ECLI:CZ:NS:2014:32.CDO.1713.2012.1
sp. zn. 32 Cdo 1713/2012
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Pavla Příhody v právní věci žalobkyně Phoenix-Zeppelin, spol. s r.o., se sídlem v Modleticích, Lipová 72, PSČ 251 70, identifikační číslo osoby 18 62 72 26, zastoupené JUDr. Jiřím Hrádkem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 5, Musílkova 1311/5, proti žalované VODOTECHNA a.s. , se sídlem v Liberci, Hodkovická 434, PSČ 463 12, identifikační číslo 25 45 87 44, zastoupené Mgr. Martinem Vondroušem, advokátem se sídlem v Liberci, Chrastavská 273/30, o zaplacení částky 153.720,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci pod sp. zn. 39 Cm 14/2011, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 15. prosince 2011, č. j. 11 Cmo 307/2011-84, takto:
I. Dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 15. prosince 2011, č. j. 11 Cmo 307/2011-84, v rozsahu měnícího výroku ve věci samé, se zamítá .
II. Ve zbývajícím rozsahu se dovolání odmítá .
III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 10.212,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce.
Odůvodnění:
Žalobou doručenou soudu dne 3. ledna 2011 se žalobkyně domáhala zaplacení částky 153.720,- Kč s příslušenstvím z titulu plnění ze smlouvy o operativním pronájmu stavebního zařízení.
Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 5. května 2011, č. j. 39 Cm 14/2011-43, uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 153.720,- Kč se 7,75% úrokem z prodlení od 18. července 2010 do zaplacení (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
Soud prvního stupně vyšel z toho, že žalobkyně jako pronajímatelka uzavřela se žalovanou jako nájemkyní dne 27. března 2010 smlouvu o operativním pronájmu stavebního zařízení č. ZLI10000152 (dále též jen „smlouva“), jejímž předmětem byl nájem elektrocentrály Olympian typ GEP 88 za dohodnuté nájemné včetně daně z přidané hodnoty ve výši 153.720,- Kč za dobu nájmu od 27. března do 4. června 2010. Smlouva byla podepsána žalobkyní i žalovanou. Podle předávacího protokolu ze dne 27. března 2010 stroj od žalobkyně převzal P. Z. a předal jej zpět žalobkyni dne 4. června 2010. V předávacím protokolu je jako nájemkyně označena společnost VODOTECHNA CZ s.r.o. (dále též jen „společnost“). Fakturou č. 2233100563 ze dne 17. června 2010, splatnou dne 17. července 2010, žalobkyně vyúčtovala žalované za nájem zařízení podle smlouvy částku 153.720,- Kč. Je-li v předávacím protokole jako nájemkyně uvedena VODOTECHNA CZ s.r.o., tedy subjekt odlišný od žalobkyně, jde - podle názoru soudu prvního stupně - o chybu v psaní, která nemá vliv na platnost smlouvy.
Soud prvního stupně dospěl k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena nájemní smlouva, která se řídí obecnou úpravou nájemní smlouvy podle ustanovení §663 až §684 občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), i když jde o vztah mezi podnikateli, a to za použití zvláštních ustanovení o podnikatelském nájmu věcí movitých v §721 a §723 obč. zák. Zařízení bylo žalovanou převzato a užíváno po dobu dohodnutou ve smlouvě. Za toto užívání vznikla žalované povinnost zaplatit dohodnuté nájemné. Žalovaná nájemné ve lhůtě splatnosti faktury nezaplatila, byla proto zavázána k úhradě žalované částky spolu s úroky z prodlení.
K odvolání žalované Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl (první výrok), a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (druhý výrok).
