ECLI:CZ:NS:2014:32.CDO.303.2014.1
sp. zn. 32 Cdo 303/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Pavla Příhody v právní věci žalobkyně CALDERSHOT FINANCE LTD. , se sídlem 788 - 790 Finchley Road, NW11 7TJ, Londýn, Spojené království Velké Británie a Severního Irska, registrační číslo 05843605, zastoupené JUDr. Miroslavem Janstou, advokátem se sídlem v Praze 1, Těšnov 1/1059, proti žalovanému V. K. , o zaplacení částky 85.933,70 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 121 EC 188/2010, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. září 2013, č. j. 15 Co 1338/2012-82, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Ostravě rozsudkem ze dne 3. října 2011, č. j. 121 EC 188/2010-29, ve znění opravného usnesení ze dne 23. listopadu 2011, č. j. 121 EC 188/2010-43, zastavil řízení co do výše úroků z prodlení uvedené ve výroku (výrok I.), ve zbývající části žalobu zamítl (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III.).
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Ostravě v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích II. a III. (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
Proti rozsudku odvolacího soudu, výslovně proti oběma výrokům, podala žalobkyně dovolání, v němž označila jako předpoklad přípustnosti dovolání podle ustanovení §237 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) skutečnost, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného a procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, příp. že se odvolací soud při řešení této otázky odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo je otázka dovolacím soudem rozhodována rozdílně, či má-li dovolací soud za to, že otázka již byla dovolacím soudem vyřešena tak, jak ji vyřešil odvolací soud, namítá, že má být posouzena jinak. Konkrétně jde o otázku, zda v případě, že žalobce neprokáže předčasné zesplatnění žalované částky, ale soudu je splatnost dílčích splátek, ze kterých se žalovaná částka skládá, známa ze smluvní dokumentace založené v soudním spise a z tvrzení žalobce, je soud oprávněn k této jemu známé skutečnosti nepřihlédnout s odůvodněním, že by takový postup byl v rozporu s ustanovením §153 odst. 2 o. s. ř. Dovolatelka uvádí, že v žalobě a následujících podáních vylíčila veškeré rozhodující skutečnosti, a to včetně skutečností týkajících se jednotlivých splátek, jako je výše dílčí splátky, počet splátek, den splatnosti, datum první splátky apod. Odvolacímu soudu tak bylo ze žalobních tvrzení známo, které dílčí splátky jsou splatné již dle samotné smlouvy o úvěru. V žalobě dále uvedla, že došlo k předčasnému zesplatnění dílčích splátek z důvodu porušování smluvních povinností žalovaným. Měl-li odvolací soud za to, že předčasné zesplatnění úvěru nebylo prokázáno, měl přiznat alespoň částku, která by představovala souhrn dílčích splátek, které se staly splatné již dle samotné smlouvy, a žalobu zamítnout pouze ohledně zbylé části.
Podle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Předpoklady přípustnosti dovolání podle ustanovení §237 o. s. ř. splněny nejsou, neboť na řešení otázky předložené dovolatelkou jakožto otázky procesního práva dovolacím soudem neřešené, napadené rozhodnutí nespočívá, tato otázka nebyla pro rozhodnutí odvolacího soudu určující (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. července 2013, sen. zn. 29 NSČR 53/2013, jež je veřejnosti dostupné na jeho webových stránkách). Dovolatelka pomíjí, že podle dikce ustanovení §237 o. s. ř. je jedním z předpokladů přípustnosti dovolání skutečnost, že na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva napadené rozhodnutí závisí, tedy že odvolacím soudem vyřešená právní otázka je pro jeho rozhodnutí určující.
Z odůvodnění napadeného rozhodnutí se však podává, že odvolací soud se otázkou předloženou dovolatelkou nezabýval, neboť uzavřel, že dovolatelka ani po výzvě soudu prvního stupně netvrdila a neprokázala, kdy a na základě jakého porušení povinnosti a jakého ustanovení smlouvy došlo k odstoupení od smlouvy o úvěru, resp. k zesplatnění úvěru, jakým úkonem se tak stalo, jak se tento úkon dostal do dispoziční sféry žalovaného a kdy nastaly jeho účinky. Netvrdila-li dovolatelka, že za splnění dohodnutých podmínek došlo k realizaci práva původní věřitelky prohlásit úvěr za předčasně splatný, je žaloba předčasná, neboť žalovanému svědčí sjednaná dohoda o splatnosti úvěru ve splátkách. Přitom dovolatelka se domáhala zaplacení celého zůstatku úvěru z důvodu tvrzeného předčasného zesplatnění, nedomáhala se tedy úhrady jednotlivých dlužných splátek podle smlouvy o úvěru splatných za dobu od počátku prodlení žalovaného do dne podání žaloby.
Vzhledem k tomu není splněn dovolatelkou tvrzený předpoklad přípustnosti dovolání podle ustanovení §237 o. s. ř. směřujícího proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé.
Přestože dovolatelka uvádí, že podává dovolání proti rozsudku odvolacího soudu v celém rozsahu, její námitky se týkají pouze potvrzujícího výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, k rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech řízení chybí jakákoliv argumentace, tyto výroky dovolatelka zcela pominula, nezabývala se přípustností dovolání proti těmto výrokům ani důvodností.
Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl jako nepřípustné.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (srov. ustanovení §243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. června 2014
JUDr. Hana G a j d z i o k o v á
předsedkyně senátu