděbradská 540/26, identifikační číslo osoby 61858200, zastoupeného Mgr. Janem Hrazdirou, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 583/15, proti povinné KOVL spol. s r. o. , se sídlem v Praze 4, Choceradská 3042/20, identifikační číslo osoby 63488230, pro 2 464 545 Kč s příslušenstvím, vedené soudním exekutorem Mgr. Davidem Konczem, Exekutorský úřad Cheb, pod sp. zn. 074 EX 07283/11, o dovolání oprávněného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 2. 2014, sp. zn. 17 Co 242/2013, takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 2. 2014, sp. zn. 17 Co 242/2013, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 4 usnesením ze dne 5. 8. 2011, č. j. 67 EXE 2592/2011-32, nařídil podle vykonatelného notářského zápisu, sepsaného dne 23. 7. 2009 Mgr. Petrem Elšíkem, zástupcem notářky JUDr. Jany Elšíkové, se sídlem v Olomouci, sp. zn. N 255/2009, NZ 186/2009, exekuci na majetek povinné k uspokojení pohledávky oprávněného (v té době společnosti Česká Unigrafie, a. s.) ve výši 2 464 545 Kč s příslušenstvím, nákladů exekuce a nákladů oprávněného, které budou v průběhu řízení stanoveny; provedením exekuce pověřil soudního exekutora Mgr. Davida Koncze, Exekutorský úřad Cheb.
Soudní exekutor usnesením ze dne 12. 4. 2013, č. j. 074 EX 07283/11-033, rozhodl, že místo dosavadního oprávněného Česká Unigrafie, a. s. připouští vstup do řízení společnosti SOLIDIS s. r. o., se sídlem v Praze 9, V Olšinách 2300/75, identifikační číslo osoby 24224715. Vzal za prokázané, že na základě předložených listin (mj. smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 12. 2012) došlo k převodu práva z dosavadního oprávněného na společnost SOLIDIS s. r. o., a tedy i ke ztrátě způsobilosti být účastníkem řízení původního oprávněného, proto připustil procesní nástupnictví.
K odvolání povinné odvolací soud změnil usnesení soudního exekutora tak, že návrh na vstup společnosti SOLIDIS s. r. o. do řízení namísto dosavadního oprávněného zamítl. Uzavřel, že z výpisu z obchodního rejstříku týkajícího se společnosti Česká Unigrafie, a. s. vyplývá, že na základě usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. 6. 2012, č. j. MSPH 93 INS 12088/2012-A-43, bylo rozhodnuto o úpadku dlužníka a na jeho majetek prohlášen konkurs. Podle §109 odst. 1 písm. c) insolvenčního zákona výkon rozhodnutí či exekuce, která by postihovala majetek ve vlastnictví dlužníka, jakož i jiný majetek, který náleží do majetkové podstaty, lze nařídit nebo zahájit, nelze jej však provést. Podle §111 insolvenčního zákona je dlužník povinen zdržet se od okamžiku, kdy nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, nakládání s majetkovou podstatou a s majetkem, který do ní může náležet. Odvolací soud dovodil, že oprávněný, na kterého byl prohlášen konkurs dne 11. 6. 2012, nemohl platně dne 20. 12. 2012 převést svoji pohledávku za povinnou na jiný subjekt a nelze tak dovozovat, že dosavadním oprávněným byl ve smyslu §36 odst. 5 exekučního řádu platně prokázán převod práv a povinností.
Oprávněný napadl rozhodnutí odvolacího soudu včasným dovoláním, jehož přípustnost spatřuje v tom, že usnesení odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Uvedl, že na majetek společnosti Česká Unigrafie, a. s. byl prohlášen 11. 6. 2012 konkurs a insolvenčním správcem byl ustanoven JUDr. J. C. V souladu s §246 odst. 1 insolvenčního zákona tak na něho přešlo oprávnění nakládat s majetkovou podstatou dlužníka, jakož i výkon práv a plnění povinností, které přísluší dlužníku, pokud souvisí s majetkovou podstatou. Smlouvu o postoupení pohledávek, na základě které byla na společnost SOLIDIS s. r. o. postoupena nyní vymáhaná pohledávka, uzavřel 20. 12. 2012 jako postupitel insolvenční správce; s postoupením vyslovil souhlas i insolvenční soud rozhodnutím ze dne 25. 1. 2013, č. j. MSPH 93 INS 12088/2012-B-153. Oprávněný namítá, že odvolací soud nesprávně aplikoval §109 odst. 1 písm. c) a §109 odst. 6 insolvenčního zákona, která jsou aplikovatelná výhradně na účastníka řízení, jenž má v exekučním řízení postavení povinného; společnost Česká Unigrafie, a. s. však v exekučním řízení vystupuje jako oprávněná. Pokud by odvolací soud aplikoval tato ustanovení na povinnou (což ovšem není z rozhodnutí zřejmé), která se od roku 2012 s krátkými přestávkami nachází v insolvenčním řízení, pak dle tohoto ustanovení v případě, že je zahájeno insolvenční řízení, lze exekuci nařídit, nelze ji však provést. Klíčovým je posouzení, zda je rozhodnutí o návrhu na vstup nového subjektu na místo dosavadního oprávněného dle §107a o. s. ř. provedením exekuce ve smyslu §109 odst. 1 písm. c) insolvenčního zákona. Vzhledem k tomu, že provedením se v případě exekuce na peněžité plnění rozumí právní úkony směřující k vymáhání dluhu (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. června 2013, sp. zn. 20 Cdo 3794/2012), je oprávněný přesvědčen, že rozhodnutí o návrhu na vstup společnosti SOLIDIS s. r. o. do exekučního řízení na místo dosavadního oprávněného není provedením exekuce ve smyslu §109 odst. 1 písm. c), neboť takové rozhodnutí má toliko charakter procesní a nedochází tím k bezprostřední realizaci exekuce. Exekutor tak nepochybil, pokud o návrhu rozhodl v době, kdy na majetek povinné bylo vedeno insolvenční řízení. Oprávněný navrhl, aby dovolací soud napadené rozhodnutí změnil tak, že usnesení soudního exekutora se potvrzuje, případně aby napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Povinná se k dovolání vyjádřila tak, že s dovoláním nesouhlasí a ztotožňuje se s argumentací obsaženou v napadeném rozhodnutí.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (srov. část první, čl. II, bod 7. zákona č. 404/2012 Sb. a část první, čl. II, bod 2. zákona č. 293/2013 Sb., dále jen „o. s. ř.“).
