ECLI:CZ:NS:2014:32.CDO.2210.2014.1
sp. zn. 32 Cdo 2210/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobkyně BIO SYSTÉM spol. s r.o. , se sídlem v Plzni, Lobezská 2719/15a, PSČ 326 00, identifikační číslo osoby 25 22 70 92, zastoupené JUDr. Nadjou Clare Hrušovskou, advokátkou se sídlem v Plzni, Pod Jezerem 415/2, proti žalovanému O. M. , zastoupenému Mgr. Martinem Vovsíkem, advokátem se sídlem v Plzni, Malá 43/6, o zaplacení částky 539.946,19 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 47 Cm 171/2012, o dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. srpna 2013, č. j. 12 Cmo 136/2013-74, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Žalovaný podal dovolání proti v záhlaví označenému usnesení, jímž Vrchní soud v Praze potvrdil usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 11. února 2013, č. j. 47 Cm 171/2012-63, kterým soud prvního stupně připustil, aby do řízení na straně žalobkyně jako další účastnice přistoupila společnost UNILEASING a.s., se sídlem v Klatovech I, Randova 214, identifikační číslo osoby 25 20 55 52.
Podle ustanovení §237 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Označil-li dovolatel jako předpoklad přípustnosti dovolání podle ustanovení §237 o. s. ř. skutečnost, že vymezené právní otázky má dovolací soud posoudit jinak, než soud prvního stupně a soud odvolací, patrně přehlédl, že takový předpoklad přípustnosti dovolání toto ustanovení nestanoví. Poslední ze čtyř zakotvených předpokladů přípustnosti dovolání, tj. „má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“, míří totiž pouze na případ právní otázky vyřešené dovolacím soudem v jeho dosavadní rozhodovací praxi, od jejíhož řešení by se měl odklonit (posoudit tuto otázku jinak), a nikoli na případ, jak se mylně domnívá dovolatel, že má dovolací soud posoudit jinak otázky vyřešené soudem odvolacím.
Spatřuje-li dovolatel předpoklad přípustnosti dovolání v tom, že odvolací soud se při rozhodnutí o návrhu podle ustanovení §92 odst. 1 o. s. ř. odchýlil od judikatury dovolacího soudu, konkrétně od usnesení ze dne 25. července 2012, sp. zn. 23 Cdo 130/2011, a od usnesení ze dne 27. září 2011, sp. zn. 32 Cdo 2764/2011 (jež jsou veřejnosti dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu), co do závěru o respektování zásady hospodárnosti řízení a závěru, že musí být zřejmé, čeho se nově přistupující žalobkyně domáhá proti žalovanému, pak tento předpoklad přípustnosti není dán. V usnesení ze dne 25. července 2012, sp. zn. 23 Cdo 130/2011, se Nejvyšší soud zabýval otázkou hospodárnosti řízení při rozhodování o návrhu na připuštění vstupu dalšího účastníka na straně žalobkyně do řízení a dospěl k závěru, že žalobkyně uplatnila již v žalobě rozhodné skutečnosti týkající se vztahu nově přistupujícího účastníka do řízení k žalobkyni a k žalované a dále, že nebylo-li před podáním návrhu na přistoupení dalšího účastníka do řízení provedeno dokazování k uplatněnému nároku, není připuštění vstupu v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení. Obdobná situace je i v projednávané věci, v níž žalobkyně v žalobě tvrdila skutečnosti týkající se vztahu společnosti UNILEASING a.s. k žalobkyni i k žalovanému a v řízení dosud nebylo provedeno žádné dokazování, nebylo ani nařízeno jednání.
Rozhodnutí odvolacího soudu není rovněž v rozporu s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 27. září 2011, sp. zn. 32 Cdo 2764/2011, neboť z odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně, s nímž se odvolací soud ztotožnil, vyplývá, že přistupující účastnice na straně žalobkyně je poskytovatelkou leasingu a nadále vlastnicí nákladního vozidla, jež je předmětem leasingu (když předmětem žaloby je náhrada škody, která měla vzniknout tím, že vozidlo není způsobilé k provozu a žalobkyně jako leasingová nájemkyně byla nucena pořídit si vozidlo jiné), a z návrhu na přistoupení další účastnice do řízení je zřejmé, že přistupující účastnice se připojuje k žalobnímu návrhu žalobkyně.
Nejvyšší soud proto dovolání jako nepřípustné odmítl podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř.
O nákladech dovolacího řízení nebylo rozhodnuto, protože nejde o rozhodnutí, kterým se řízení končí (§151 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. června 2014
JUDr. Hana Gajdzioková
předsedkyně senátu