ECLI:CZ:NS:2014:30.CDO.2973.2014.1
sp. zn. 30 Cdo 2973/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Vrchy a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobce T. M. , zastoupeného JUDr. Viktorem Pakem, advokátem se sídlem v Praze 1, Politických vězňů 1272/21, proti žalovaným 1) V. M. , zastoupené JUDr. Bohumilem Štěpánem, advokátem se sídlem v Kolíně I., Rubešova 52, a 2) P. M. , zastoupenému JUDr. Jindřiškou Martinovou, advokátkou se sídlem v Kolíně IV., Plynárenská 671, o určení vlastnického práva k nemovitostem, vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 11 C 138/2011, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 27. června 2013, č. j. 27 Co 196/2013-87, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá .
II. Ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou 1) nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
III. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému 2) na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4.114,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Jindřišky Martinové, advokátky se sídlem v Kolíně IV., Plynárenská 671.
Stručné odůvodnění
(§243f odst. 3):
Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 27. června 2013, č. j. 27 Co 196/2013-87, není přípustné podle §237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolací soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu České republiky [„dále již „Nejvyšší soud“ nebo „dovolací soud“) srov. např. usnesení Nejvyššího soudu NS ze dne 25. listopadu 2008, sp. zn. 30 Cdo 3473/2007, a v něm cit. judikaturu; rozhodnutí je veřejnosti přístupné na internetových stránkách Nejvyššího soudu http://www.nsoud.cz ], přičemž není důvod, aby rozhodná právní otázka týkající se posuzování otázky naléhavého právního zájmu na určení vlastnického práva k nemovitému majetku ve smyslu §80 písm. c) o. s. ř. byla – s přihlédnutím ke skutkovým okolnostem případu, které v dovolacím řízení nelze revidovat - dovolacím soudem řešena jinak.
Jak správně poznamenal odvolací soud v odůvodnění (písemného vyhotovení) napadeného rozsudku, z okolnosti potencionálního dědictví, resp. potencionálního právního nástupnictví, které dosud nenastalo a není ani jisto, zda v budoucnu vůbec nastane (krom toho žalobce nemá ani žádnou jistotu, že nezemře dříve než žalovaná 1/, neboť obecně platí: „mors certa hora incerta“, tedy, že „smrt je jistá – nejistá (roz. u kohokoliv) je její hodina“), nelze u žalobce naléhavý právní zájem ve smyslu §80 písm. c (resp. nyní §80) o. s. ř. dovozovat. Jinými slovy řečeno, jestliže by se právní postavení žalobce za existence jím žalobou prosazované deklarace věcně právního vztahu vůči žalované 1) nijak nezměnilo, pak je zřejmé, že žalobce na takové určovací žalobě (odhlédnuvše od prozařujícího etického rozměru dané věci) pochopitelně nemá žádný naléhavý právní zájem.
Nejvyšší soud proto dovolání žalobce podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta poslední o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 15. října 2014
JUDr. Pavel Vrcha
předseda senátu