ECLI:CZ:NS:2014:30.CDO.4104.2014.1
sp. zn. 30 Cdo 4104/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Pavla Vrchy ve věci žalobce Ing . V. U. , právně zastoupeného Mgr. Janem Rejzlem, advokátem se sídlem Hradec Králové, Velké náměstí 135/19, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , identifikační číslo osoby 000 25 429, se sídlem Praha 2, Vyšehradská 16, o náhradu nemajetkové újmy, ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 19 C 327/2011, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. května 2014, č.j. 64 Co 435/2012 – 103, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění
(§243f odst. 3 o. s. ř.):
Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 6. května 2014, č.j. 64 Co 435/2012 – 103, změnil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 29. května 2012, č.j. 19 C 327/2011 – 54, tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci dalších 47.000,- Kč s úrokem z prodlení z částky 109.000,- Kč od 19. 10. 2011 do 9. 8. 2012 ve výši 7,75%, z částky 100.500,- Kč od 10. 8. 2012 do 25. 2. 2013 ve výši 7,75% a z částky 47.400,- Kč od 26. 2. 2013 do zaplacení ve výši 7,05%, a to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku, jinak odvolací soud tento výrok potvrdil a ve zbytku požadovaného příslušenství žalobu zamítl.
Žalobce (dále jen „dovolatel“) podal včasné a řádné dovolání k Nejvyššímu soudu (dále jen „dovolacímu soudu“), ve kterém výslovně uvedl, že podává dovolání pouze do části výroku, jímž byla žaloba ve zbytku zamítnuta. Z dovolání je tedy patrno, že se po dovolacím soudu domáhá změny napadeného rozsudku tak, aby mu bylo přiznáno dalších 43.000,- Kč s úrokem z prodlení z této částky od 26. 2. 2013 do zaplacení ve výši 7,05%.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2013 (viz čl. II, bod 7. zák. č. 404/2012 Sb.) – dále jen „o. s. ř.“.
Dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, řádně zastoupenou podle §241 odst. 1 o. s. ř. Dovolací soud se proto zabýval přípustností dovolání.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští.
Podle §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. dovolání není přípustné proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000,- Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
V předmětné věci dovolání není přípustné, neboť směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, v němž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč podle ustanovení §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. v planém znění, přičemž se nejedná o výjimky ve zmíněném ustanovení uvedené, nebož dovolatel žádá náhradu nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku řízení. Dovolací soud proto dovolání podle §243c odst. 1 odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 17. prosince 2014
JUDr. Lubomír P t á č e k, Ph.D.
předseda senátu