ECLI:CZ:NS:2014:30.CDO.76.2014.1
sp. zn. 30 Cdo 76/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. a JUDr. Pavla Simona, ve věci žalobce B. V., zastoupeného JUDr. Ladislavem Koženým, advokátem se sídlem v Kolíně, Sladkovského 13, proti žalované České republice – Ministerstvu pro místní rozvoj , se sídlem v Praze 1, Staroměstské náměstí 936/6, o zaplacení 2,000.000,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 42 C 116/2011, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 6. 2013, č. j. 30 Co 232/2013-118, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, kterým byla zamítnuta žaloba na zaplacení částky 2,000.000,- Kč. Žalobce se domáhal náhrady újmy způsobené tvrzeným nesprávným úředním postupem Městského úřadu Čáslav. Nesprávný úřední postup měl spočívat v tom, že jmenovaný úřad záměrně zničil spis evidovaný pod č. j. výst. 1008/98 (dále jen „předmětný spis“).
Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně. Uvedl, že v řízení bylo prokázáno, že předmětný spis stále existuje. Městskému úřadu v Čáslavi nebyl k dispozici, neboť byl zapůjčen Ministerstvu vnitra pro účely řízení o žádostech o náhradu škody a vedení následných soudních sporů s žalobcem. Po právní stránce uzavřel, že k tvrzenému nesprávnému úřednímu postupu nedošlo, tudíž odpovědnost státu za škodu není dána.
Rozsudek odvolacího soudu v celém jeho rozsahu napadl žalobce dovoláním. Jako dovolací důvod dovolatel uvádí nesprávné právní posouzení věci. Nesprávné právní posouzení má spočívat v tom, že „soud druhého stupně došel k nesprávnému právnímu názoru v tom, že za spis správního orgánu je možné považovat svazek listů označených různými spisovými značkami a čísly jednacími a že na základě takovéhoto nespořádaného svazku listin je možné rozhodnout.“ Dále dovolatel cituje ustanovení občanského soudního řádu, Ústavy a Listiny základních práv a svobod, která měla být v řízení porušena. Dovolatel napadá pravost jednotlivých písemností z předmětného spisu a navrhuje k provedení řadu důkazů. Dovolatel navrhuje, aby dovolací soud napadený rozsudek společně s rozsudkem soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Dále dovolatel navrhuje odklad vykonatelnosti obou rozsudků.
Žalovaná se ve vyjádření k dovolání ztotožnila s právními závěry soudů obou stupňů. Uvedla, že žalobce mohl sám předpokládat, kde se spis nachází, neboť se na Ministerstvo vnitra obracel se svými žádostmi a žalobami. Žalovaná dále uvádí, že nejsou splněny zákonné podmínky pro odpovědnost státu za škodu. Navrhuje, aby dovolací soud dovolání zamítl.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2013 (viz čl. II., bod 7 zák. č. 404/2012 Sb.) – dále jen „o. s. ř.“.
Dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, zastoupenou podle §241 odst. 1 o. s. ř.
Dle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř.: „V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).“
Dovolatel v dovolání nijak nevymezil, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (viz R 4/2014). Důvod dovolání dovolatel postavil na námitce, že spis předložený soudu prvního stupně není předmětným spisem, neboť se jedná o falsifikát. Dovolatel tak napadá skutkový závěr soudu o existenci předmětného spisu, respektive o jeho pravosti. Přihlédnuto ke kritériím obsaženým v §241a odst. 3 o. s. ř, je třeba uzavřít, že takto není vymezen jediný zákonem stanovený dovolací důvod, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Z přezkumné povahy činnosti Nejvyššího soudu vyplývá, že dovolací soud je vázán skutkovým základem věci tak, jak byl vytvořen v důkazním řízení před soudem prvního stupně nebo před soudem odvolacím.
Dovolací soud z těchto důvodů dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl, neboť trpí vadami, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat. Nutno upozornit, že §43 o. s. ř. pro dovolací řízení neplatí (§243b o. s. ř.).
Jelikož dovolací soud neshledal dovolání přípustným, nezabýval se dovolatelem namítanými vadami řízení (srov. §242 odst. 3 věta druhá).
Dovolací soud v souladu se svou rozhodovací praxí již v této fázi nerozhodoval o návrhu na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí (§243 o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (srov. ustanovení §243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. července 2014
JUDr. František Ištvánek
předseda senátu