ECLI:CZ:NS:2014:32.CDO.1843.2014.1
sp. zn. 32 Cdo 1843/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobce L. P. , zastoupeného JUDr. Jiřím Schönbachem, advokátem se sídlem v Praze 2, Belgická 394/23, proti žalovanému Ing. A. M. , zastoupenému JUDr. Michalem Hudečkem, advokátem se sídlem v Olomouci, Krapkova 452/38, o zaplacení 170 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 28 C 118/2012, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 9. října 2013, č. j. 75 Co 68/2013-136, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 9 922 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jeho zástupce JUDr. Jiřího Schönbacha.
Odůvodnění:
Žalovaný podal dovolání proti v záhlaví označenému rozsudku, jímž Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci potvrdil rozsudek Okresního soudu v Olomouci ze dne 25. října 2012, č. j. 28 C 118/2012-77, ve vyhovujícím výroku ve věci samé, jímž bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobci 170 000 Kč s příslušenstvím a České republice náhradu nákladů řízení (výrok I.), změnil ho ve výroku o nákladech řízení mezi účastníky (výrok II.) a dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výroky III. a IV.).
Vzhledem k datu vydání rozsudku odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení – v souladu s bodem 7. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a s bodem 2. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony – občanský soudní řád ve znění účinném od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2013 (dále jen „o. s. ř.“).
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle ustanovení §241a o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci [odstavec 1]. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh) [odstavec 2]. Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení [odstavec 3].
Tvrdí-li dovolatel, že se odvolací soud (a stejně tak soud prvního stupně) při řešení otázky dobré víry kupujícího (žalovaného) ve smyslu §446 obchodního zákoníku odchýlil od ustálené judikatury Nejvyššího soudu, dospěl-li k závěru, že žalovaný v dobré víře při uzavření předmětné kupní smlouvy se žalobcem nebyl, staví svou argumentaci na kritice skutkových zjištění, na jejichž základě odvolací soud dospěl k závěru o neplatnosti kupní smlouvy uzavřené mezi účastníky, přičemž současně předkládá vlastní skutkovou verzi děje. Založil-li dovolatel kritiku právních závěrů odvolacího soudu na skutkových námitkách, nejde o vymezení dovolacího důvodu nesprávného právního posouzení věci dle §241a odst. 1 o. s. ř. způsobem uvedeným v ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř.
Dovolání tak trpí vadou, neboť dovolatel v něm oproti obligatorním požadavkům vymezeným pro obsah dovolání v ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. uplatnil jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř.
Uvedený nedostatek nelze již odstranit, neboť lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit (srov. ustanovení §241b odst. 3 větu první o. s. ř.), dovolateli uplynula dne 11. února 2014 (srov. ustanovení §57 odst. 2 větu první o. s. ř.). Jde přitom o takovou vadu, jež brání pokračování v dovolacím řízení, neboť v důsledku absence uvedené náležitosti nelze posoudit důvodnost dovolání.
Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (srov. ustanovení §243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 5. listopadu 2014
JUDr. Miroslav G a l l u s
předseda senátu