ECLI:CZ:NS:2014:30.CDO.484.2014.1
sp. zn. 30 Cdo 484/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Pavla Vrchy, v právní věci žalobce J. H. , proti žalované A. H. , zastoupené obecnou zmocněnkyní E. H., o snížení vyživovací povinnosti, ve věci vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 26 C 56/2012, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. července 2013, č.j. 13 Co 181/2013 – 55, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Opavě (dále jen „soud prvního stupně“) rozhodl rozsudkem ze dne 6. 2. 2013, č.j. 26 C 56/2012 – 33, tak, že žalobci bylo původně stanovené výživné ve výši 3.000,- Kč měsíčně s účinností od 1. 10. 2012 do 30. 11. 2012 sníženo na částku 1.000,- Kč a s účinností od 1. 12. 2012 výživné zvýšil na částku 3.000,- Kč měsíčně, splatnou vždy do každého prvého dne v měsíci k rukám žalované. Soud prvního stupně dále zamítl návrh co do rozdílu mezi navrženým sníženým výživným od 26. 1. 2012 a výživným, k němuž byl žalobce do té doby povinen a rozhodl o náhradách nákladů řízení.
Krajský soud v Ostravě potvrdil rozsudkem ze dne 9. července 2013, č.j. 13 Co 181/2013 – 55 (dále jen „odvolací soud“) rozsudek soudu prvního stupně ohledně snížení výživného o částku 1.500,- Kč měsíčně za dobu od 26. 1. 2012 do 30. 9. 2012 a za dobu od 1. 12. 2012 nadále, jakož i ve výroku o nákladech řízení.
Proti tomuto rozsudku podal žalobce (dále jen „dovolatel“) včasné dovolání k Nejvyššímu soudu (dále jen „dovolací soud“), kdy požádal o osvobození od soudních poplatků, ustanovení bezplatného zástupce z řad advokátů a konstatoval, že je v předčasném důchodě, je rozvedený, a exekučně je mu strháváno výživné až na nezabavitelné minimum. Dovolatel dne 24. ledna 2014 podal další podání, kdy sice podle čísla jednacího napadá usnesení odvolacího soudu týkající se osvobození od soudních poplatků, ale z obsahu vyplývá, že pouze doplňuje již dříve podané dovolání, že v tom smyslu není v jeho silách stanovené výživné zletilé dceři hradit, neboť je starobním důchodcem a má zvýšené výdaje na dietu a léky.
K podanému dovolání nebylo podáno žádné vyjádření.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“) věc projednal podle hlavy třetí, části čtvrté o. s. ř. (ve znění účinném do 31. 12. 2013, a to s ohledem na ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. ve spojení s čl. II. bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta prvá o. s. ř.).
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští.
Podle ustanovení §237 o. s. ř., není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle ustanovení §238 odst. 1 písm. a) o. s. ř. dovolání není přípustné ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, o určení (popření) rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení.
Dovolací soud má za to, že přípustnost dovolání proti rozsudku odvolacího soudu podle ustanovení §237 o. s. ř. není v posuzovaném případě dána, jelikož dovolatel dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu ve věci upravené zákonem č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „zákon o rodině“), přičemž se nejedná o žádnou z výjimek uvedených v ustanovení §238 odst. 1 písm. a) o. s. ř.
Jelikož dovolatel napadá výrok, týkající se změny výživného, proti němuž není dovolání objektivně přípustné, dovolacímu soudu tak nezbylo nic jiného než dovolání proti rozsudku odvolacího soudu podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítnout.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 26. února 2014
JUDr. Lubomír P t á č e k, Ph.D.
předseda senátu