Odvolací soud opakoval a částečně doplnil dokazování, a zjistil, že v předávacím protokole ke smlouvě je jako nájemce označena společnost VODOTECHNA CZ s.r.o. a za ni protokol podepsal P. Z., jenž byl k datu převzetí zařízení jednatelem společnosti. Odvolací soud dospěl k závěru, že žalobkyně předala zařízení do nájmu nikoli žalované, ale společnosti. Nepřisvědčil názoru soudu prvního stupně, že v údaji o nájemci v předávacím protokole došlo k chybě v psaní, neboť P. Z. není ani nebyl osobou oprávněnou za žalovanou jednat, tím byl předseda představenstva žalované M. Z. O smluvním vztahu mezi žalovanou a žalobkyní nesvědčí ani smlouva o operativním pronájmu stavebního zařízení č. ZLI10000152, neboť ačkoli jsou tyto označeny jako účastníce smlouvy, za žalovanou ji podepsal P. Z., který ani v tomto případě nebyl za žalovanou oprávněn jednat.
Z listiny označené jako smlouva o operativním pronájmu stavebního zařízení č. ZLI10000152 (dále jen „další smlouva“), předložené v kopii žalovanou odvolacímu soudu, dále zjistil, že byla uzavřena mezi žalobkyní a společností ohledně předmětu nájmu elektrocentrála Olympian, typem a výrobním číslem shodným se zařízením předaným žalobkyní do užívání společnosti předávacím protokolem ke smlouvě předložené žalobkyní. Z této další smlouvy hodnocené ve vzájemné souvislosti s předávacím protokolem učinil odvolací soud závěr, že plnění, za něž se domáhá zaplacení nájemného, bylo poskytnuto společnosti na základě další smlouvy uzavřené se společností.
Proti rozsudku odvolacího soudu, výslovně proti oběma výrokům, podala žalobkyně dovolání, odkazujíc co do přípustnosti na ustanovení §237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) a co do důvodů na ustanovení §241a odst. 2 a 3 o. s. ř.
Dovolatelka nesouhlasí s názorem odvolacího soudu, že P. Z., který podepsal předávací protokol i obě smlouvy o operativním pronájmu stavebního zařízení č. ZLI10000152, nebyl osobou oprávněnou jednat za žalovanou. Uvádí, že z úplného výpisu z obchodního rejstříku vyplývá, že žalovaná byla společníkem společnosti VODOTECHNA CZ s.r.o. a dne 6. dubna 2011 byla uzavřena smlouva o převodu obchodního podílu ve společnosti mezi žalovanou jako převodkyní a nabyvatelem J. V., kterou za žalovanou podepsal nikoli M. Z., ale P. Z., a to na základě plné moci udělené mu dne 3. dubna 2008 předsedou představenstva žalované M. Z. Touto plnou mocí zmocnil předseda představenstva žalované P. Z. ke všem úkonům jménem společnosti. Za situace, kdy žalovaná předložila soudu kopii další smlouvy, měl odvolací soud vyzvat žalobkyni k doplnění tvrzení ohledně zmocnění P. Z. uzavřít smlouvu za žalovanou a poučit žalobkyni podle ustanovení §118a o. s. ř. Při existenci dvou smluv se stejným plněním, podepsaných stejnou osobou, avšak s odlišným datem nájmu a odlišným platebním kalendářem, přičemž doba nájmu odpovídá podle předávacího protokolu době nájmu sjednané ve smlouvě uzavřené se žalovanou, nelze učinit bezpečný závěr o tom, že plnění bylo poskytnuto společnosti.
Proto navrhuje, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaná považuje rozhodnutí odvolacího soudu za správné a navrhuje dovolání zamítnout.
Se zřetelem k datu vydání rozsudku odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení - v souladu s bodem 7. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - občanský soudní řád ve znění účinném do 31. prosince 2012.
Dovolatelka výslovně napadá rozsudek odvolacího soudu i ve druhém výroku, jímž bylo rozhodnuto o nákladech řízení před soudy obou stupňů. V této části není dovolání přípustné, když z ustanovení §237 až §239 o. s. ř. jeho přípustnost dovodit nelze (k tomu srov. např. rozhodnutí uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Nejvyšší soud proto dovolání v tomto rozsahu podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Dovolání proti měnícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé je přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř.; není však důvodné.
Z odůvodnění napadeného rozhodnutí je nepochybné, že odvolací soud založil své rozhodnutí na dvou závěrech, podle nichž a) o smluvním vztahu mezi žalobkyní a žalovanou nesvědčí smlouva o operativním pronájmu stavebního zařízení č. ZLI10000152, neboť i když je žalovaná označena jako nájemce, za žalovanou tuto smlouvu podepsal P. Z., který nebyl oprávněn jednat za žalovanou a b) podle předávacího protokolu ze dne 27. března 2010 žalobkyně předala zařízení do nájmu nikoli žalované, ale společnosti, za niž protokol podepsal její jednatel P. Z.
Nejvyšší soud již v rozhodnutí uveřejněném pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož [v podmínkách přípustnosti dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.] přípustnost dovolání je podmíněna nejen tím, že rozhodnutí je zásadního významu z hlediska svého obecného dopadu do poměrů jiných (obdobných) sporů, nýbrž i tím, že dotčené právní posouzení věci je významné pro věc samu. Tento předpoklad nesplňuje situace, kdy řešení příslušné právní otázky se nemůže projevit v poměrech dovolatele, tedy zůstane-li jeho postavení vůči druhé straně sporu (ve vztahu žalobce - žalovaný) nezměněno. Jinak řečeno, spočívá-li rozsudek, jímž odvolací soud potvrdil (či změnil) rozsudek soudu prvního stupně na posouzení více právních otázek, z nichž každé samo o sobě vede k zamítnutí žaloby, není dovolání věcně projednatelné, jestliže věcnému přezkumu posouzení byť jediné právní otázky brání to, že není splněna podmínka jejího zásadního právního významu ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., nebo to, že řešení této otázky odvolacím soudem nebylo dovoláním zpochybněno.
Uvedený závěr je použitelný i v případě přípustnosti dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., neboť založil-li odvolací soud své rozhodnutí na dvou závěrech, z nichž každý vede k zamítnutí žaloby, a dovolatel zpochybnil jen jeden ze závěrů, nemůže se přezkoumání správnosti tohoto jednoho závěru odvolacího soudu projevit v poměrech dovolatele, jeho postavení ve vztahu ke druhé straně sporu zůstane nezměněno.
V projednávané věci dovolatelka zpochybnila závěr odvolacího soudu, podle něhož smlouva o operativním pronájmu stavebního zařízení č. ZLI10000152 nebyla uzavřena se žalobkyní, ale se společností, a k (ne)správnosti tohoto závěru se vážou v dovolání uplatněné námitky. Posouzení (ne)správnosti tohoto závěru se však nemůže projevit v poměrech dovolatelky, neboť nezpochybnila druhý závěr, podle něhož zařízení bylo předáno k užívání společnosti, tedy subjektu odlišnému od žalované, a proto nemá právo na úhradu částky, která je předmětem sporu, proti žalované. I kdyby tedy smlouva byla uzavřená se žalovanou, žalobkyně podle ní neplnila, ale plnila společnosti, a ta není účastníkem sporu.
Vzhledem k výše uvedenému Nejvyšší soud poté, co přezkoumal napadené rozhodnutí, aniž ve věci nařídil jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), v souladu s ustanovením §243b odst. 2 části věty před středníkem o. s. ř. dovolání v rozsahu, v němž směřovalo proti měnícímu výroku ve věci samé, zamítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně, jejíž dovolání bylo zčásti zamítnuto a zčásti odmítnuto, nemá na náhradu svých nákladů právo a je povinna nahradit žalované účelně vynaložené náklady dovolacího řízení, které sestávají [s ohledem na zrušení vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, k němuž došlo - s účinností od 7. května 2013 - nálezem pléna Ústavního soudu ze dne 17. dubna 2013, sp. zn. Pl. ÚS 25/12] ze sazby mimosmluvní odměny za zastupování advokátkou v částce 8.140,- Kč podle §1 odst. 2 věty první, §6 odst. 1, §7 bodu 5., §8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění do 31. prosince 2013, z paušální částky 300,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle §13 odst. 3 téže vyhlášky a z náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 1.772,- Kč.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 26. února 2014
JUDr. Hana Gajdzioková
předsedkyně senátu