Dovolání je přípustné, neboť při řešení otázky, na níž spočívá rozhodnutí odvolacího soudu, a to kdo je oprávněn nakládat s majetkovou podstatou po prohlášení konkursu, resp. kdo je po prohlášení konkursu oprávněn postoupit pohledávku náležející do majetkové podstaty, se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
Podle §246 odst. 1, věty první zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění účinném do 31. 12. 2012 (tedy v době, kdy byla uzavřena smlouva o postoupení pohledávek v projednávané věci) – dále jen „insolvenční zákon“, prohlášením konkursu přechází na insolvenčního správce oprávnění nakládat s majetkovou podstatou, jakož i výkon práv a plnění povinností, které přísluší dlužníku, pokud souvisí s majetkovou podstatou.
Podle §267 odst. 4 insolvenčního zákona (s účinností od 1. 1. 2014 se jedná o §267 odst. 2) jde-li o řízení o výkon rozhodnutí nebo o exekuci, kde vystupuje dlužník jako oprávněný, stává se prohlášením konkursu insolvenční správce oprávněným místo dlužníka.
Nejvyšší soud již dříve ve svém rozsudku uveřejněném pod číslem 70/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek uvedl, že prohlášením konkursu na majetek dlužníka přechází právo domáhat se zaplacení zastavené pohledávky na insolvenčního správce dlužníka (shodně též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. července 2013, sp. zn. 29 Cdo 2690/2011, dostupný na www.nsoud.cz).
Lze tedy uzavřít, že je-li součástí majetkové podstaty pohledávka za jinou osobou, pak prohlášením konkursu na majetek dlužníka přechází na insolvenčního správce právo domáhat se zaplacení této pohledávky, stejně jako právo s pohledávkou jinak disponovat, např. pohledávku úplatně postoupit na jiný subjekt – což je ostatně plně v souladu s účelem institutu konkursu, tedy zpeněžení majetkové podstaty dlužníka za účelem uspokojení věřitelů (srov. §283 odst. 1 insolvenčního zákona).
Je-li pohledávka insolvenčního dlužníka, stejně jako v projednávaném případě, vymáhána v exekuci, pak se v souladu se zákonem okamžikem prohlášení konkursu stává oprávněným insolvenční správce namísto dlužníka (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. května 2000, sp. zn. 20 Cdo 1105/2000, bod XXVI. stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 17. června 1998, Cpjn 19/1998, uveřejněného pod číslem 52/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Dospěl-li odvolací soud k závěru, že oprávněný, na jehož majetek byl 11. 6. 2012 prohlášen konkurs, nemohl platně dne 20. 12. 2012 převést svoji pohledávku za povinným na jiný subjekt a dosavadní oprávněný tak ve smyslu §36 odst. 5 exekučního řádu neprokázal převod práv a povinností, je jeho právní závěr nesprávný, v rozporu se zákonem a s výše uvedenou ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, neboť ke dni 11. 6. 2012 se v exekučním řízení oprávněným stal insolvenční správce a ten také se souhlasem insolvenčního soudu (č. l. 153 insolvenčního spisu) předmětnou smlouvu o postoupení pohledávek na místě postupitele uzavřel.
Odvolací soud nadto nesprávně aplikoval ustanovení §109 a §111 insolvenčního zákona. Ustanovení §109 odst. 1 písm. c) ve spojení s §109 odst. 6 insolvenčního zákona řeší účinky zahájení insolvenčního řízení ve vztahu k exekuci postihující majetek ve vlastnictví insolvenčního dlužníka; v projednávaném případě ovšem insolvenční dlužník (společnost Česká Unigrafie, a. s.) vystupuje v exekuci na straně oprávněné. Ustanovení §111 insolvenčního zákona se pak týká účinků zahájení insolvenčního řízení mj. ve vztahu k nakládání s majetkovou podstatou, tedy nikoli účinků prohlášení konkursu na majetek dlužníka, jako tomu je v projednávané věci.
Protože podmínky pro postup podle §243d písm. b) o. s. ř. dány nebyly, postupoval Nejvyšší soud podle §243e odst. 1 o. s. ř., dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu bez jednání (§243a odst. 1 o. s. ř.) zrušil a věc podle §243e odst. 2 o. s. ř. tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.
Právní názor dovolacího soudu je závazný (§243g odst. 1, §226 o. s. ř.).
Odvolací soud v novém rozhodnutí rozhodne o náhradě nákladů řízení, včetně nákladů dovolacího řízení (§243g odst. 1 o. s. ř.), případně o nich bude rozhodováno ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. prosince 2014
JUDr. Miroslava J i r m a n o v á, Ph.D.
předsedkyně senátu