ECLI:CZ:NS:2014:30.CDO.3349.2013.1
sp. zn. 30 Cdo 3349/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D. a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Pavla Pavlíka v exekuční věci oprávněné Wüstenrot, životní pojišťovna, a. s. , se sídlem v Praze 4, Na Hřebenech II 1718/8, identifikační číslo osoby 25720198, zastoupené Mgr. Davidem Kroftou, advokátem se sídlem v Praze 1, Újezd 450/40, proti povinné J. S. , zastoupené JUDr. Ladislavem Kolačkovským, advokátem se sídlem v Praze 1, Panská 895/6, za účasti vydražitelky Mgr. J. P., zastoupené Mgr. Zuzanou Čumpelíkovou, advokátkou se sídlem v Praze 4, Kudeříkové 1103/11a, pro 8 568,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 67 Nc 2283/2009, u soudního exekutora JUDr. Jana Fendrycha pod sp. zn. 132 EX 26699/09, o dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. 4. 2013, č. j. 14 Co 518/2012-125, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Městský soud napadeným rozhodnutím potvrdil usnesení o příklepu ze dne 6. 1. 2012, č. j. 132 EX 26699/09-47/Ku, kterým soudní exekutor JUDr. Jan Fendrych udělil k nemovitostem ve výroku uvedeným příklep J. P., a stanovil lhůtu k zaplacení nejvyššího podání. Současně odvolací soud rozhodl, že ve vztahu mezi vydražitelkou a povinnou nemá žádný právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Odvolací soud k námitce vydražitelky uzavřel, že odvolání povinné proti usnesení o příklepu je včasné. Současně dospěl k závěru, že dražební vyhláška ze dne 23. 11. 2011 byla povinné doručena účinně, byla-li doručena na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel, neboť povinná v žádném podání ani úkonu učiněném vůči soudnímu exekutorovi do té doby jinou adresu nesdělila (§46a odst. 1, §46b písm. a/ a §49 odst. 4 o. s. ř.). Dražební vyhláška byla podle obsahu exekučního spisu doručena i příslušnému obecnímu úřadu. Usnesení o ceně nemovitosti ze dne 25. 5. 2011 soudní exekutor rovněž povinné doručoval na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel, na níž sídlí Úřad městské části Praha 12 (nikoli však do vlastních rukou, neboť takovou povinnost mu zákon neukládá). Protože nebylo možné písemnost vložit do schránky, byla vrácena soudnímu exekutorovi, který usnesení vyvěsil na úřední desce dne 23. 6. 2011 a sňal dne 25. 7. 2011. Podle §124 odst. 2 ex. řádu bylo patnáctým dnem po vyvěšení usnesení povinné doručeno. Odvolací soud neshledal žádné skutečnosti, z nichž by bylo možné dovodit porušení zákona při nařízení dražebního jednání či při provedení dražby.
Povinná v dovolání namítá, že rozhodnutí městského soudu závisí na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Uvedla, že nahlédla do exekučního spisu, který je k dispozici u Obvodního soudu pro Prahu 4 v papírové verzi (vedle toho vede soudní exekutor spis v elektronické podobě). Na potvrzení o doručení usnesení o dražební vyhlášce je uvedeno, že bylo doručováno na adresu P. 4, na níž sídlí úřad Městské části Praha 12. Zásilka byla dle doručenky připravena dne 24. 11. 2011 k vyzvednutí a dne 5. 12. 2013 (správně asi 2011) byl konec odběrné lhůty. Na doručence k usnesení o dražebním jednání je dále uvedeno, že zásilku nebylo možné po 10 dnech po uložení vhodit do schránky, byla vrácena soudnímu exekutorovi, ten ji obdržel dne 9. 12. 2011. Stejně tak je na zadní stránce doručenky uvedeno, že na adrese sídlí Úřad Městské části Praha 12. Je tedy zřejmé, že zde nemohla být zanechána výzva k vyzvednutí zásilky, doručující orgán byl proto povinen zásilku vrátit soudnímu exekutorovi k vyvěšení výzvy k vyzvednutí na úřední desce (obdobně jako při doručování usnesení o nařízení exekuce, výzvy ke splnění povinnosti a návrhu na nařízení exekuce). Dovolatelce není zřejmé, které datum doručení je správné, zda datum podávající se z elektronického spisu, z jeho papírové verze či ze sdělení exekutora právní zástupkyni povinné; zpochybňuje i datum skutečného vyvěšení usnesení o dražební vyhlášce na úřední desce soudního exekutora. Dále vytýká nesprávný postup při doručování usnesení o ceně (že exekutor vyvěsil usnesení na úřední desce v době, kdy zásilka byla teprve odesílána povinné, a že není evidováno, zda bylo v místě doručení zanecháno oznámení dle §50 odst. 2 a §50i o. s. ř., pročež nelze zjistit, zda bylo řádným oznámením a zda v důsledku toho došlo k náhradnímu doručení písemnosti). Z uvedeného dovozuje, že usnesení o dražebním jednání bylo vydáno před právní mocí usnesení o výsledné ceně (které nebylo doručeno v souladu s §50 odst. 2 o. s. ř. a nemohlo nabýt právní moci). Závěrem vytýká neshody mezi záznamy ve spisu elektronickém a papírovém. Navrhla, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
K dovolání povinné se vyjádřila právní zástupkyně vydražitelky. Namítá, že dovolání neobsahuje nezbytné náležitosti, že povinná opakuje svá tvrzení užitá již u obecných soudů a současně uvádí i nové skutečnosti. Je přesvědčena, že veškeré dokumenty byly doručovány v souladu s o. s. ř. a ex. řádem, a že dovolání povinné je zcela zjevně nedůvodné a účelové. Navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání povinné zamítl a zavázal ji k náhradě nákladů řízení.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (srovnej část první, čl. II, bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a část první, čl. II, bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Z §241a odst. 2 o. s. ř. vyplývá, že v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle §243c odst. 1 o. s. ř. dovolání podané proti rozhodnutí odvolacího soudu, které není přípustné nebo které trpí vadami, jež nebyly ve lhůtě (§241b odst. 3) odstraněny a pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, dovolací soud odmítne.
Dovolatelka neuvedla, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu ust. §237 a §241a odst. 2 o. s. ř. (srov. například usnesení Nejvyššího soudu České republiky publikované pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Protože dovolání má vady, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, Nejvyšší soud je podle §243c odst. 1 o. s. ř. (§243f odst. 3 o. s. ř.) odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. července 2014
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu