ECLI:CZ:NS:2014:30.CDO.3529.2013.1
sp. zn. 30 Cdo 3529/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Simona a JUDr. Františka Ištvánka v právní věci žalobkyně R. A. , právně zastoupené Mgr. Pavlem Svobodou, advokátem, se sídlem v Bystřici nad Pernštejnem, Masarykovo náměstí 9, proti žalovaným 1) městu Žďár nad Sázavou , se sídlem ve Žďáru nad Sázavou, Žižkova 227/1, identifikační číslo organizace 295841 a 2) České republice – Ministerstvu financí , se sídlem v Praze 1, Letenská 15, právně zastoupené JUDr. Alanem Korbelem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Vodičkova 736/17, o náhradu škody a poskytnutí přiměřeného zadostiučinění, ve věci vedené u Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou pod sp. zn. 9 C 109/2011, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 12. února 2013, č.j. 17 Co 27/2012-221, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud ve Žďáře nad Sázavou (dále jen „soud prvního stupně“) zamítl rozsudkem ze dne 3. října 2011, č.j. 9 C 109/2011 – 187, žalobu, aby byl první žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 400.000,- Kč se zákonným úrokem z prodlení od doručení žaloby dne 3. 6. 2011 do zaplacení a druhá žalovaná částku 1,034.166,- Kč se zákonným úrokem z prodlení od 1. 12. 2010 do zaplacení.
Městský soud v Brně (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 12. února 2013, č.j. 17 Co 27/2012–221, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a současně rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně včasné dovolání (dále jen „dovolatelka“) k Nejvyššímu soudu (dále jen „dovolacímu soudu“). Dovolatelka považuje za spornou otázku týkající se běhu a přerušení běhu promlčecí doby.
K dovolání se stručně vyjádřil první žalovaný a uvedl, že zcela souhlasí s rozsudkem soudu prvního stupně a odvolacím soudem a navrhnul zamítnutí dovolání v celém rozsahu.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“) věc projednal podle hlavy třetí, části čtvrté o. s. ř. (ve znění účinném od 1. 1. 2013, a to s ohledem na ustanovení §243f odst. 2 o. s. ř. ve spojení s čl. II. bod 7 zákona č. 404/2012 Sb.), bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta prvá o. s. ř.).
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští.
Podle ustanovení §237 o. s. ř., není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovolání žalobkyně není přípustné, jelikož nemá náležitosti vyžadované §241a odst. 2 o. s. ř., neboť v něm není vymezen důvod dovolání, tak jak to předpokládá §241a odst. 3 o. s. ř. Dovolatelka nevymezila, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, nevymezila ani důvod dovolání a neuvedla, v čem by mělo spočívat nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem.
Nejvyšší soud proto dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl, neboť trpí vadami, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat (§243b o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3, věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 27. srpna 2014
JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D.
předseda senátu