ECLI:CZ:NS:2014:32.CDO.1543.2012.1
sp. zn. 32 Cdo 1543/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobkyně PRESS – GLAS Spólka Ajkcyjna , se sídlem ul. Kopalniana 9, Nowa Wieś, 42 – 262 Poczesna, Polská republika, identifikační číslo osoby 150021158, zastoupené Arturem Wójcikem, hostujícím evropským advokátem, ul. Kawia 4/16 pok. 217, 42-200 Częstochowa, Polská republika, proti žalované SULKO s. r. o. , se sídlem v Zábřehu, Československé armády 981/41, PSČ 789 01, identifikační číslo osoby 47976969, zastoupené Mgr. Hanou Markovskou, advokátkou, se sídlem v Šumperku, Hlavní třída 12/5, PSČ 787 01, o zaplacení částky 556.157,62 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 4 Cm 85/2008, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 12. dubna 2011, č. j. 1 Cmo 65/2011-67, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 12. dubna 2011, č. j. 1 Cmo 65/2011-67, a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. ledna 2011, č. j. 4 Cm 85/2008-56, se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně se žalobou podanou dne 23. dubna 2008 domáhala po žalované zaplacení částky 556.157,62 Kč s úroky z prodlení. Uvedla především, že prodala žalované zdvojené skleněné tabule, což bylo zdokumentováno přiloženými fakturami; okenní tabule byly žalované dodány, což stvrzují přepravní listy, žalovaná však fakturované částky neuhradila. Žalobkyně předložila výčet jednotlivých faktur podle čísla, data vystavení, data splatnosti a fakturovaných částek. Vedle fakturovaných cen prodaného zboží žalobkyně požaduje úhradu hodnoty kovových stojanů k převážení okenních tabulí, které žalovaná převzala a nevrátila, v částce 68.685,62 Kč.
Na výzvu soudu prvního stupně ze dne 13. května 2008 žalobkyně doplnila žalobu podáním ze dne 4. června 2008 tak, že uplatněný nárok vyplývá z prodejní smlouvy týkající se prodeje izolačních skel. Nákup byl proveden na základě objednávek žalované, ceny skel se odvíjely od ceníku žalobkyně, které byly žalovanou odsouhlaseny, zboží bylo žalované dodáno. Nevrácením převzatých stojanů vznikla žalobkyni škoda v uplatněné výši. Na další výzvu ze dne 18. srpna 2008 žalobkyně podáním ze dne 12. září 2008 sdělila, že požadovaná částka správně činí 556.157,62 Kč, že úrok z prodlení z částky 68.685,76 Kč požaduje od 19. září 2007 do zaplacení a že se domáhá přiznání „nárokovaných“ částek dle faktur. Podáním ze dne 24. října 2008 pak vzala žalobu co do částky 7.733,35 Kč s úrokem z prodlení zpět.
Krajský soud v Ostravě v rozsahu zpětvzetí žaloby řízení zastavil a dne 12. listopadu 2008 vydal pod č. j. 4 Cm 85/2008-38 platební rozkaz, proti němuž podala žalovaná odpor. Ve vyjádření k žalobě označila za nesporné, že od žalobkyně na základě kupních smluv (objednávek) odebírala izolační dvojskla (skleněné výplně oken a dveří). Za důvod, proč neuhradila část kupní ceny ve výši 487.498,86 Kč, označila dodání celkem 3.867 ks izolačních skel v jiné než dohodnuté kvalitě v celkové ceně 1.682.145,- Kč (šlo o skla s hliníkovým rámečkem namísto požadovaného rámečku nerezového). Tím jí vznikla škoda ve výši 500.000,- Kč; nárok na ni uplatňuje v rámci procesní obrany. Nato soud prvního stupně usnesením ze dne 5. října 2010 znovu vyzval žalovanou k doplnění žaloby. Žalovaná v podání ze dne 27. října 2010 mimo jiné uvedla, že vymáhá pohledávky z přiložených faktur (jejichž čísla vypsala), z nichž každá obsahuje název objednaného zboží, jeho množství a popis, jednotkovou cenu, cenu bez DPH a včetně DPH, číslo objednávky a datum splatnosti. Celková smluvní cena kontraktu týkajícího se prodeje izolačních skel obsahuje dílčí ceny uvedené na jednotlivých fakturách. Žalobkyně zdůraznila, že tyto skutečnosti byly popsány a doloženy příslušnými dokumenty, přiloženými k předchozím podáním.
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 5. ledna 2011, č. j. 4 Cm 85/2008-56, žalobu podle ustanovení §43 odst. 2 občanského soudního řádu odmítl. Vyjádřil názor, že žalobní tvrzení nelze nahradit odkazem na listiny – faktury, neboť důkazy (faktury) slouží k prokázání tvrzení účastníků, a vytkl žalobě absenci údajů o tom, o které konkrétní objednávky ze kterého dne se jednalo, jaký byl konkrétní počet podle předmětu plnění izolačních skel, jaká byla konkrétně dohoda o ceně, kdy konkrétně došlo ke splnění a jakým právním řádem se řídí vztahy mezi účastníky.
Vrchní soud v Olomouci k odvolání žalobkyně v záhlaví označeným usnesením rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil. Odvolací soud se – až na otázku rozhodného práva – ztotožnil s právními závěry soudu prvního stupně a žalobu s poukazem na ustanovení §79 odst. 1 občanského soudního řádu posoudil jako neprojednatelnou.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně opravný prostředek, jenž je sice označen jako „odvolání“, podle obsahu (srov. §41 odst. 2 občanského soudního řádu) se však jedná o dovolání. Ač zastoupena advokátem, k přípustnosti dovolání se nevyjádřila a neoznačila ani zákonný dovolací důvod, který uplatňuje.
Dovolatelka argumentuje ve prospěch závěru, že žaloba po doplnění vylíčení rozhodujících skutečností obsahuje. Zdůrazňuje, že uplatněný nárok jednoznačně vyplývá z dokumentů, které se nacházejí ve spise. Prosazuje názor, podle něhož z ustanovení §42 odst. 4 občanského soudního řádu nevyplývá požadavek, aby v žalobě detailně popsala každou ze 181 objednávek v rámci smlouvy uzavřené s žalovanou, a namítá, že to by nebylo možné ani technicky.
Dovolatelka navrhuje, aby usnesení odvolacího soudu a soudu prvního stupně byla „zamítnuta“ a věc předána k novému projednání soudu prvního stupně.
Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.
Se zřetelem k době vydání napadeného usnesení odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení - v souladu s bodem 7. článku II přechodných ustanovení části první zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - občanský soudní řád ve znění účinném do 31. prosince 2012 (dále jen „o. s. ř.“).
Dovolání, jež je přípustné podle ustanovení §239 odst. 3 o. s. ř., shledal Nejvyšší soud též důvodným, neboť dovolací důvod stanovený v §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jehož prostřednictvím lze vytýkat, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení, jenž byl podle obsahu dovolání uplatněn, byl uplatněn po právu.
Z ustanovení §79 odst. 1 o. s. ř. vyplývá požadavek, aby žaloba mimo jiné obsahovala vylíčení rozhodujících skutečností.
Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne 15. května 1996, sp. zn. 3 Cdon 370/96, formuloval závěr, podle kterého vylíčení rozhodujících skutečností může mít – zprostředkovaně - původ i v odkazu na listinu, kterou žalobce (coby důkazní materiál) připojí k žalobě a na kterou v textu žaloby výslovně odkáže. K tomuto názoru se Nejvyšší soud přihlásil též v rozsudku ze dne 30. ledna 2003, sp. zn. 29 Cdo 1089/2000, uveřejněném v časopise Soudní judikatura, sešit č. 2, ročník 2003, pod číslem 35, a též v rozsudku ze dne 15. července 2008, sp. zn. 29 Odo 742/2006, uveřejněném pod číslem 38/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, v němž vysvětlil, že uvedený závěr je výjimkou ze zásady, že vylíčení rozhodujících skutečností má obsahovat samotná žaloba (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. února 2012, sp. zn. 32 Cdo 4249/2011, ze dne 22. ledna 2013, sp. zn. 32 Cdo 2795/2012, ze dne 27. října 2011, sp. zn. 32 Cdo 3387/2011, ze dne 27. července 2011, sp. zn. 32 Cdo 1945/2011 a ze dne 1. března 2011, sp. zn. 32 Cdo 1507/2010, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. dubna 2011, sp. zn. 32 Cdo 1868/2009 - tato rozhodnutí jsou veřejnosti dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu). Ve světle této judikatury neobstojí právní názor, na němž spočívá napadené rozhodnutí a podle něhož žalobní tvrzení nelze (v žádném ohledu) nahradit odkazem na listiny připojené k žalobě.
Ačkoliv pak soudy nižších stupňů odmítly žalobu jako celek, jejich argumentace se zcela zřejmě nevztahuje k uplatněnému požadavku na zaplacení peněžité náhrady za nevrácené kovové stojany k převážení okenních tabulí.
Nejvyšší soud ostatně podotýká, že rozhodujícími skutečnostmi ve smyslu ustanovení §79 odst. 1 věty druhé o. s. ř. se ve světle ustálené judikatury rozumí údaje, které jsou zcela nutné k tomu, aby bylo jasné, o čem a na jakém podkladě má soud rozhodnout. Neuvede-li žalobce v žalobě všechna potřebná tvrzení, významná podle hmotného práva, nejde o vadu žaloby, která by bránila pokračování v řízení (§43 odst. 2 o. s. ř.), jestliže v ní vylíčil alespoň takové rozhodující skutečnosti, kterými byl vymezen předmět řízení po skutkové stránce (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. října 2002, sp. zn. 21 Cdo 370/2002, uveřejněné v časopise Soudní judikatura, sešit č. 11, ročník 2002, pod číslem 209), resp. (jinými slovy vyjádřeno) jsou-li v žalobě skutkové okolnosti vylíčeny tak, aby popsaný skutek (skutkový děj), na jehož základě žalobce uplatňuje svůj nárok, byl individualizován způsobem vylučujícím možnost záměny s jiným skutkem (srov. mutatis mutandis již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. ledna 2003, sp. zn. 29 Cdo 1089/2000).
Nároky, které na obsah žaloby kladou v souzené věci soudy nižších stupňů, se uvedeným judikatorním závěrům vymykají, neboť svou kvalitou odpovídají požadavkům na splnění povinnosti tvrdit všechny právně významné skutečnosti (srov. §114c odst. 3 písm. b) a §118a odst. 1 o. s. ř.), tj. takové skutečnosti, které, budou–li prokázány (srov. §120 odst. 1 větu první, odst. 4 o. s. ř.), umožní závěr, že jsou naplněny všechny znaky skutkové podstaty obsažené v hypotéze příslušné ve věci aplikované normy hmotného práva a žalobou uplatněný nárok je dán. Jde tedy o požadavky, jejichž splněním je podmíněn úspěch žaloby, nikoliv samotná její projednatelnost.
Zcela bez významu není ani to, že sama žalovaná, jak je zřejmé ze způsobu její procesní obrany, o identitě předmětu řízení žádnou pochybnost neměla a že soud prvního stupně původně vyhodnotil žalobní tvrzení nejen jako postačující pro vymezení předmětu řízení, nýbrž též z hlediska splnění povinnosti tvrzení, neboť jinak by nemohl ve věci rozhodnout platebním rozkazem.
Protože rozhodnutí odvolacího soudu není správné, Nejvyšší soud je, aniž nařídil jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), podle ustanovení §243e odst. 1 o. s. ř. zrušil. Důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, Nejvyšší soud tudíž zrušil podle ustanovení §243e odst. 2 věty druhé o. s. ř. i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Právní názor dovolacího soud je pro soudy nižších stupňů závazný (§243d odst. 1 věta za středníkem o. s. ř.).
O náhradě nákladů včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. května 2014
JUDr. Pavel P ř í h o d a
předseda senátu