ECLI:CZ:NS:2014:30.CDO.4168.2013.1
sp. zn. 30 Cdo 4168/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Ptáčka a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Pavla Vrchy, v právní věci péče o nezletilé děti Z. a M. , B. , zastoupené opatrovníkem Městským úřadem Nový Jičín, děti matky I. B., a otce S. B., zastoupeného JUDr. Jiřím Rakem, advokátem se sídlem Kopřivnice, Štefánikova 58/31, o opravě rozhodnutí ve věci změny výchovy a výživy, úpravy výživného, vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 90 P 11/2007, o dovolání otce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. srpna 2013, č.j. 14 Co 396/2013-570, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Usnesením Krajského soudu v Ostravě (dále jen „odvolací soud“) ze dne 6.8.2013, č.j. 14 Co 396/2013-570, bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Novém Jičíně (dále jen „soud prvního stupně“) č.j. 90 P 11/2007-525, ze dne 14.2.2013, jímž soud prvního stupně opravil rozsudek Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 21.6.2011, č.j. 90P 11/2007-478, který nabyl právní moci dne 3.9.2011, ve znění doplňujícího rozsudku ze dne 21.6.2011 90P 11/2007-483, který nabyl právní moci dne 7.9.2011, ve výroku VII. tak, že chybná částka dlužného výživného 15.000,- Kč se nahrazuje správnou částkou 10.000,- Kč, pročež výrok VII. správně zní tak, že nedoplatek na výživném pro nezletilou Z., vzniklý rozhodnutím o zvýšení výživného za dobu od 1.9.2010 do 30.6.2011 ve výši 10.000,- Kč, je otec povinen zaplatit v měsíčních splátkách po 1.000,- Kč splatných spolu s běžným výživným, když první takovou splátku je povinen zaplatit v měsíci následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek bude doručen, k rukám matky, pod ztrátou výhody splátek.
Proti usnesení odvolacího soudu podal dovolání otec s odůvodněním, že v odvolacím řízení o opravě rozhodnutí doplňujícího rozsudku nebyla vzata v úvahu skutečnost, že se proti opravovanému rozsudku, kterým se současně doplňoval původní rozsudek, nemohl řádně odvolat a domáhat se tak v řádném odvolacím řízení nápravy samotného rozhodnutí ve věci. Navrhl proto, aby dovolací soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu projednání a rozhodnutí ve věci.
Jelikož napadené rozhodnutí bylo vydáno 6. 8. 2013, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (dále jen „dovolací soud“) při projednání dovolání a rozhodnutí o něm postupoval podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2013 (viz přechodné ustanovení čl. II, bod 2, zákona č. 293/2013 Sb.) – dále též jen „o. s. ř.“. Zabýval se přitom nejdříve přípustností dovolání.
Podle ustanovení §237 o. s. ř., není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle ustanovení §238 odst. 1 písm. a) o. s. ř. dovolání není přípustné ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, o určení (popření) rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení.
Podle ustanovení §238 odst. 1 písm. d) o. s. ř. dovolání proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv, o pracovněprávní vztahy nebo o věci uvedené v §120 odst. 2; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
Dovolání směřuje proti usnesení, kterým se odvolací řízení končí a které závisí na vyřešení otázky užití opravného usnesení v řízení o změnu výchovy a výživy. Jedná se přitom o otázku vyplývající z aplikace procesního práva (občanského soudního řádu), takže skutečnost, že se tak děje v řízení, kde proti meritornímu rozsudku dovolání přípustné není (srov. §238 odst. 1 písm. a) o.s.ř.) je nerozhodná (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 12. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1510/2013, uveřejněné ve Svírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 29/2014). Neuplatní se ani limit, stanovený v §238 odst. 1 písm. d), neboť opravné usnesení lze vydat kdykoliv, i bez návrhu (§164 o.s.ř.).
Dovolání však není přípustné proto, že dovolatel v dovolání neuplatňuje žádnou dovolací argumentaci, takže neotevírá žádnou otázku procesního nebo hmotného práva (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné v Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 80/2013). Je-li podstatou dovolání námitka, že nemohl podat opravný prostředek proti doplňujícímu výroku rozsudku ve věci samé, pak namítá, že v řízení došlo k vadám, které mohly mít za následek nesprávnost rozhodnutí. Jde tedy o důvod stojící mimo přípustný dovolací důvod podle §237 o.s.ř. Dovolacímu soudu proto nezbylo, než dovolání odmítnout podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 11. června 2014
JUDr. Lubomír P t á č e k, Ph.D.
předseda senátu