ECLI:CZ:NS:2014:30.CDO.4050.2013.1
sp. zn. 30 Cdo 4050/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Simonem v právní věci žalobce B. V., proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o náhradu nemajetkové újmy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 10 C 92/2011, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. 7. 2013, č. j. 17 Co 403/2012 - 79, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Napadeným rozhodnutím odmítl Městský soud v Praze odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 26. 6. 2012, č. j. 10 C 92/2011 – 32. Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Při podání dovolání nebyl zastoupen advokátem.
Žalobce současně s podáním dovolání navrhl, aby mu byl bezplatně ustanoven advokát pro vyhotovení dovolání. Řízení o uvedeném návrhu žalobce bylo usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 29. 8. 2013, č. j. 10 C 92/2011 – 84 zastaveno.
Usnesením ze dne 9. 10. 2013, č. j. 10 C 92/2011 - 87, řádně doručeným žalobci, byl žalobce soudem prvního stupně vyzván k odstranění nedostatku povinného zastoupení ve lhůtě patnácti dnů. Žalobce nedostatek povinného zastoupení neodstranil, ač byl poučen, že dovolací soud v případě neodstranění vytknuté vady dovolací řízení zastaví.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 (dále jen „o. s. ř.“), viz čl. II bod 7. zákona č. 404/2012 Sb.
Ustanovení §241 o. s. ř., které stanovuje tzv. povinné zastoupení dovolatele při podání dovolání, představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit, bez jejíhož splnění však nelze meritorně rozhodnout o dovolání.
Z dovolání nevyplývá, že by byl žalobce jako dovolatel právně zastoupen. Žalobce neprokázal ani netvrdil, že je zastoupen advokátem nebo že sám má právnické vzdělání. Z uvedeného je zřejmé, že žalobce nesplnil zákonem stanovenou podmínku povinného zastoupení, a to ani přes výzvu a poučení soudu o důsledcích své nečinnosti. Nejvyšší soud proto postupoval podle ustanovení §241b odst. 2 části věty před středníkem a §104 odst. 2 věty třetí o. s. ř. a řízení zastavil.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.
V Brně dne 12. února 2014
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu