ECLI:CZ:NS:2014:30.ND.227.2014.1
sp. zn. 30 Nd 227/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Františka Ištvánka ve věci oprávněné České republiky – Městského soudu v Brně , se sídlem v Brně, Polní 994/39, proti povinnému G. R. U. , t. č. neznámého pobytu, o pověření a nařízení exekuce pro vymožení částky 3.000,- Kč, vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 53 EXE 384/2014 , o určení místní příslušnosti podle §11 odst. 3 o. s. ř. takto:
Věc vedenou u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 53 EXE 384/2014 projedná a rozhodne Okresní soud v Břeclavi.
Odůvodnění:
Dne 19. 2. 2014 byla Okresnímu soudu v Břeclavi doručena žádost soudního exekutora o pověření a nařízení exekuce na majetek povinného dle exekučního titulu – usnesení Městského soudu v Brně ze dne 1. 11. 2006, č. j. 5 T 203/2006 – 55. Okresní soud v Břeclavi usnesením ze dne 28. 4. 2014, č. j. 53 EXE 384/2014 – 17, vyslovil svoji místní nepříslušnost a rozhodl, že věc bude po právní moci uvedeného usnesení předložena Nejvyššímu soudu k určení, který soud věc projedná a rozhodne, podle ustanovení §11 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. s. ř.“). Důvodem pro uvedený postup bylo zjištění, že povinný se před pěti lety odstěhoval zpět do Gruzie a v České republice nepobývá.
Podle ustanovení §45 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád), ve znění účinném od 1. 1. 2013, (dále jen „exekuční řád“), je místně příslušným exekučním soudem soud, v jehož obvodu má povinný, je-li fyzickou osobou, místo svého trvalého pobytu, popřípadě místo pobytu na území České republiky podle druhu pobytu cizince. Nemá-li povinný, který je fyzickou osobou, v České republice místo trvalého pobytu nebo místo pobytu podle předchozí věty, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný majetek.
Podle ustanovení §52 odst. 1 exekučního řádu platí, že nestanoví-li exekuční řád jinak, použijí se pro exekuční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu.
Podle ustanovení §105 odst. 2 o. s. ř. vysloví-li soud, že není příslušný, postoupí věc po právní moci tohoto usnesení příslušnému soudu nebo ji za podmínek §11 odst. 3 předloží Nejvyššímu soudu.
Podle §11 odst. 3 o. s. ř. jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.
Z obsahu spisu vyplývá, že povinný je cizincem a nemá v České republice hlášeno místo pobytu. Skutečnost, zda má povinný exekučně postižitelný majetek na území České republiky, jak předpokládá ustanovení §45 odst. 2 věty třetí exekučního řádu, vyjde najevo až při činnosti soudem pověřeného soudního exekutora v rámci provádění exekuce. Exekuční soud proto před nařízením exekuce a pověřením exekutora jejím provedením nezjišťuje existenci majetku povinného (srov. usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Nd 200/2012, uveřejněné pod č. 4/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Z uvedeného je zřejmé, že místně příslušný exekuční soud ve smyslu §45 odst. 2 exekučního řádu nelze zjistit a zákonné předpoklady pro určení místně příslušného soudu podle §11 odst. 3 o. s. ř. jsou naplněny. Nejvyšší soud proto přistoupil k určení, který soud věc projedná a rozhodne, a s ohledem na zásadu rychlosti a hospodárnosti řízení rozhodl tak, že předmětnou věc projedná a rozhodne Okresní soud v Břeclavi, u něhož bylo řízení zahájeno a v jehož obvodu měl povinný poslední známé bydliště.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. prosince 2014
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu