ECLI:CZ:NS:2014:30.CDO.3985.2014.1
sp. zn. 30 Cdo 3985/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D. a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a Mgr. Víta Bičáka v exekuční věci oprávněné Ing. S. K. , zastoupené JUDr. Olgou Kotkovou, advokátkou se sídlem v Praze 6, Charlese de Gaulla 531/8, proti povinné V. Š. , zastoupené JUDr. Vladimírem Kašparem, advokátem se sídlem v Liberci, Na Poříčí 116/5, pro 61 355,025 EUR s příslušenstvím, vedené soudním exekutorem JUDr. Jiřím Štrinclem, Exekutorský úřad Jablonec nad Nisou, pod sp. zn. 90 EX 204/02, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 28. 6. 2013, č. j. 36 Co 86/2013-76, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil usnesení soudního exekutora ze dne 9. 1. 2013, č. j. 90 EX 204/02-60, ve správném znění, že v exekučním řízení bude pokračováno s povinnou V. Š.
Usnesení odvolacího soudu napadla povinná dovoláním. Uvádí v něm, že odvolací soud pochybil, když nepřipustil námitku promlčení práva, kterou povinná včas uplatnila, neboť záměna účastníků byla navržena po desetileté promlčecí lhůtě, v níž bylo nutné exekuci na majetek povinné uplatnit a vykonat a při záměně účastníka „nově žalovaný není vázán úkony svého předchůdce a celé řízení běží od znovu“. Odvolací soud podle povinné nesprávně posoudil záměnu účastníka sporného řízení po právní stránce jako přípustnou změnu účastníka na straně žalované ze zákona, čímž „překročil svou poučovací povinnost zásahem do dispozičních práv žalobce“; změna účastníka přichází v úvahu při universální či singulární sukcesi práv a povinností a povinná nebyla účastníkem řízení po zesnulém R. Š. Jestliže odvolací soud „nahradil vůli účastníka“ v napadeném usnesení a označil za účastníka řízení manželku povinného ze zákona, postupoval v rozporu se zákonem, respektive se „odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe soudu“. Povinná navrhla, aby dovolací soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a rozhodl, že „se jedná o záměnu účastníka na straně žalované, dále rozhodl, že povinná není vázána na předchozí úkony a může uplatnit veškeré námitky a obranu, které jí jakožto povinné zákon dává, a aby rozhodl, že právo oprávněné vůči povinné V. Š. je promlčené“. Po uplynutí lhůty k dovolání povinná doplnila dovolání ještě podáním ze dne 21. 10. 2013, v němž označila dovolání za přípustné podle §237, 238a o. s. ř.
Oprávněná ve svém vyjádření k dovolání uvedla, že odvolací soud napadeným usnesením nerozhodl o záměně účastníka, pouze potvrdil usnesení soudního exekutora ve správném znění, že v řízení bude pokračováno s povinnou V. Š. Jde o manželku povinného, která se stala účastníkem řízení ještě za života povinného ze zákona, neboť v exekuci byly postiženy nemovitosti ve společném jmění manželů. Nemovitosti v důsledku zániku SJM a vypořádání v dědictví přešly z ½ do výlučného vlastnictví povinné. Povinná odmítla předlužené dědictví, čímž se chtěla zbavit odpovědnosti za dluhy z doby trvání manželství. Ustanovení §175v odst. 4 o. s. ř. je třeba vykládat tak, že povinná se v důsledku odmítnutí dědictví nestala dědicem, takže vůči ní nemohla neuspokojená pohledávka oprávněné zaniknout. V případě zaniklého SJM v důsledku smrti lze vést exekuci na majetek ze zaniklého SJM. Odvolací soud věc správně posoudil.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (srov. část první, čl. II, bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a část první, čl. II, bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Z §241a odst. 2 o. s. ř. vyplývá, že v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle §243c odst. 1 o. s. ř. dovolání podané proti rozhodnutí odvolacího soudu, které není přípustné nebo které trpí vadami, jež nebyly ve lhůtě (§241b odst. 3) odstraněny a pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, dovolací soud odmítne.
Nejvyšší soud ve svém usnesení uveřejněném pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek přijal závěr, že má-li být dovolání přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2013 proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje.
Dovolatelka neuvedla, od které ustálené praxe dovolacího soudu se měl odvolací soud odchýlit, a to ani uvedením spisových značek v minulosti vydaných rozhodnutí dovolacího soudu, případně uvedením čísla (R), pod kterým tato rozhodnutí měla být publikována ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, či jiným konkrétním způsobem. Dovolání má tedy vady, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, přičemž tyto vady nebyly odstraněny v průběhu trvání lhůty k dovolání. Nejvyšší soud proto dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. (§243f odst. 3 o. s. ř.) odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. října 2014
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu