ECLI:CZ:NS:2014:32.CDO.3446.2013.1
sp. zn. 32 Cdo 3446/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobce L. D. , zastoupeného JUDr. Václavem Mrzenou, advokátem se sídlem v Praze 2, Svobodova 136/9, proti žalovanému Statutárnímu městu Mladá Boleslav , se sídlem v Mladé Boleslavi, Komenského 61, PSČ 293 01, identifikační číslo osoby 00238295, zastoupenému Mgr. Janem Krátkým, advokátem se sídlem v Mladé Boleslavi, Na Kozině 1438, o zaplacení 900 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 7 C 69/2008, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 22. května 2013, č. j. 29 Co 539/2012-467, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Dovolání žalovaného proti v záhlaví označenému rozsudku, jímž Krajský soud v Praze potvrdil rozsudek Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 8. června 2012, č. j. 7 C 69/2008-414, ve vyhovujícím výroku ve věci samé, jímž bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobci 900 000 Kč s příslušenstvím, a změnil ho ve výrocích o nákladech řízení tak, že uložil žalovanému zaplatit žalobci náhradu nákladů za řízení před soudy obou stupňů ve výši 411 288 Kč a České republice náklady znalečného ve výši 27 650 Kč, není přípustné podle §237 občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“).
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
I když dovolatel v dovolání (z jehož obsahu lze dovodit, že směřuje proti rozsudku odvolacího soudu jen v rozsahu jeho potvrzujícího výroku ve věci samé) uvádí, že soudy řešily v rámci jeho procesní obrany dvě právní otázky (nároky žalovaného na smluvní pokutu za pozdní dokončení a předání díla a na zádržné), své dovolací námitky směřuje zejména do skutkových zjištění, na nichž soudy založily své právní posouzení obrany žalovaného, které tak nelze podřadit pod dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci dle §241a odst. 1 o. s. ř. Předkládá-li pak dovolatel k řešení otázku, zda podmínky pro splnění povinnosti provést dílo dle §554 odst. 1 obchodního zákoníku (řádné ukončení díla a jeho předání objednateli) musí být splněny současně, patrně přehlédl, že odvolací soud takovou otázku neřešil a ani z odůvodnění napadeného rozhodnutí (oproti mínění dovolatele) nevyplývá, že by nesplnění těchto podmínek odvolací soud časově oddělil a tím se odchýlil od konstantní judikatury Nejvyššího soudu.
Za situace, kdy nepřichází v úvahu ani aplikace ustanovení §238a o. s. ř., které upravuje přípustnost dovolání proti taxativně vyjmenovaným usnesením odvolacího soudu (o něž v předmětné věci nejde), Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání (srov. §243a odst. 1 věta první o. s. ř.), odmítl dovolání podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. pro nepřípustnost.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (srov. ustanovení §243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. února 2014
JUDr. Miroslav G a l l u s
předseda senátu