ECLI:CZ:NS:2014:32.CDO.1064.2014.1
sp. zn. 32 Cdo 1064/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Pavla Příhody v právní věci žalobkyně Českomoravské stavební spořitelny, a.s. , se sídlem v Praze 10, Vinohradská 3218/169, identifikační číslo osoby 49 24 13 97, zastoupené Mgr. Peterem Olejárem, advokátem se sídlem v Brně, Vinohrady 794/45, proti žalovaným 1) Z. L. , zastoupené Mgr. Zdeňkem Brunclíkem, advokátem se sídlem v Brně, Lidická 710/57 a 2) B. U. , o zaplacení částky 501.265,40 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 112 EC 155/2011, o dovolání žalované 1) proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. července 2013, č. j. 15 Co 693/2013-186, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaná 1) je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 2.456,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám jejího zástupce.
Odůvodnění:
Okresní soud ve Frýdku-Místku rozsudkem ze dne 28. března 2013, č. j. 112 EC 155/2011-131, uložil žalovaným zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně částku 501.265,40 Kč s příslušenstvím (výrok I.) a náhradu nákladů řízení ve výši 71.744,- Kč (výrok II.).
Krajský soud v Ostravě k odvolání žalované 1) v záhlaví označeným usnesením změnil rozsudek soudu prvního stupně v napadeném výroku II. ve vztahu mezi žalovanou 1) a žalobkyní tak, že žalované 1) uložil zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 52.008,53 Kč, a to společně a nerozdílně s žalovanou 2), které byla nejméně do této výše povinnost k náhradě nákladů řízení uložena soudem prvního stupně [první výrok], a žalované 1) uložil zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 6.618,70 Kč [druhý výrok].
Proti usnesení odvolacího soudu, výslovně proti oběma výrokům, podala žalovaná 1) dovolání, v němž označila jako předpoklad přípustnosti dovolání podle ustanovení §237 občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) skutečnost, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena. Konkrétně namítá, že odvolací soud při rozhodování o nákladech řízení nijak nezohlednil její nepříznivé sociální, majetkové a osobní poměry, kvůli nimž byla v plném rozsahu osvobozena od soudních poplatků a byl jí ustanoven zástupce pro řízení, a dále „nevzal v potaz postavení žalobkyně ve sporu“, zejména skutečnost, že by žalobkyně měla řešit zastoupení v řízení prostřednictvím svých zaměstnanců, když zastoupení advokátem „v této formulářové žalobě“ považuje za zjevně bezúčelné, pouze účelově generující náklady řízení.
Žalobkyně se ztotožňuje se závěry odvolacího soudu a navrhuje dovolání zamítnout.
Se zřetelem k době vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení - v souladu s bodem 7. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a s bodem 2. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - občanský soudní řád ve znění účinném od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2013.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovolání proti usnesení odvolacího soudu není podle ustanovení §237 o. s. ř. přípustné.
Dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§241a odst. 2 o. s. ř.) v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena. Prostřednictvím otázek, které předkládá, však nevymezuje žádnou otázku procesního práva, která by měla být Nejvyšším soudem řešena, nýbrž zpochybňuje závěry, k nimž odvolací soud dospěl při posouzení kritérií významných pro aplikaci ustanovení §150 o. s. ř. při rozhodnutí o náhradě nákladů řízení na základě skutečností zjištěných v řízení o majetkových, sociálních a osobních poměrech dovolatelky, o okolnostech, jež vedly k soudnímu uplatnění nároku, o postoji účastníků v průběhu řízení a dalších rozhodných skutečnostech. Takto položené otázky kritéria stanovená v §237 o. s. ř. nesplňují.
Dovolání proti druhému výroku usnesení odvolacího soudu není podle ustanovení §238 odst. 1 písm. d) o. s. ř. přípustné, neboť směřuje proti rozhodnutí, v němž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o povinnosti žalované 1) k náhradě nákladů řízení ve výši 6.618,70 Kč, tedy o peněžitém plnění nepřevyšujícím částku 50.000,- Kč, přičemž nejde o nárok ze vztahů uvedených v citovaném ustanovení, neboť peněžité plnění přiznané výrokem o nákladech řízení nelze označit pro účely posouzení přípustnosti dovolání za plnění ze vztahu ze spotřebitelské smlouvy, z pracovněprávního vztahu nebo z věci uvedené v ustanovení §120 odst. 2 o. s. ř. (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 30. července 2014
JUDr. Hana G a j d z i o k o v á
předsedkyně senátu