ECLI:CZ:NS:2014:32.CDO.3677.2014.1
sp. zn. 32 Cdo 3677/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobkyně České spořitelny, a.s. , se sídlem v Praze 4, Olbrachtova 1929/62, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 45 24 47 82, proti žalovanému R. Č. , zastoupenému JUDr. Pavlou Karlovskou, advokátkou se sídlem v Jablonci nad Nisou, Palackého 3145/41, o zaplacení částky 1,314.428,49 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. 18 C 1335/2009, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 10. října 2013, č. j. 36 Co 369/2013-165, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Jablonci nad Nisou usnesením ze dne 23. dubna 2013, č. j. 18 C 1335/2009-160, odmítl dovolání žalovaného pro opožděnost podané proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 12. prosince 2012, č. j. 36 Co 290/2012-144 (výrok I.), a rozhodl o nákladech dovolacího řízení (výrok II.). K odvolání žalovaného Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení §237 občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“). Dovolatel namítá nesprávnost napadeného rozhodnutí odvolacího soudu a rozhodnutí soudu prvního stupně, neboť poučení v rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 12. prosince 2012, č. j. 36 Co 290/2012-144, trpí formální vadou, když neobsahuje všechny podstatné náležitosti, a proto jde o nesprávné poučení o dovolání. V poučení o dovolání nebylo jednoznačně uvedeno, od kdy běží dvouměsíční lhůta pro podání dovolání, respektive od jakého doručení, zda je míněno doručení žalovanému či jeho právnímu zástupci, a proto mohl být žalovaný v domnění, že lhůta pro podání dovolání počíná plynout až od doručení rozhodnutí do jeho rukou. Při podání dovolání se řídil nesprávným poučením soudu o dovolání a jako právní laik tuto nesprávnost nemohl ani rozpoznat. Odkazuje na ustanovení §240 odst. 3 o. s. ř. a dovozuje, že řídil-li se nesprávným poučením, byla lhůta pro podání dovolání zachována. Navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm - v souladu s bodem 7., čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, - podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013.
Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Z ustanovení §238 odst. 1 písm. f) o. s. ř. vyplývá, že dovolání podle §237 není přípustné proti usnesením, proti nimž je přípustná žaloba pro zmatečnost podle §229 odst. 4.
Podle ustanovení §229 odst. 4 o. s. ř. žalobou pro zmatečnost účastník může napadnout rovněž pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení, jakož i pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání nebo dovolání pro opožděnost.
Dovolání žalovaného proti usnesení odvolacího soudu tak není podle ustanovení §238 odst. 1 písm. f) o. s. ř. přípustné a mimořádným opravným prostředkem k prověření správnosti rozhodnutí, kterým odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí dovolání pro opožděnost, je žaloba pro zmatečnost podle ustanovení §229 odst. 4 o. s. ř.
Přípustnost dovolání pak nemůže být založena ani nesprávným poučením odvolacího soudu o tom, že dovolání je přípustné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. června 2002, sp. zn. 29 Odo 425/2002, uveřejněné pod číslem 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (srov. ustanovení §243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. října 2014
JUDr. Hana Gajdzioková
předsedkyně senátu