ECLI:CZ:NS:2014:30.CDO.3299.2013.1
sp. zn. 30 Cdo 3299/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. a JUDr. Pavla Vrchy, v právní věci žalobců a) P. H., b) J. H., c) J. H., všech zastoupených JUDr. Josefem Biňovcem, advokátem se sídlem v Praze 7, Strossmayerovo nám. 977/2, proti žalovanému V. F., zastoupeného JUDr. Janem Touškem, advokátem se sídlem v Praze 10, Služeb 3056/4, o ochranu osobnosti, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 11 C 37/2012, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 4. června 2013, č.j. 1 Co 38/2013-132, takto:
I. Dovolání žalovaného se odmítá.
II. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí zaplatit na náhradu nákladů dovolacího řízení každého z žalobců částku 3.364,- Kč rukám jejich zástupce JUDr. Josefa Biňovce, advokáta se sídlem v Praze 7, Strossmayerovo nám. 977/2.
Stručné odůvodnění
(§243f odst. 3 o.s.ř.):
Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 19. října 2012, č.j. 11 C 37/2012-85, uložil prvním odstavcem výroku žalovanému, aby zaplatil žalobcům – P. H. 200.000,- Kč, J. H. 300.000.- Kč a J. H. 50.000,- Kč z titulu náhrady nemajetkové újmy podle §13 odst. 2 občanského zákoníku (č.40/1964 Sb. – dále jen „obč. zák.“) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (druhý odstavec výroku).
K odvolání všech účastníků Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 4. června 2013, č.j. 1 Co 38/2013-132, výrokem I. rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé v prvním odstavci výroku podle §219 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) potvrdil, výrokem II. jej v druhém odstavci výroku změnil tak, že žalovaný je povinen zaplatit první žalobkyni 23.675,- Kč, druhé žalobkyni 24.675,- Kč a třetímu žalobci 23.675,- Kč; výrokem III. rozhodl o náhradě nákladů dovolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dne 17. září 2013 včasné dovolání, s tím, že napadá výroky odvolacího soudu, kterými byla žalovanému uložena povinnost uhradit první žalobkyni 23.675,- Kč, druhé žalobkyni 24.675,- Kč a třetímu žalobci 23.675,- Kč, a dále byla uložena žalovanému povinnost uhradit náklady odvolacího řízení. Dovolatel žádá, aby byl napadený rozsudek zrušen, a aby byla věc vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
K podanému dovolání se žalobci nesouhlasně vyjádřili podáním svého zástupce.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) přihlédl k čl. II bodu 7. zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a dále čl. II bodu 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a vyšel tak ze znění tohoto procesního předpisu účinného od 1. ledna 2013 do 31. prosince téhož roku. Po té se nejprve zabýval otázkou přípustnosti tohoto dovolání.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o.s.ř.).
Podle ustanovení §241a o.s.ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (odst. 1). V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4 o.s.ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a o.s.ř.) a čeho se dovolatel domáhá, tj. dovolací návrh (odst. 2). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení (odst. 3). V dovolání nelze poukazovat na podání, která dovolatel učinil za řízení před soudem prvního stupně nebo v odvolacím řízení (odst. 4). V dovolání nelze uplatnit nové skutečnosti nebo důkazy (odst. 6).
Rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání (§242 odst. 3 věta první o.s.ř.).
