ECLI:CZ:NS:2014:30.CDO.3721.2014.1
sp. zn. 30 Cdo 3721/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl složeném z předsedy JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a Mgr. Víta Bičáka ve věci žalobce A. Ž. , právně zastoupeného Mgr. Pavlem Pospíšilem, advokátem se sídlem Mohelnice, Okružní 591/10, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem Praha 2, Vyšehradská 424/16, o zaplacení 5.274,57 €, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 22 C 18/2012, o dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. listopadu 2013, č.j. 13 Co 309/2012-56, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) rozhodl rozsudkem ze dne 22. března 2013, č.j. 22 C 18/2012-37, tak, že konstatoval porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě v řízení vedeném Obvodním soudem pro Prahu 2 pod sp. zn. 12 C 119/2008 a dále zamítl žalobu na zaplacení částky 5.274,57 €.
Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 20. listopadu 2013, č.j. 13 Co 309/2013-56, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku o věci samé a ve výroku o nákladech řízení.
Žalobce (dále jen „dovolatel“) podal včasné a řádné dovolání k Nejvyššímu soudu (dále jen „dovolací soud“), kde poukazuje na to, že odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu je v rozporu s principem přednosti práva EU, a tedy v rozporu s obecnými zásadami práva Evropské Unie, když náhrada škody nemá odstrašující účinek. Navíc dovolatel namítá, že by se do celkové délky řízení měla započítat i fáze tzv. „předběžného projednání nároku“, neboť se jedná o podmínku „sine qua non“ pro samotnou existenci sporného soudního řízení.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2013 (viz čl. II., bod 7 zák. č. 404/2012 Sb.) – dále jen „o. s. ř.“.
Dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, řádně zastoupenou podle §241 odst. 1 o. s. ř.
Dle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř., v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4 o. s. ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a o. s. ř.) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Dovolatel v dovolání namítá nesprávné právní posouzení věci napadeného rozhodnutí, nijak ovšem nevymezuje, v čem spatřuje předpoklady přípustnosti dovolání dle ustanovení §237 o. s. ř., tj. neuvádí, v čem se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, ani otázku, která by nebyla v rozhodování dovolacího soudu dosud vyřešena nebo jak by dovolacím soudem vyřešená právní otázka měla být posouzena jinak.
Dovolací soud považuje za potřebné zopakovat již dříve vyslovený názor, že „novela řízení o dovolání provedená zákonem č. 404/2012 Sb. směřovala k tomu, aby řízení o dovolání nebylo zatíženo zdlouhavým zkoumáním toho, co dovolatel skutečně proti rozhodnutí odvolacího soudu namítá, čeho se dovolává či jak by podle jeho názoru mělo řízení probíhat a věc měla být správně rozhodnuta. Samozřejmě, to vše klade vyšší nároky na právní zástupce dovolatelů při sepisu dovolání (případně na dovolatele samotné, mají-li zákonem požadované právnické vzdělání). Cílem této právní úpravy není a nemůže být šikana účastníků či jejich zástupců ani nahrazení práce dovolacího soudu prací právních zástupců dovolatelů, nýbrž vyšší efektivita dovolacího řízení jakožto řízení o mimořádném opravném prostředku v občanskoprávním řízení sloužícího k posílení ochrany individuálních práv účastníků a vedle toho též naplnění sjednocovací úlohy judikatury Nejvyššího soudu v civilních věcech. Za tímto účelem je třeba, aby i účastníci a jejich právní zástupci v dovolání vymezili právně relevantní důvody, pro které dovolání podávají, pro které považují rozhodnutí odvolacího soudu za nesprávné. Jen tak naplní svou část odpovědnosti za řádný průběh řízení o dovolání a poskytnou součinnost soudu k tomu, aby mohl o tomto mimořádném opravném prostředku spravedlivě a v rozumné době rozhodnout“ (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. srpna 2013, sp. zn. 30 Cdo 2049/2013).
Dovolatel v dovolání nijak nevymezil, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikované pod R 4/2014). Dovolací soud proto dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl, neboť trpí vadami, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat.
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.
V Brně dne 22. října 2014
JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D.
předseda senátu