ECLI:CZ:NS:2014:30.CDO.3496.2013.1
sp. zn. 30 Cdo 3496/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. a JUDr. Pavla Vrchy, ve věci žalobce N. T. D., zastoupeného Mgr. Ing. Janem Boučkem, advokátem, se sídlem v Praze 1 – Nové Město, Opatovická 1659/4, proti žalované České republice - Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o zaplacení částky 56.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 20 C 235/2011, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. července 2013, č.j. 64 Co 151/2013-72, takto:
I. Návrh na přerušení řízení se zamítá .
II. Dovolání žalobce se odmítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění
(§243f odst. 3 o.s.ř.):
Rozsudkem ze dne 30. ledna 2013, č.j. 20 C 235/2011-52, Obvodní soud pro Prahu 5 zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky 56.000,- Kč s příslušenstvím a konstatování, že rozhodnutím Okresního soudu Praha-západ ze dne 13. května 2006, č.j. 33 Nt 620/2006-12, došlo k porušení jeho základního práva na osobní svobodu. Důvodem pro toto rozhodnutí byla skutečnost, že žalobcův nárok byl promlčen podle ustanovení §32 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti, ve znění účinném od 27. dubna 2006 (dále jen „OdpŠk“).
Rozsudkem ze dne 4. července 2013, č.j. 64 Co 151/2013-72, Městský soud v Praze rozsudek soudu prvního stupně potvrdil, neboť se ztotožnil se závěrem, že nárok žalobce byl promlčen.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost vyvozuje z ustanovení §237 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), protože se domnívá, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která (sice) již byla vyřešena judikaturou Nejvyššího soudu, avšak ta by měla být změněna s ohledem na skutečnost, že je založena na ustanovení §32 odst. 3 OdpŠk, které je v rozporu s ústavním pořádkem České republiky. Konkrétně namítá ústavní nekonformitu šestiměsíční promlčecí doby zakotvené v ustanovení §32 odst. 3 OdpŠk. Navrhuje proto, aby dovolací soud podle ustanovení §109 odst. 1 písm. c) o.s.ř. přerušil řízení a podal Ústavnímu soudu návrh na zrušení předmětného ustanovení a aby rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
K dovolání nebylo podáno vyjádření.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) přihlédl k čl. II bodu 7. zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a dále čl. II bodu 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a vyšel tak ze znění tohoto procesního předpisu účinného od. 1. ledna 2013 do 31. prosince téhož roku. Po té se nejprve zabýval otázkou přípustnosti tohoto dovolání.
Návrh dovolatele na přerušení řízení a na podání návrhu k Ústavnímu soudu na zrušení výše uvedeného ustanovení dovolací soud neshledal jako opodstatněný. Ústavní konformitu citovaného ustanovení posuzoval Ústavní soud v usnesení ze dne 21. 12. 2010, sp. zn. III. ÚS 3451/10 (všechna zde odkazovaná rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na jeho webových stránkách http://nalus.usoud.cz ) , ve kterém návrh na zrušení tohoto ustanovení odmítl. V usnesení ze dne 9. 7. 2012, sp. zn. IV. ÚS 1615/12, se pak Ústavní soud vyjádřil následovně: „ (…) ustanovení §32 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. je ústavně konformní, neboť nezakládá nerovnost mezi jednotlivými poškozenými, bezdůvodně neprivileguje stát a není projevem svévole zákonodárce, protože odchylnou úpravu otázky promlčení dovoluje specifický charakter uplatňovaného nároku, přičemž stanovená promlčecí lhůta poskytuje dostatečný časový prostor k jeho uplatnění.“ Dovolací soud proto nevyhověl návrhu žalobce na přerušení řízení a předložení návrhu na zrušení §32 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. Ústavnímu soudu.
V otázce promlčení nároku žalobce pak Nejvyšší soud nemá důvod se odchylovat od své dosavadní judikatury.
Vzhledem k tomu, že není splněn dovolací důvod uplatněný žalobcem, Nejvyšší soud toto dovolání, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.), jako nepřípustné odmítl (§243c odst. 1 věta první a odst. 2 o.s.ř.).
V případě výroku o náhradě nákladů dovolacího řízení se odkazuje na ustanovení §243f odst. 3 věta druhá o.s.ř.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 7. května 2014
JUDr. Pavel Pavlík
předseda senátu