ECLI:CZ:NS:2014:30.CDO.3361.2013.1
sp. zn. 30 Cdo 3361/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D. a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Lenky Dopitové v exekuční věci oprávněného LANDSTROW LTD. , se sídlem Francis Rachel Street, Suite 13, Victoria, Mahe, Republic of Seychelles, zastoupeného Mgr. Davidem Fiedlerem, advokátem se sídlem v Praze 1, Senovážné náměstí 870/27, proti povinnému J. H. , zastoupenému JUDr. Ing. Jiřím Vlčkem, advokátem se sídlem v Praze 4, Záběhlicích, Severovýchodní II/12, pro 506 738,84 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě pod sp. zn. 32 EXE 894/2012, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 1. 2013 , č. j. 17Co 537/2012-57, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Krajský soud napadeným rozhodnutím odmítl odvolání povinného proti usnesení ze dne 30. 7. 2012, č. j. 32EXE 894/2012-42, jímž Okresní soud v Havlíčkově Brodě nařídil podle vykonatelného výpisu ze seznamu přihlášených pohledávek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 7. 5. 2012, č. j. 48 K 1067/99-94, k uspokojení pohledávky oprávněného ve výši 506 738,84 Kč, pro náklady exekuce, jež budou vyčísleny, a pro náklady oprávněného exekuci na majetek povinného, jejímž provedením pověřil soudního exekutora Mgr. Čeňka Bělastu, Exekutorský úřad Bruntál. Uvedl, že odvolání povinného neobsahovalo žádné skutečnosti rozhodné pro nařízení exekuce, že podle exekučního titulu je věřitel pohledávky totožný s oprávněným, že úpadce pohledávku nepopřel a soud ji pokládal za zjištěnou a že usnesením jmenovaného soudu ze dne 9. 2. 2012, č. j. 48K 1067/99-797, byl konkurz na majetek úpadce J. H. (povinného) zrušen pro nedostatek majetku (§37, §38, §40 odst. 1 písm. g/ a §44 odst. 3 zákona č. 120/2001 Sb., §45 odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb., dále viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 3. 2012, sp. zn. 31 Cdo 374/2010).
Povinný v dovolání, jehož přípustnost dovozuje z §237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 o. s. ř. uvádí, že v odvolání namítal následující skutečnosti rozhodné pro nařízení exekuce ve smyslu §44 odst. 7 zákona č. 120/2001 Sb.:
1. Po vyhlášení konkurzu na povinného dne 14. 11. 2001 pod sp. zn. 48K 1067/99 1. věřitel pohledávky UNION BANKA a. s. „v likvidaci“ postoupila svoji zajištěnou pohledávku na 2. věřitele na J&T BANKA a. s. Praha 8, a to dne 20. 7. 2004.
2. Dne 22. 10. 2004 postupuje 2. věřitel J&T BANKA a. s. pohledávku za úpadcem ve výši 1 442 693,30 Kč na J&T Private Equity B.V. se sídlem v Amsterdamu jako věřitele č. 3.
3. Dne 25. 10. 2004 došlo k dalšímu postoupení pohledávky, a to z věřitele č. 3 na Trimex Enterprises Limited, London, tedy věřitele č. 4.
4. Krajský soud v Hradci Králové, pobočka Pardubice pod sp. zn. 48K 1067/99-766, ze dne 18. 1. 2010, vydal usnesení, ve kterém povolil konkurznímu správci, aby věřiteli č. 4, tedy firmě Trimex Enterprises Limited vyplatil částku 935 954,46 Kč.
5. Dne 18. 10. 2010 Krajský soud v HK vydal usnesení, ve kterém připustil, aby do konkurzního řízení proti úpadci místo věřitele č. 4 vstoupil další věřitel č. 5 (oprávněný).
Oprávněný po ukončení konkurzního řízení dne 9. 2. 2012 PM 9. 3. 2012, v rámci exekučního řízení požaduje po povinném zaplacení pohledávky ve výši 506 738,84 Kč, tj. rozdíl mezi 1 442 693,30 Kč a vyplacenou pohledávkou ve výši 935 954,46 Kč. Povinný má za to, že jsou zde dány tyto skutečnosti nezkoumané odvolacím soudem ani soudem prvního stupně, a to, že první věřitel vykazoval pohledávku za úpadcem ve výši 1 442 693,30 Kč. Pravost této pohledávky sice nebyla popřena správcem konkurzní podstaty, avšak odvolatel se domnívá, že měla být popřena její výše, v tomto momentě nepostupoval správce konkurzní podstaty v souladu se svojí povinností řádného hospodáře. V té době by zjistil, že úplata za postoupenou pohledávku od věřitele č. 1 na věřitele č. 2 činila pouhých 28 715,94 Kč. Věřitel č. 4 obdržel za postoupenou pohledávku několikanásobnou výši než byla její cena při prvním postoupení. Podle povinného došlo v rámci exekučního řízení k hrubému porušení dobrých mravů - §3 a §39 obč. zák., neboť celý případ vykazuje hrubý nepoměr mezi plněním a protiplněním ze smluvního vztahu, zavrženíhodnou pohnutku právního úkonu, zneužití mocenského postavení (oprávněný – povinný), přičemž se vykazuje neúměrná převaha jedné strany a neúměrná slabost druhé strany a smlouvy o postoupení pohledávek byly sjednány na úkor cizí tísně. Navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu změnil a dovolání vyhověl nebo aby usnesení soudů zrušil.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. ledna 2013 do 31. 12. 2013 (srovnej čl. II, bod 7. zákona č. 404/2012 Sb. a dále Část první, čl. II, bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.).
Dovolání není přípustné.
Z §241a odst. 2 o. s. ř. vyplývá, že v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Podle §241b odst. 3 o. s. ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání.
Dovolatel nevymezil ani dovolací důvod ve smyslu §241a odst. 3 o. s. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2013, ani neuvedl, s čím spojuje přípustnost dovolání (podle §237 o. s. ř. je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak). Protože dovolání trpí vadami, pro které nelze v dovolacím řízení pokračovat, Nejvyšší soud postupoval podle §243c odst. 1 o. s. ř. a odvolání odmítl.
O nákladech řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. ledna 2014
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu