ECLI:CZ:NS:2014:30.ND.271.2014.1
sp. zn. 30 Nd 271/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Pavla Simona v právní věci žalobce: ZAK Legal, advokáti, s. r. o., IČ 26640876, se sídlem Anny Letenské 34/7, Praha 2, zastoupeného Mgr. Janem Novotným, advokátem se sídlem Anny Letenské 34/7, Praha 2, proti žalovanému: HMG & PARTNERS, s. r. o., IČ 35885459, se sídlem Štefaničova 12, Bratislava, o zaplacení 300.000,- Kč s příslušenstvím, o určení místní příslušnosti podle §11 odst. 3 o. s. ř. takto:
Věc, vedenou u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 26 C 92/2014, projedná a rozhodne Obvodní soud pro Prahu 2.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 2 předložil Nejvyššímu soudu shora označenou věc k rozhodnutí podle §11 odst. 3 o. s. ř. o tom, který soud věc projedná a rozhodne, když vyslovil svoji místní nepříslušnost, neboť strany dohodou založily pravomoc českých soudů, avšak podmínky místní příslušnosti chybějí a nelze je zjistit.
Předmětem řízení je zaplacení shora uvedené částky jako sjednané odměny v paušální sazbě 100.000,- Kč měsíčně za poskytování právních služeb žalobcem žalovanému na základě smlouvy ze dne 15. 4. 2013, a to za období prosinec 2013 – únor 2014.
Z listin obsažených ve spise vyplývá, že žalobce je právnickou osobou s předmětem podnikání výkon advokacie a se sídlem na shora uvedené adrese od 4. 7. 2013 (úplný výpis z obchodního rejstříku) a žalovaný je právnickou osobou s předmětem podnikání poskytování právních služeb a se sídlem na shora uvedené adrese od 8. 5. 2004 (výpis z obchodného registra). Žalobce jako poskytovatel právních služeb a žalovaný jako klient uzavřeli dne 15. 4. 2013 smlouvu o poskytování právního poradenství žalobcem žalovanému, resp. klientovi žalovaného, za sjednanou odměnu, přičemž podle ujednání ve smlouvě se tato smlouva řídí českým právem a strany sjednaly pravomoc českých soudů (klientský formulář).
Žalobce navrhl, aby byl Nejvyšším soudem jako příslušný určen Obvodní soud pro Prahu 2, u kterého i podal žalobu. Žalovaný se k této otázce ani po doručení žaloby a shora uvedeného rozhodnutí obvodního soudu nevyjádřil.
Podle čl. 23 odst. 1 Nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22. 12. 2000, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (nařízení Brusel I) dohodnou-li se strany, z nichž alespoň jedna má bydliště (ve smyslu čl. 60 odst. 1 písm. a/ nařízení sídlo) na území členského státu, že v již vzniklém nebo budoucím sporu z určitého právního vztahu má příslušnost soud nebo soudy tohoto členského státu, je příslušný soud nebo soudy tohoto státu. Pokud se strany nedohodnou jinak, je tato příslušnost výlučná. Taková dohoda o příslušnosti musí být uzavřena a) písemně nebo ústně s písemným potvrzením nebo b) ve formě, která odpovídá zvyklostem zavedeným mezi těmito stranami, nebo c) v mezinárodním obchodě ve formě, která odpovídá obchodním zvyklostem, které strany znaly nebo musely znát a které strany smluv tohoto druhu v daném odvětví obchodu obecně znají a pravidelně se jimi řídí.
V dané věci je dána pravomoc soudů České republiky na základě dohody stran ve smyslu čl. 23 odst. 1 nařízení Brusel I, a to v návaznosti na výslovné ujednání ve smlouvě (klientském formuláři) uzavřené účastníky v písemné formě. Pokud jde o podmínky určení příslušnosti konkrétního českého soudu, ty nejsou v čl. 23 nařízení Brusel I upraveny a nevyplývají ani z výše uvedené dohody stran, které si zvolily pravomoc soudů České republiky. Podle §11 odst. 1 o. s. ř. se řízení koná u toho soudu, který je věcně a místně příslušný. Pro určení věcné a místní příslušnosti jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení. Věcně a místně příslušným je vždy také soud, jehož příslušnost již není možné podle zákona zkoumat nebo jehož příslušnost byla určena pravomocným rozhodnutím příslušného soudu. Podle ustanovení §11 odst. 3 o. s. ř., jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne. Za situace, kdy ustanovení čl. 23 odst. 1 nařízení Brusel I umožňuje, aby si strany sjednaly příslušnost soudů státu a to i bez určení konkrétního soudu, a současně nařízení neupravuje postup, jak v takovém případě příslušný soud určit, postupoval Nejvyšší soud podle §11 odst. 3 o. s. ř.
Při určení soudu, jak je uveden ve výrokové části tohoto usnesení, vycházel Nejvyšší soud především ze skutečnosti, že žaloba byla podána u Obvodního soudu pro Prahu 2, tento soud je podle národní úpravy i věcně příslušným, žalobce tento soud navrhuje, žalovaný se nevyjádřil a v obvodu tohoto soudu měl být v rozhodném období s ohledem na sídlo žalobce i plněn závazek, o nějž se v řízení jedná, tudíž i bez dohody účastníků by se nabízela jeho příslušnost podle čl. 5 odst. 1 písm. a) nařízení Brusel I.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. srpna 2014
JUDr. František I š t v á n e k
předseda senátu