ECLI:CZ:NS:2014:32.CDO.3867.2013.1
sp. zn. 32 Cdo 3867/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Pavla Příhody v právní věci žalobkyně MASNA Příbram, spol. s r.o. , se sídlem v Příbrami, Jinecká 315, PSČ 261 80, identifikační číslo osoby 61 67 53 93, proti žalované auto I.S.R. a.s. , se sídlem v Čestlicích, V Oblouku 121, identifikační číslo osoby 25 63 64 05, zastoupené Mgr. Zdeňkem Milíkem, advokátem se sídlem v Praze 5, Štefánikova 75/48, o zaplacení částky 1,195.760,40 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 4 Cm 97/2010, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 4. července 2013, č. j. 12 Cmo 31/2013-186, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 16.214,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího zástupce.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 24. října 2012, č. j. 4 Cm 97/2010-150, ve znění opravného usnesení ze dne 11. prosince 2012, č. j. 4 Cm 97/2010-164, žalobu zamítl (výrok I.), rozhodl o nákladech řízení účastníků (výrok II.) a státu (výrok III.).
K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. a III. (první výrok), změnil jej ve výroku II. o nákladech řízení (druhý výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (třetí výrok).
Proti rozsudku odvolacího soudu, výslovně proti všem výrokům, podala žalobkyně dovolání, v němž označila jako předpoklad přípustnosti dovolání podle ustanovení §237 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) skutečnost, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, a odvolacím soudem byla posouzena nesprávně. Konkrétně jde o otázku, zda je vadou zboží, dosahuje-li motorové vozidlo ve skutečném provozu vyšší spotřeby paliva, než která je uvedena v technické dokumentaci vozidla a v marketingových materiálech prodávajícího, a to za situace, kdy takto uváděné údaje byly zjištěny v souladu s metodikou stanovenou příslušnou směrnicí Evropské unie, a zda je tato skutečnost způsobilá přivodit odpovědnost prodávajícího za vady a zároveň založit nárok kupujícího z titulu odpovědnosti za vady.
Podle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Předpoklady přípustnosti dovolání podle ustanovení §237 o. s. ř. splněny nejsou, neboť na řešení otázky předložené dovolatelkou jakožto otázky hmotného práva dovolacím soudem neřešené, napadené rozhodnutí nespočívá, tato otázka nebyla pro rozhodnutí odvolacího soudu určující (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. července 2013, sen. zn. 29 NSČR 53/2013, jež je veřejnosti dostupné na jeho webových stránkách). Dovolatelka pomíjí, že podle dikce ustanovení §237 o. s. ř. je jedním z předpokladů přípustnosti dovolání skutečnost, že na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva napadené rozhodnutí závisí, tedy že odvolacím soudem vyřešená právní otázka je pro jeho rozhodnutí určující.
Z odůvodnění napadeného rozhodnutí se však podává, že odvolací soud se otázkou předloženou dovolatelkou nezabýval, neboť uzavřel, že dovolatelka neprokázala existenci reklamované vady jako zákonného předpokladu pro vznik práva kupujícího na odstoupení od smlouvy podle ustanovení §344 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) v návaznosti na ustanovení §436 obch. zák. Nebyl-li splněn tento zákonný předpoklad, nemohla žalobkyně jako kupující od smlouvy platně a účinně odstoupit. Tento svůj závěr založil na zjištění, že údaj o spotřebě vozidla uvedený v osvědčení o technickém průkazu vozidla je shodný s údaji na štítku ve vozidle a současně obsahuje odkaz na příslušnou směrnici Evropského parlamentu a Rady 2004/3/ES, stanovící metodiku určení takového údaje spotřeby, a zejména na znaleckém posudku vypracovaném soudem ustanoveným znalcem, ze kterého vyplývá, že údaj „spotřeba paliva“ uváděný v současnosti v technickém průkazu vozidla udává hodnoty spotřeby zjištěné podle legislativně přesně stanovené jednotné metodiky v rámci Evropské unie, jež sdružuje spotřebu paliva s vyprodukovanými emisemi, a je povinným údajem, který výrobce vozidla musí doložit v rámci legislativního procesu při uvádění nového vozidla na trh. Tento údaj nestanoví skutečnou provozní spotřebu konkrétního vozidla. Podle závěru znalce však měření podle metodiky stanovené směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2004/3/ES nelze u předmětu znaleckého zkoumání (vozidla AUDI Q5 8R) provést, neboť byl překročen maximální limit najetých kilometrů, kdy lze měření provést.
Vzhledem k tomu není splněn dovolatelkou tvrzený předpoklad přípustnosti dovolání podle ustanovení §237 o. s. ř. směřujícího proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé.
Přestože dovolatelka uvádí, že podává dovolání proti rozsudku odvolacího soudu v celém rozsahu, její námitky se týkají pouze potvrzujícího výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, k rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech řízení chybí jakákoliv argumentace, tyto výroky dovolatelka zcela pominula, nezabývala se přípustností dovolání proti těmto výrokům ani důvodností.
Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl jako nepřípustné.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (srov. ustanovení §243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 7. května 2014
JUDr. Hana Gajdzioková
předsedkyně senátu