ECLI:CZ:NS:2014:32.CDO.3060.2013.1
sp. zn. 32 Cdo 3060/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Pavla Příhody v právní věci žalobkyně ČSOB Leasing, a.s. , se s sídlem v Praze 4, Na Pankráci 310/60, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 63 99 89 80, zastoupené JUDr. Jiřím Vlasákem, advokátem se sídlem v Praze 7, Jankovcova 1518/2, proti žalovanému R. P. , zastoupenému Mgr. Michalem Krčmou, advokátem se sídlem v Praze 2, Malá Štěpánská 1932/3, o zaplacení částky 97.127,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 21 EC 1886/2010, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 22. května 2013, č. j. 29 Co 158/2013-143, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud Praha-západ rozsudkem ze dne 11. dubna 2012,
č. j. 21 EC 1886/2010-98, ve znění opravného usnesení ze dne 8. února 2013, č. j. 21 EC 1886/2010-130, uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 97.127,- Kč s úrokem z prodlení uvedeným ve výroku (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
Krajský soud v Praze k odvolání žalovaného v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, v němž uvedl, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam a že spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a to konkrétně v doručení písemnosti o předčasném ukončení smlouvy o úvěru a vyčíslení pohledávky žalobkyně.
Podle ustanovení §241a odst. 2 občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle ustanovení §237 o. s. ř. (jako je tomu v projednávané věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. nebo jeho části. Tomuto požadavku dovolatel nedostál, neboť ač zastoupen advokátem, přes správné poučení odvolacím soudem, nepostřehl změnu předpokladů, za nichž je přípustné dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu, vydanému po nabytí účinnosti zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Označil-li dovolatel jako předpoklad přípustnosti dovolání podle ustanovení §237 o. s. ř. skutečnost, že jde o posouzení otázky zásadního právního významu, pak takto vymezený předpoklad přípustnosti dovolání neodpovídá žádnému z předpokladů určených ustanovením §237 o. s. ř. ve znění účinném od 1. ledna 2013.
Pro úplnost považuje Nejvyšší soud za vhodné uvést, že zpochybňuje-li dovolatel závěr odvolacího soudu o doručení písemnosti o předčasném ukončení smlouvy o úvěru a vyčíslení pohledávky žalobkyně dovolateli nesprávností aplikace ustanovení §15 obch. zák., pomíjí, že odvolací soud založil své rozhodnutí rovněž na závěru, že podle článku 7.1.1. písm. b) všeobecných obchodních podmínek, které žalovaný podepsal a jež byly součástí smlouvy o úvěru, byl žalovaný povinen neprodleně oznámit žalobkyni kromě jiného i změnu své adresy a neučinil-li tak a žalobkyni nesdělil novou adresu, nelze přičítat k tíži žalobkyně doručování na adresu, která byla uvedena ve smlouvě o úvěru. Tento závěr dovolatel nezpochybnil. Otázka, zda lze aplikovat ustanovení §15 obch. zák. na doručení zmíněných písemností žalobkyně žalovanému tak nebyla pro rozhodnutí odvolacího soudu určující.
Nejvyšší soud proto dovolání proti rozsudku odvolacího soudu odmítl podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. jako nepřípustné.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. února 2014
JUDr. Hana Gajdzioková
předsedkyně senátu