ECLI:CZ:NS:2014:30.ND.207.2014.1
sp. zn. 30 Nd 207/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Františka Ištvánka ve věci žalobkyně České podnikatelské pojišťovny, a.s., Vienna Insurance Group , IČ: 63998530, se sídlem v Praze 8, Pobřežní 665/23, zastoupené Mgr. Janem Ševčíkem, advokátem se sídlem v Praze 5, Na Královně 862, proti žalovanému M. F. , o zaplacení částky 2.089,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 14 C 54/2013, o určení místní příslušnosti podle §11 odst. 3 o. s. ř. takto:
Věc vedenou u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 14 C 54/2013 projedná a rozhodne Okresní soud v Prostějově.
Odůvodnění:
Okresní soud v Prostějově ve věci žaloby na zaplacení částky 2.089,- Kč s příslušenstvím usnesením ze dne 7. 5. 2014, č. j. 14 C 54/2013 – 47, vyslovil svoji místní nepříslušnost a rozhodl, že po právní moci uvedeného usnesení bude věc postoupena Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o určení místně příslušného soudu podle ustanovení §11 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. s. ř.“). V odůvodnění uvedl, že žalobkyně se žalobou domáhá vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 2.089,- Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazeného pojistného, k jehož plnění se žalovaný zavázal pojistnou smlouvou uzavřenou se žalobkyní. V pojistné smlouvě bylo jako místo trvalého pobytu žalovaného uvedeno místo nacházející se ve Spolkové republice Německo, jako korespondenční adresa místo v České republice (v Prostějově). Okresní soud v Prostějově zjistil, že žalovaný na adrese v Prostějově nepřebírá poštu a nezdržuje se tam. Soud dále zjistil z výpisu z centrální evidence obyvatel, že žalovaný není v tomto registru evidován, a ze sdělení Ministerstva vnitra, že žalovaný není veden v evidenci Ministerstva vnitra.
Podle §11 odst. 3 o. s. ř. jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.
Z obsahu spisu vyplývá, že žalovaný se nezdržuje na adrese uvedené v žalobě, která je v pojistné smlouvě uvedena jako adresa korespondenční, a že se soudu nepodařilo zjistit ani jiné místo v České republice, kde by se žalovaný v současné době zdržoval, přičemž bydliště žalovaného nebylo známo ani ke dni podání žaloby (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 6. 2012, sp. zn. 26 Nd 152/2012, a ze dne 27. 1. 2011, sp. zn. 4 Nd 12/2011).
Z uvedených důvodů Nejvyšší soud přistoupil k určení místně příslušného soudu podle ustanovení §11 odst. 3 o. s. ř. S přihlédnutím k zásadě hospodárnosti řízení vyjádřené v ustanovení §6 o. s. ř. určil Nejvyšší soud místně příslušným pro projednání a rozhodnutí výše označené věci Okresní soud v Prostějově, u nějž bylo řízení zahájeno.
Nejvyšší soud podotýká, že podle ustanovení §11 odst. 3 je povinen určit místně příslušný soud, aniž by zkoumal, zda je dána pravomoc českých soudů k projednání a rozhodnutí věci. I kdyby pravomoc soudů České republiky k rozhodnutí v předložené věci dána nebyla, Nejvyšší soud nemá jinou možnost, než určit, který soud věc projedná
a rozhodne (srov. usnesení velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. 31 Nd 316/2013).
V projednávaném případě nicméně Nejvyšší soud nemohl přehlédnout, že na věc dopadá ustanovení čl. 12 odst. 1 Nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22. prosince 2000,
o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, (dále jen „nařízení Brusel I“) a zároveň žalovaný má poslední známé bydliště v Německu (k možnosti posoudit mezinárodní příslušnosti soudů na základě posledního známého bydliště žalovaného srov. rozsudek SDEU ze dne 17. 11. 2011 ve věci C – 327/10, Hypoteční banka, a. s., proti Udo Mike Lindnerovi, odst. 38 až 47 a odst. 55, a rozsudek SDEU ze dne 15. 3. 2012 ve věci C - 292/10, G proti Cornelius de Visser, odst. 39 až 42). Podle daného ustanovení nařízení Brusel I proto pravomoc českých soudů k rozhodnutí sporu dána být nemůže. Bude tedy na Okresním soudu v Prostějově, aby pečlivěji zvážil naplnění podmínek řízení v této věci.
I v této věci se uplatní závěry vyjádřené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 9. 2008, sp. zn. 29 Nd 336/2007, uveřejněného pod číslem 14/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, podle kterých v režimu nařízení Brusel I platí, že soud nemůže (s výjimkou věcí uvedených v článku 22 nařízení) přezkoumávat svoji mezinárodní příslušnost (pravomoc)
a místní příslušnost dříve, než doručí žalobu žalovanému a umožní mu, aby se k ní vyjádřil. Příslušnost procesního soudu totiž může být založena postupem podle článku 24 nařízení, tj. tím, že se žalovaný vyjádří k žalobě, aniž by nejpozději současně s tímto vyjádřením vznesl námitku nedostatku příslušnosti procesního soudu.
Daný závěr je však pro spory z pojistných věcí modifikován tak, že soud, jemuž byl předložen spor v pojistné věci, pro jehož rozhodnutí nemá mezinárodní příslušnost podle nařízení Brusel I, se má (vzhledem k cíli pravidel příslušnosti vyplývajícímu z oddílů 3 až 5 kapitoly II nařízení Brusel I, kterým je poskytnout zvýšenou ochranu straně považované za slabší) vždy ujistit, že si je žalovaný (který je slabší smluvní stranou a který je před ním žalován) plně vědom důsledků svého souhlasu s účastí na soudním řízení ve smyslu článku 24 nařízení Brusel I (srov. rozsudek SDEU ze dne 20. 5. 2010 ve věci Česká podnikatelská pojišťovna, a.s., Vienna Insurance Group, proti Michalu Bilasovi, odst. 32). Dospěje-li tedy soud k závěru, že není dána pravomoc českých soudů k projednání a rozhodnutí této věci, je povinen o dané skutečnosti žalovaného poučit společně s doručením žaloby a výzvy k vyjádření.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. prosince 2014
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu