ECLI:CZ:NS:2014:30.CDO.4111.2014.1
sp. zn. 30 Cdo 4111/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Miroslavou Jirmanovou, Ph.D. v exekuční věci oprávněné GE Money Bank a. s. , se sídlem v Praze 4 – Michli, Vyskočilova 1422/1a, identifikační číslo osoby 25672720, zastoupené JUDr. Janem Brožem, advokátem se sídlem v Praze 2, Sokolská 60, proti povinné I. M. , zastoupené JUDr. Janem Štětinou, advokátem se sídlem v Litoměřicích, Křížová 33, pro 159 632,11 Kč s příslušenstvím, vedené soudním exekutorem JUDr. Jurajem Podkonickým, Ph.D., Exekutorský úřad Praha 5, pod sp. zn. 067 EX 4718/12, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. 6. 2014, č. j. 12 Co 1454/2013-38, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Krajský soud v Ústí nad Labem v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil usnesení soudního exekutora ze dne 30. 10. 2013, č. j. 067 EX 4718/12-32, kterým soudní exekutor odmítl návrh povinného na zastavení exekuce ze dne 6. 3. 2013.
Usnesení odvolacího soudu napadla povinná dovoláním. Aniž by jakkoli specifikovala podmínky přípustnosti dovolání, uvádí, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci a že se soud „nezabýval správností skutkových zjištění“. S odkazem na rozhodovací činnost Ústavního soudu brojí zejména proti povinnosti uhradit náklady exekuce s tím, že žádné nevznikly, neboť ona svou povinnost splnila dobrovolně. Navrhla, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a vrátil mu věc k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (srov. část první, čl. II, bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a část první, čl. II, bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Dovolání není přípustné. Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Z §241a odst. 2 o. s. ř. vyplývá, že v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle §243c odst. 1 o. s. ř. dovolání podané proti rozhodnutí odvolacího soudu, které není přípustné nebo které trpí vadami, jež nebyly ve lhůtě (§241b odst. 3) odstraněny a pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, dovolací soud odmítne.
Protože dovolatelka nijak nevymezila, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu §237 a 241a odst. 2 o. s. ř., má dovolání vady, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, a tyto vady nebyly odstraněny ani v průběhu trvání lhůty k dovolání. Nejvyšší soud tedy dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. (§243f odst. 3 o. s. ř.) odmítl.
Odkazuje-li dovolatelka na rozhodnutí Ústavního soudu, pak tato rozhodnutí nejsou ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu v intencích ustanovení §237 o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. listopadu 2013, sp. zn. 32 Cdo 3119/2013).
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu dle §87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 11. listopadu 2014
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu