ECLI:CZ:NS:2014:30.CDO.3847.2014.1
sp. zn. 30 Cdo 3847/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Pavla Simona v právní věci žalobkyně: CG HOLDING, s. r. o., IČ 24657344, se sídlem Anny Letenské 34/7, Praha 2, zastoupené JUDr. Petrem Hromkem, Ph.D., advokátem Advokátní kanceláře Čech Hromek Pleskač, s. r. o., se sídlem Vinohradská 30, Praha 2, proti žalované: Česká republika – Český telekomunikační úřad, se sídlem Sokolovská 219, Praha 9, o přiměřeném zadostiučinění za nemajetkovou újmu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 60 C 218/2012, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 4. 2014, č. j. 14 Co 111/2014-196, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Napadeným rozsudkem odvolací soud potvrdil (výrokem I.) rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích, kterými bylo konstatováno, že nesprávným úředním postupem Českého telekomunikačního úřadu, který o návrzích vedených u něj pod č. j. 112 265/2010,
114 510/2010, 114 214/2010, 116 346/2010, 114 534/2010, 112 246/2010, 112 261/2010,
116 345/2010, nerozhodl ve lhůtě stanovené v §129 odst. 1 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů, bylo porušeno právo žalobkyně, a současně byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 108.332,90 Kč s příslušenstvím. Zároveň odvolací soud změnil (výrokem II.) rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o nákladech řízení tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 18.694,50 Kč do 3 dnů o právní moci rozsudku k rukám JUDr. Petra Hromka, advokáta, a rozhodl (výrokem III.), že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Předmětem řízení bylo poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu podle §31a zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v platném znění (dále jen „OdpŠk“) v důsledku překročení zákonné lhůty ve správních řízeních vedených o návrzích nynější žalobkyně (pro pohledávky postoupené na žalobkyni společností T-Mobile Czech Republic, a. s.).
Rozsudek odvolacího soudu napadla žalovaná dovoláním v rozsahu, v jakém byl změněn výrok rozsudku soudu prvního stupně o nákladech řízení (výrok II.).
Dovolatelka uvedla, že si je vědoma negativního vymezení přípustnosti dovolání podle §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř., když napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč, nicméně fakticky jde v tomto případě o náklady řízení v řádu milionů korun. Poukázala, že žalobkyně celý svůj tvrzený nárok uplatnila podle §14 OdpŠk u žalované jediným podáním k cca osmi stům správních řízení v celkové výši 10,936.622,92 Kč. Tento jeden nárok pak rozdělila na dílčí nároky, které u soudu uplatnila desítkami žalob na částku vždy okolo sta tisíc korun. Podle dovolatelky rozdělení uplatněného nároku na mnoho dílčích nároků lze jen těžko hodnotit jinak než jako snahu o maximalizaci nákladů řízení spočívajících v nákladech na zastoupení advokátem. Fakticky se tak nejedná o rozhodnutí o částce nepřevyšující stanovený limit, ale o rozhodnutí o dílčí části celkové částky nákladů řízení, o které se v případě výše uvedeného celkového, pouze uměle rozděleného, tvrzeného nároku jedná. Obsahově obdobných žalob podala žalobkyně cca 150. Dále se dovolatelka věnovala svým výhradám vůči napadenému rozhodnutí.
Žalobkyně ve svém vyjádření k dovolání uvedla, že zákon podání dovolání nepřipouští, neboť výše nákladů řízení nepřesahovala hranici 50.000,- Kč. Přípustnost dovolání nemůže založit ani nesprávné poučení odvolacího soudu o tom, že dovolání je přípustné. Dále se pak vyjádřila k výhradám dovolatelky vůči napadenému rozhodnutí.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II. bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“
Dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, zastoupenou podle §241 odst. 1 o. s. ř.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §238 odst. 1 písm. d) o. s. ř. dovolání podle §237 není přípustné proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv, o pracovněprávní vztahy nebo o věci uvedené v §120 odst. 2; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
Dovolání žalované do výroku o náhradě nákladů řízení není přípustné podle §238 odst. 1 písm. d) o. s. ř., neboť dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč. Toho si je ostatně vědoma i sama dovolatelka.
V případě, že dovolání není objektivně přípustné, dovolací soud se nemůže zabývat důvody, které odvolací soud vedly k vydání napadeného rozhodnutí. Přípustnost dovolání nemůže založit ani okolnost, že právní otázka vyřešená v napadeném rozhodnutí může být významná pro rozhodnutí soudů i v dalších řízeních mezi týmiž účastníky, přičemž součet částek z těchto různých řízení by již částku 50.000,- Kč mohl převýšit.
Na tomto základě dovolací soud postupem podle §243c odst. 1 o. s. ř. dovolání jako nepřípustné odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle §243c odst. 3
o. s. ř. ve spojení s ustanovením §224 odst. 1 o. s. ř. a §146 odst. 3 o. s. ř., kdy v případě objektivně nepřípustného dovolání nelze považovat náklady na sepis vyjádření za účelné.
Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 12. listopadu 2014
JUDr. František Ištvánek
předseda senátu