ECLI:CZ:NS:2014:32.CDO.3039.2013.1
sp. zn. 32 Cdo 3039/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně Stavební společnost V & V Nový Jičín, spol. s r. o. , se sídlem v Novém Jičíně, Palackého 23, PSČ 741 01, identifikační číslo osoby 47977035, zastoupené JUDr. Ondřejem Michnou, advokátem se sídlem v Novém Jičíně, Myslbekova 1722/11, proti žalované ŠMEJKAL, s.r.o. , se sídlem v Novém Jičíně, 5. května 6, PSČ 741 01, identifikační číslo osoby 47977426, zastoupené Mgr. Ladislavem Myšákem, advokátem se sídlem v Bílovci, Ostravská 314/3, o zaplacení 457 983 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 7 Cm 20/2011, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. dubna 2013, č. j. 7 Cmo 398/2012-98, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 12 632 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího zástupce Mgr. Ladislava Myšáka.
Odůvodnění:
Žalobkyně podala dovolání proti v záhlaví označenému rozsudku, jímž Vrchní soud v Olomouci potvrdil zamítavý rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. května 2012, č. j. 7 Cm 20/2011-56, a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Podle §237 občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Předpokladem přípustnosti dovolání podle §237 o. s. ř. není, jak se dovolatelka mylně domnívá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, ani to, že by dovolatelkou vymezené právní otázky měly být dovolacím soudem posouzeny jinak, než jak je posoudil odvolací soud. V prvním případě dovolatelka zaměňuje pojem přípustnosti s důvodností dovolání a ve druhém případě patrně přehlédla, že takový předpoklad přípustnosti dovolání toto ustanovení nestanoví. Poslední ze čtyř zakotvených předpokladů přípustnosti dovolání, tj. „má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“, míří totiž pouze na případ právní otázky vyřešené dovolacím soudem v jeho dosavadní rozhodovací praxi, od jejíhož řešení by se měl odklonit (posoudit tuto otázku jinak), a nikoli na případ, jak se nesprávně domnívá dovolatelka, že má dovolací soud posoudit jinak otázku vyřešenou soudem odvolacím.
Dovolání, z jehož obsahu lze dovodit, že směřuje proti napadenému rozhodnutí v rozsahu jeho potvrzujícího výroku ve věci samé, tak trpí vadou, neboť dovolatelka v dovolání oproti požadavkům stanoveným pro obsah dovolání v §241a odst. 2 o. s. ř. nevymezila žádný z předpokladů přípustnosti dovolání uvedených v §237 o. s. ř.
Uvedený nedostatek nelze již odstranit, neboť lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit (srov. ustanovení §241b odst. 3 větu první o. s. ř.), dovolatelce uplynula dne 24. července 2013 (srov. ustanovení §57 odst. 2 větu první o. s. ř.). Jde přitom o takovou vadu, jež brání pokračování v dovolacím řízení, neboť v důsledku absence uvedené náležitosti nelze posoudit přípustnost dovolání.
Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
I kdyby však dovolání žalobkyně výše uvedeným nedostatkem netrpělo, nebylo by podle §237 o. s. ř. přípustné, neboť otázku nároku na zvýšení ceny díla v důsledku provedených víceprací řešil odvolací soud v souladu s ustálenou judikaturou (na kterou odkázal v odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně), od které by Nejvyšší soud neměl důvod se odchýlit.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (srov. ustanovení §243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 6. ledna 2014
JUDr. Miroslav G a l l u s
předseda senátu