Aby dovolání v projednávané věci mohlo být kvalifikováno jako přípustné, muselo by být ve smyslu ustanovení §237 o.s.ř. ve vztahu k dovoláním napadenému rozhodnutí odvolacího soudu shledáno, že nastala jedna z těchto okolností, tj., že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva,
- při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo
- která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo
- je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo
- má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Ačkoliv dovolání žalovaného dovolávající se fakticky ve smyslu ustanovení §241a odst. 1 o.s.ř. toho, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, jeho obsah neoznačuje a ani nenastoluje žádnou z uvedených alternativ charakterizujících napadené rozhodnutí, které jsou jedině způsobilé založit přípustnost dovolání proti němu. Jak již bylo uvedeno, žalovaný výslovně a zcela nezvratně napadá výrok, kterými byla žalovanému uložena povinnost uhradit první žalobkyni (P. H.) 23.675,- Kč, druhé žalobkyni (J. H.) 24.675,- Kč a třetímu žalobci (J. H.) 23.675,- Kč, a dále byla uložena žalovanému povinnost uhradit náklady odvolacího řízení. Je proto nepochybné, že takto jsou dovoláním napadeny výlučně a pouze výroky II. a III. rozsudku odvolacího soudu, kdy výrokem II. mění odstavec II. výroku rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích, jímž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně, zatímco výrokem III. odvolací soud rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Naproti tomu odůvodnění dovolání žalovaného je zcela zjevně formulováno tak, jako by výrok II. rozsudku odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto o tom, že žalovaný je povinen zaplatit první žalobkyni 23.675,- Kč, druhé žalobkyni 24.675,- Kč a třetímu žalobci 23.675,- Kč, byl výrokem ve věci samé týkajícím se otázky přisouzení náhrady nemajetkové újmy v penězích ve smyslu ustanovení §13 odst. 2 obč. zák., a nikoliv výrokem, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o náhradě nákladů řízení. Odůvodnění dovolání pak neobsahuje případné zdůvodnění, které by se vztahovalo k problematice náhrady nákladů řízení.
Takto v důsledku toho, že si dovolatel dostatečně neujasnil smysl a obsah jím napadeného výroku rozsudku odvolacího soudu, nelze mít s ohledem na obsah dovolání za to, že zejména jím byl splněn nezbytný předpoklad, že v dovolání musí být nutně uvedeno, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a o.s.ř.). Nad to, pokud by byl dovolatel skutečně mínil dovoláním napadnout výlučně výroky o náhradě nákladů řízení, nebyl by splněn ve vztahu k jednotlivým žalobcům zákonný limit přípustnosti dovolání podle §238 odst. 1 písm. d) o. s. ř.
Protože pak lhůta vymezená v ustanovení §241b odst. 3 o.s.ř. (ve spojení s §240 téhož zákona) již dávno marně uplynula, není již dána ani potencionální možnost doplnění předmětného dovolání. Nejvyšší soud proto toto dovolání, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.), odmítl (§243c odst. 1 věta první o.s.ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243c odst. 3 věta prvá o.s.ř. ve spojení s §224 odst. 1, §151 a §146 odst. 3 o.s.ř., když v dovolacím řízení každému z žalobců vznikly účelně vynaložené náklady spojené s jejich zastoupením společným advokátem, v souvislosti s jedním úkonem právní služby (sepis vyjádření k dovolání). Vyhláška č. 484/2000 Sb., kterou byly stanoveny paušální sazby výše odměny za zastupování advokátem v občanském soudním řízení a kterou byla původně změněna vyhláška č. 177/1996 Sb., byla zrušena nálezem Ústavního soudu ze dne 17. dubna 2013, sp. zn. Pl. ÚS 26/12, s účinností ke dni 7. května 2013, kdy byl publikován ve Sbírce zákonů pod č. 116/2013. Odměna v částce 3.100,- Kč u každého z žalobců byla stanovena podle §6, §7 bod 5., §9 odst. 4 písm. a), §11 odst. 1 písm. k) vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) ve znění vyhl. č. 486/2012 Sb., kterou se mění vyhláška č. 177/1996 Sb. (srov. Čl. II vyhl. č. 486/2012 Sb.), neboť úkon byl učiněn po 1. lednu 2013. Uvedená částka bylo u každého z žalobců krácena o 20% podle §12 odst. 4 citované vyhlášky na 2.480,- Kč. Každému z žalobců dále náleží náhrada hotových výdajů ve výši 300,- Kč za jeden úkon právní služby podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, tj. celkem 2.780,- Kč. Rovněž jim náleží náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % podle §137 odst. 3 o.s.ř., tj. 584,- Kč. Celková výše nákladů dovolacího řízení u každého z žalobců tak činí 3.364,- Kč.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. února 2014
JUDr. Pavel Pavlík
předseda senátu