ECLI:CZ:NS:2014:30.CDO.798.2014.1
sp. zn. 30 Cdo 798/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D, a JUDr. Pavla Vrchy v právní věci žalobkyně V. B., proti žalovanému J. B., zastoupenému JUDr. Františkem Sochorem, advokátem se sídlem v Třebíči, Jihlavská brána 10, o ochranu osobnosti, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 24 C 26/2009, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. července 2013, č.j. 1 Co 242/2013-384, takto:
I. Dovolání žalovaného se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění:
(§243f odst. 3 o.s.ř.):
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 10. dubna 2013, č.j. 24 C 26/2009-343, výrokem I. zastavil řízení ohledně požadavku žalobkyně na uložení v tomto výroku specifikovaných povinností žalobci a zákazu jeho přibližování se k žalobkyni, výrokem II. určil, že žalovaný opakovaným telefonováním a zasíláním SMS zpráv žalobkyni v období od 6.3.2009 do 15.12.2009 zasáhl do práva žalobkyně na soukromý život a výroky III. a IV. rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 17. července 2013, č.j. 1 Co 242/2013-384, výrokem I. uvedené rozhodnutí soudu prvního stupně v části výroku II., kterým bylo určeno, že žalovaný opakovaným zasíláním SMS zpráv žalobkyni v období od 6.3.2009 do 15.12.2009 zasáhl do práva žalobkyně na soukromý život a ve výrocích III. a IV. podle ustanovení §219 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) potvrdil, výrokem II. rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení a výrokem III. řízení o žalobě, že žalovaný opakovaným telefonováním žalobkyni v období od 6.3.2009 do 15.12.2009 zasáhl do práva žalobkyně na soukromý život, zastavil a rozsudek krajského soudu v tomto rozsahu zrušil.
Proti výrokům I. a III. rozhodnutí odvolacího soudu podal žalovaný včasné dovolání, v němž namítá několik formálních chyb napadeného rozsudku, nesouhlasí s tím, že v důsledku částečného zpětvzetí žaloby odvolací soud částečně zastavil řízení, resp. že toto zpětvzetí připustil, místo aby žalobu i v tomto rozsahu zamítl a zejména se domnívá, že v řízení nebylo nepochybně prokázáno, že předmětné obtěžující SMS zprávy poslal žalobkyni právě on. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek Vrchního soudu v Olomouci změnil tak, že se žaloba zamítá.
K dovolání se vlastnoručním podáním vyjádřila žalobkyně, která poukazuje na skutečnost, že dovolatel nevymezil žádnou z otázek uvedených v §237 o.s.ř., takže jeho podání nesplňuje základní podmínky přezkumu dovolacího soudu. Navrhla proto, aby dovolání bylo jako nedůvodné odmítnuto.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) přihlédl k čl. II bodu 7. zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a dále čl. II bodu 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a vyšel tak ze znění tohoto procesního předpisu účinného od 1. ledna 2013 do 31. prosince téhož roku. Po té se nejprve zabýval otázkou přípustnosti tohoto dovolání.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o.s.ř.).
Podle ustanovení §241a o.s.ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (odst. 1). V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4 o.s.ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a o.s.ř.) a čeho se dovolatel domáhá, tj. dovolací návrh (odst. 2). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení (odst. 3). V dovolání nelze poukazovat na podání, která dovolatel učinil za řízení před soudem prvního stupně nebo v odvolacím řízení (odst. 4). V dovolání nelze uplatnit nové skutečnosti nebo důkazy (odst. 6).
Rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání (§242 odst. 3 věta první o.s.ř.).
Aby dovolání v projednávané věci mohlo být kvalifikováno jako přípustné, muselo by být ve smyslu ustanovení §237 o.s.ř. ve vztahu k dovoláním napadenému rozhodnutí odvolacího soudu shledáno, že nastala jedna z těchto okolností, tj., že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva,
- při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo
- která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo
- je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo
- má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovolání žalovaného v posuzované věci však nikterak neoznačuje a ani nenastoluje takovou z uvedených alternativ, které by charakterizovaly napadené rozhodnutí ve smyslu výše vymezených hledisek, které jsou jedině způsobilé založit pozitivní úvahu o přípustnosti dovolání proti němu. Nelze přitom pominout např. ani skutečnost, že Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněném pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek přijal závěr, že má-li být dovolání přípustné podle ustanovení §237 o.s.ř. ve znění účinném od 1. ledna 2013 proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které „rozhodovací praxe“ se při řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje. Těmto zásadám tedy obsah podaného dovolání v daném případě nevyhovuje.
S ohledem na uvedené skutečnosti proto nelze dovodit, že by byly naplněny předpoklady přípustnosti dovolání v této věci tak, jak je má na mysli již zmíněné ustanovení §237 o.s.ř.
Jestliže tedy v souzené věci nebyly shledány předpoklady přípustnosti dovolání, Nejvyšší soud toto dovolání, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.), jako nepřípustné odmítl (§243c odst. 1 věta první a odst. 2 o.s.ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení není odůvodňován (§243f odst. 3 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. července 2014
JUDr. Pavel Pavlík
předseda senátu