ECLI:CZ:NS:2014:30.CDO.4160.2014.1
sp. zn. 30 Cdo 4160/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Pavla Vrchy v právní věci žalobce P. Ž., proti žalovanému D. Ž., o zrušení vyživovací povinnosti, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 25 C 19/2014, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 23. července 2014, č.j. 19 Co 1115/2014-73, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Českých Budějovicích (dále jen „soud prvního stupně“) rozhodl o žalobě o zrušení vyživovací povinnosti žalobce vůči žalovanému tak, že řízení o zrušení vyživovací povinnosti žalobce vůči žalovanému v období od 1. 8. 2012 do 8. 11. 2012 zastavil a žalobu, kterou se žalobce vůči žalovanému domáhal zrušení vyživovací povinnosti od 9.11.2012 zamítl. Řízení o zrušení vyživovací povinnosti žalobce vůči žalovanému v období od 1. 8. 2012 do 8. 11. 2012 zastavil pro překážku věci pravomocně rozsouzené.
Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen „odvolací soud“) rozsudek soudu prvního stupně ve výroku v odstavci I. potvrdil, ve výroku v odstavci II. a III. jej změnil tak, že řízení o zrušení vyživovací povinnosti žalobce vůči žalovanému v období od 9. 11. 2012 do 5. 3. 2013 zastavil a žalobci snížil vyživovací povinnost k žalovanému v období od 1. 7. 2013 do 30. 6. 2014 na částku 1.200,- Kč měsíčně a od 1. 7. 2014 na částku 1.500,- Kč měsíčně předem splatných k rukám žalovaného vždy do každého patnáctého dne v měsíci. Dále vyslovil, že tím se mění rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 26.4.2010, č.j. 22 P 50/2002-73, pokud jde o dnes již zletilého Daniela Žilku. Dále rozhodl, že žaloba na zrušení vyživovací povinnosti žalobce vůči žalovanému za období od 6. 3. 2013 do 30. 6. 2013 se zamítá a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce (dále jen „dovolatel“) včasné dovolání k Nejvyššímu soudu (dále jen „dovolací soud“). Ve svém dovolání uvádí, že s uvedenými závěry nesouhlasí, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a je nevykonatelné.
Jelikož napadené rozhodnutí bylo vydáno dne 29. července 2014, Nejvyšší soud jako soud dovolací dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013) – dále jen „o. s. ř.“
Dovolatel sice není zastoupen advokátem ani nedoložil, že by měl právnické vzdělání, avšak vzhledem k tomu, že jeho dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný podle §238 o. s. ř., není tento nedostatek podmínky dovolacího řízení důvodem k jeho zastavení podle §104 odst. 2 o. s. ř. Podle ustanovení §241b odst. 2 o. s. ř. totiž platí, že není-li splněna podmínka uvedená v §241 o. s. ř., postupuje se obdobně podle §104 odst. 2 o. s. ř.; to neplatí, bylo-li dovolání podáno opožděně, někým, kdo k dovolání není oprávněn, nebo směřuje-li proti rozhodnutí, proti němuž není dovolání přípustné podle §238 o. s. ř.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští.
Podle ustanovení §237 o. s. ř., není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle ustanovení §238 odst. 1 písm. a) o. s. ř. dovolání není přípustné ve věcech upravených v části druhé občanského zákoníku, je-li řízení o nich vedeno podle tohoto zákona a nejedná-li se o manželské majetkové právo.
Dovolací soud proto dospěl k názoru, že proti rozsudku odvolacího soudu není dovolání přípustné. Napadený rozsudek byl vydán ve věci upravené v části druhé občanského zákoníku, o níž je řízení vedeno podle o. s. ř., tedy ve věci, na níž dopadá výjimka z přípustnosti stanovená v ustanovení §238 o. s. ř.
Nejvyšší soud proto dovolání žalobce podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení není odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá občanského soudního řádu).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. prosince 2014
JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D.
předseda senátu