ECLI:CZ:NS:2014:30.CDO.3796.2013.1
sp. zn. 30 Cdo 3796/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Pavla Pavlíka v exekuční věci oprávněné Citybank Europe plc., se sídlem v Dublinu, Northwall Quay 1, Irská republika, reg. č.: 132781, provozující svou obchodní činnost v České republice prostřednictvím Citibank Europe plc., organizační složky se sídlem v Praze 5 – Stodůlkách, Bucharova 2641/14, identifikační číslo osoby 28198131, proti povinnému V. R. , za účasti zástavního věřitele R. K. , a zástavní věřitelky Raiffeisenbank a.s ., se sídlem v Praze 4, Hvězdova 1716/2b, identifikační číslo osoby 492401, zastoupené Mgr. Liborem Michalcem, advokátem se sídlem v Plzni, Bezručova 29, pro částku 16.081,15 Kč s příslušenstvím, vedené u Mgr. Pavla Dolanského, soudního exekutora Exekutorského úřadu se sídlem v Berouně, Palackého 31/2 pod sp. zn. 015 EX 360/2009, o dovolání zástavní věřitelky Raiffeisenbank a.s. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě z 29. března 2013, sp. zn. 56 Co 509/2012, takto:
Usnesení Krajského soudu v Ostravě z 29. března 2013, sp. zn. 56 Co 509/2012 se ruší a věc se tomuto soudu vrací k dalšímu vyřízení.
Odůvodnění:
Usnesením z 8. března 2012, č.j. 015 EX 362/2009-106, ve znění opravného usnesení z 23. března téhož roku, č.j. 015 EX 362/2009-109, soudní exekutor rozvrhl rozdělovanou podstatu ve výši 530.000,- Kč tak, že z ní bude uspokojena
I. pohledávka soudního exekutora na nákladech exekučního řízení ve výši 156.670,80 Kč
II. pohledávka Okresní správy sociálního zabezpečení Jeseník ve výši 191.601,- Kč
III. pohledávka oprávněné Citibank Europe plc ve výši 16.081,15 Kč
IV. pohledávka DIA-NA HK, s. r. o. ve výši 69.504,52 Kč
V. pohledávka zástavní věřitelky J. F. ve výši 15.773,- Kč
VI. pohledávka zástavní věřitelky Raiffeisenbank a.s. ve výši 80.369,53 Kč
vždy k hotovému zaplacení.
Napadeným rozhodnutím krajský soud k odvolání zástavního věřitele R. K. usnesení soudního exekutora změnil a rozdělovanou podstatu rozvrhl tak, že z ní budou uspokojeny přihlášené pohledávky v následujícím pořadí a výši:
I. v první skupině pohledávka soudního exekutora na nákladech exekučního řízení ve výši 156.670,80 Kč
II. ve druhé skupině žádná pohledávka
III. ve třetí skupině
1. pohledávka Okresní správy sociálního zabezpečení Jeseník ve výši 191.601,- Kč
2. pohledávka oprávněné Citibank Europe plc ve výši 16.081,15 Kč
3. pohledávka DIA-NA HK, s. r. o. ve výši 69.504,52 Kč
4. pohledávka zástavní věřitelky J. F. ve výši 15.773,- Kč
5. pohledávka zástavního věřitele R. K. ve výši 71. 949,57 Kč
6. pohledávka zástavní věřitelky Raiffeisenbank a.s. ve výši 8.419,96 Kč
vždy k hotovému zaplacení.
Krajský soud uzavřel, že pohledávka věřitele R. K. má být uspokojena jako pátá v pořadí ve třetí skupině pohledávek podle §337c odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť pro její pořadí je rozhodující datum 14. 12. 2010, kdy byl exekuční příkaz zřízením exekutorského zástavního práva na nemovitostech doručen příslušnému katastrálnímu úřadu. Pohledávka R. K. má tedy lepší pořadí než pohledávka Raiffeisenbank a. s., která byla zajištěna exekutorským zástavním právem na nemovitostech podle exekučního příkazu ze dne 1. 3. 2011, doručeného příslušnému katastrálnímu úřadu dne 15. 3. 2011. Pohledávka této zástavní věřitelky byla proto uspokojena pouze zčásti, a to ze zbytku rozdělované podstaty v částce 8.419,96 Kč. S odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu z 23. listopadu 2006, sp. zn. 20 Cdo 400/2006, pak odvolací soud zdůraznil, že má-li věřitel vůči povinnému vymahatelnou pohledávku, která je současně zajištěna zástavním právem, musí ji, aby při rozvrhu dosáhl jejího uspokojení ve třetí skupině, přihlásit do řízení o výkon rozhodnutí prodejem nemovitostí jako pohledávku zajištěnou zástavním právem nejpozději do zahájení dražebního jednání. Z přihlášky zástavní věřitelky Raiffeisenbank a. s. ze dne 25. 5. 2011 ani z jejího doplnění však není zřejmé, že přihlášená pohledávka je pohledávkou zajištěnou smluvním zástavním právem. Jestliže zástavní věřitelka na tuto skutečnost v přihlášce, resp. včas, tj. nejpozději do zahájení dražebního jednání, neupozornila, není již podstatné, že existence zástavního práva sjednaného v její prospěch plynula z příslušného výpisu z katastru nemovitostí.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala zástavní věřitelka dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 o. s. ř. s odůvodněním, že jednak rozhodnutí závisí na otázce procesního práva, jež je dovolacím soudem rozhodována rozdílně (viz na jedné straně rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 443/2005 a 20 Cdo 1084/2006, na něž poukazuje dovolatelka, a na straně druhé rozhodnutí 20 Cdo 400/2006 a 20 Cdo 2267/2008, jimiž napadené usnesení odůvodňuje odvolací soud), a jednak, že napadeným usnesením odvolací soud rozhodl v rozporu s předchozí judikaturou dovolacího soudu, a to právě výše uvedenými judikáty sp. zn. 20 Cdo 443/2005 a 20 Cdo 1084/2006. Nesprávné právní posouzení věci (§241a odst. 1 o. s. ř.) spatřuje v závěru odvolacího soudu, že dovolatelčina pohledávka, zajištěná zástavním právem s účinky vkladu ke dni 30. 4. 2007, má být uspokojena teprve po uspokojení pohledávky R. K. (zajištěné exekutorským zástavním právem ze 14. 12. 2010), jen proto, že v přihlášce chyběla informace, že jde o pohledávku zajištěnou zástavním právem, byť tato skutečnost vyplývala z výpisu z katastru nemovitosti obsaženého ve spise již před dražebním jednáním.
Dovolací soud vzhledem k článku II., bodu 7., části první zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, o dovolání rozhodl podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna do 31. prosince 2013.
Dovolání, přípustné podle §237 o. s. ř. (odvolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu), je důvodné.
Jelikož vady podle §229 odst. 1, odst. 2 písm. a/, b/ a odst. 3 o. s. ř., jež by řízení činily zmatečným ani jiné vady řízení, k nimž je dovolací soud – je-li dovolání přípustné – povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§242 odst. 3, věta druhá, o. s. ř.), v dovolání namítány nejsou a nevyplývají ani z obsahu spisu, a protože jinak je dovolací soud uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení (§242 odst. 3 věta první o. s. ř.) vázán, je předmětem dovolacího přezkumu závěr odvolacího soudu, že „neupozornila-li zástavní věřitelka na existenci smluvního zástavního práva v přihlášce, resp. včas, tj. nejpozději do zahájení dražebního jednání, není již podstatné, že existence zástavního práva sjednaného v její prospěch plynula z příslušného výpisu z katastru nemovitostí.“
Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy (a to nejen hmotného práva, ale i – a o takový případ jde v souzené věci – práva procesního), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu – sice správně určenou – nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval (z podřazení skutkového stavu hypotéze normy vyvodil nesprávné závěry o právech a povinnostech účastníků).
Závěr odvolacího soudu převzatý z rozhodnutí Nejvyššího soud sp. zn. 20 Cdo 400/2006, totiž že má-li věřitel vůči povinnému vymahatelnou pohledávku, která je současně zajištěna zástavním právem, musí ji, aby při rozvrhu dosáhl jejího uspokojení ve třetí skupině, přihlásit do řízení o výkon rozhodnutí prodejem nemovitostí jako pohledávku zajištěnou zástavním právem nejpozději do zahájení dražebního jednání, je sice správný, totéž však již neplatí o dalším závěru z toho dovozeném (jenž ostatně ani z citovaného judikátu nevyplývá). Uzavírá-li totiž krajský soud dále, že neupozornila-li zástavní věřitelka na existenci smluvního zástavního práva v přihlášce, resp. včas, tj. nejpozději do zahájení dražebního jednání, není již podstatné, že existence zástavního práva sjednaného v její prospěch plynula z příslušného výpisu z katastru nemovitostí, pak opomíjí závěr přijatý v rozhodnutí uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 49/2006, v němž Nejvyšší soud dovodil, že je-li listina prokazující, že pohledávka je vymahatelná nebo zajištěná zástavním právem, založena do exekučního spisu do zahájení dražebního jednání, soud k ní přihlédne, i když ji nepředložil přihlašovatel pohledávky.
Právní posouzení věci odvolacím soudem je tedy nesprávné, a protože na tomto nesprávném právním posouzení věci napadené rozhodnutí spočívá (§241a odst. 1 o. s. ř.), Nejvyšší soud je bez jednání (§243a odst. 1 o. s. ř.), podle §243e odst. 1 o. s. ř. zrušil a věc mu podle následujícího odstavce, věty první téhož ustanovení vrátil k dalšímu řízení.
Právní názor dovolacího soudu je závazný (§243g odst. 1 část první věty za středníkem o. s. ř.).
O případné náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodnuto podle ustanovení hlavy VI. exekučního řádu.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. července 2014
JUDr. Vladimír M i k u š e k
předseda senátu