ECLI:CZ:NS:2014:30.CDO.4317.2013.1
sp. zn. 30 Cdo 4317/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. a JUDr. Pavla Simona, ve věci žalobce V. P. , zastoupeného JUDr. Antonínem Janákem, advokátem se sídlem v Příbrami, Náměstí TGM 142, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 18 C 298/2010, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 12. 2012, č. j. 25 Co 436/2012-172, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, jímž soud prvního stupně výrokem I. zamítl žalobu na písemnou omluvu žalobci, výrokem II. zamítl žalobu na zaplacení částky 1.457.451.140,- Kč a výrokem III. rozhodl o náhradě nákladů řízení. Žalobou uplatněných nároků se žalobce domáhal z titulu náhrady škody způsobené tvrzeným nesprávným úředním postupem v rámci exekučního řízení.
Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně. Uvedl, že Okresní soud Praha – východ nařídil na základě vykonatelného rozsudku téhož soudu ze dne 2. 4. 1998, č. j. 7 C 66/97-41, exekuci na majetek žalobce, přičemž provedením exekuce pověřil soudní exekutorku Mgr. Zuzanu Bartošovou. Dne 13. 1. 2005 byl na základě exekučního příkazu prodejem movitých věcí a spoluvlastnických podílů povinného na movitých věcech proveden soupis movitých věcí. Do soupisu byl mimo jiné zahrnut počítač bez označení. Žalobce v postavení povinného podepsal protokol o soupisu movitých věcí i seznam sepsaných věcí, žádné námitky do protokolu neuvedl. Žalobce vyzval pověřenou soudní exekutorku k vydání dat uložených v počítači. Soudní exekutorka vyzvala žalobce k převzetí dat. Výzva byla žalobci doručena dne 21. 9. 2005. Žalobce si data nepřevzal. Dne 22. 9. 2005 se uskutečnila dražba movitých věcí. Dne 27. 9. 2005 informovala soudní exekutorka žalobce telefonicky, že data byla z počítače stažena na CD, které si může v sídle úřadu osobně vyzvednout. Soudní exekutor JUDr. Jiří Bulva žalobci sdělil, že odvolaná soudní exekutorka Mgr. Zuzana Bartošová mu data z počítače nepředala. Po právní stránce odvolací soud postup soudní exekutorky nesprávným neshledal. Nesprávným postupem není zařazení počítače do soupisu movitých věcí; poskytnutí informace, že data mohou být zkopírována v sídle jejího úřadu; stažení dat na CD před dražbou; odstranění dat z počítače před dražbou ani nezaslání CD s daty žalobci poštou. Ohledně námitky žalobce, že soudní exekutorka postupovala v rozporu s ustanovením §64 zákona č. 120/2001 Sb., exekuční řád (dále jen e. ř.), se odvolací soud ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že exekuce nebyla vedena přikázáním pohledávky vyplývající z patentu zapsaného v patentovém rejstříku, ale prodejem movitých věcí, tudíž ani v tomto ohledu nelze považovat postup soudní exekutorky za nesprávný.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje ze zásadního právního významu napadeného rozhodnutí, neboť soud se v napadeném rozhodnutí odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu týkající se výkladu pojmu nesprávný úřední postup soudního exekutora. Rozhodnutí odvolacího soudu podle dovolatele spočívá na nesprávném právním posouzení věci a současně bylo řízení postiženo procesní vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Dovolání však Nejvyšší soud podle ustanovení §243b odst. 5, §218 písm. c) zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2012 – viz čl. II bodu 7. zákona č. 404/2012 Sb. (dále jen o. s. ř.) - odmítl jako nepřípustné.
Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozhodnutí ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., (se zřetelem k nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 21. 2. 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11, je §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. zrušen uplynutím doby dne 31. 12. 2012; k tomu viz i nález ze dne 6. 3. 2012, sp. zn. IV. ÚS 1572/11) tedy tak, že dovolací soud - jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení (§242 odst. 3 o. s. ř.) – dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Dovolací přezkum je zde přitom předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilým dovolacím důvodem je ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [§241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.]. Jen z pohledu tohoto důvodu je možné (z povahy věci) posuzovat, zda dovoláním napadené rozhodnutí je zásadně významné.
Dovolatel však ve svém dovolání žádnou otázku, která by měla představovat otázku zásadního právního významu, a tudíž založit přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., nevymezil. Většina v dovolání uplatněných námitek směřuje do skutkových zjištění (zda došlo k telefonnímu hovoru mezi soudní exekutorkou a dovolatelem dne 27. 9. 2005, zda byla data skutečně převedena na CD, zda bylo dovolateli umožněno zkopírování dat z počítače). Nesouhlas dovolatele se skutkovými zjištění, na nichž odvolací soud své rozhodnutí v dané věci založil, představuje dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř., k němuž nelze v souladu s §237 odst. 3 o. s. ř. při zkoumání přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přihlédnout (srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2006, pod číslem 130).
Za otázku zásadního právního významu nelze považovat ani námitku dovolatele, že postup soudní exekutorky byl nesprávný z důvodu, že postupovala v rozporu s ustanovením §64 e. ř., když exekuce nebyla vedena přikázáním pohledávky vyplývající z patentu zapsaného v patentovém rejstříku.
Dále dovolatel namítá vady řízení (soudy obou stupňů nedostatečně plnily poučovací povinnost dle ustanovení §118a odst. 1 a 3 o. s. ř.), k nimž nelze při zkoumání přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. zásadně přihlížet (srov. §237 odst. 3 o. s. ř.), s výjimkou situace, že by se jednalo o otázky zásadně významné z hlediska výkladu procesního práva, což však není tento případ.
Při rozhodování o náhradě nákladů řízení vycházel dovolací soud z toho, že žalobce, jehož dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu nákladů řízení právo, a žalované v dovolacím řízení žádné účelně vynaložené náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. července 2014
JUDr. František I š t v á n e k
předseda senátu