ECLI:CZ:NS:2014:32.CDO.3869.2013.1
sp. zn. 32 Cdo 3869/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Pavla Příhody v právní věci žalobkyně VLTAVÍN HOLDING stavební podnik s.r.o. , se sídlem v Praze 4-Michli, Nuselská 132/499, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 48 02 69 21, zastoupené Mgr. Alešem Novákem, advokátem se sídlem v Praze 5, Karla Engliše 3221/2, proti žalovanému Bytovému družstvu Krhanická 718 , se sídlem v Praze 4-Kamýku, Krhanická 718/27, PSČ 142 00, identifikační číslo osoby 25 08 57 27, zastoupenému JUDr. Milošem Tomsem, advokátem se sídlem v Praze 1, Celetná 598/11, o zaplacení částky 1,335.995,10 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 52 Cm 111/2010, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. června 2013, č. j. 1 Cmo 294/2012-154, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 30. května 2012, č. j. 52 Cm 111/2010-133, ve znění opravného usnesení ze dne 27. září 2012, č. j. 52 Cm 111/2010-147, uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 1,335.995,10 Kč s příslušenstvím (výrok I.), žalobu co do zákonných úroků z prodlení za dobu od 9. srpna 2008 do 12. září 2008 zamítl (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III.).
K odvolání žalovaného Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I. a III. a v tomto rozsahu věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (první výrok), ve výroku II. zůstal rozsudek soudu prvního stupně nedotčen (druhý výrok).
Proti usnesení odvolacího soudu, výslovně proti výrokům pod body I. a III., podala žalobkyně dovolání, v němž označila jako předpoklad přípustnosti dovolání podle ustanovení §237 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) skutečnost, že „odvolacím soudem vyřešená právní otázka posouzení platnosti úkonu žalovaného ze dne 20. srpna 2008 se odchyluje od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a otázka započtení po koncentraci řízení, která již byla dovolacím soudem řešena, má být tímto soudem posouzena jinak“.
Podle ustanovení §236 odst. 1 občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. prosince 2013 (dále též jen „o. s. ř.) dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Dovolání proti kasačnímu rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé může být přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř.
Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovolatelce především nelze přisvědčit v tom, že odvolací soud se odchýlil od ustálené judikatury dovolacího soudu (dovolatelkou obšírně citovanou) při posouzení platnosti úkonu žalovaného ze dne 20. srpna 2008, považoval-li tento úkon žalovaného za platný, neboť odvolací soud takovýto závěr neučinil. Oproti tomu, co mu podsouvá dovolatelka, odvolací soud formuloval pouze obecné závěry, které skutečnosti je třeba zohlednit při posouzení (ne)platnosti právního úkonu a které okolnosti soud prvního stupně pominul. Odvolací soud uzavřel, že za dosavadního stavu dokazování není přesvědčen o tom, že předmětný kompenzační projev je neplatným právním úkonem. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že rozsudek soudu prvního stupně byl zrušen pro neúplné (nedostatečné) posouzení obrany žalovaného, přičemž odvolací soud vytkl soudu prvního stupně, že úkon žalovaného ze dne 20. srpna 2008 nepodrobil výkladu ve smyslu ustanovení §266 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“). Závěr o tom, že je-li pochybnost o obsahu právního úkonu, je nutno ji odstranit výkladem za použití interpretačních pravidel stanovených pro obchodní závazkové vztahy v ustanovení §266 obch. zák., je v souladu s judikaturou dovolacího soudu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. března 2010, sp. zn. 23 Cdo 2942/2009, in www.nsoud.cz, a rozsudek ze dne 29. ledna 2013, sp. zn. 32 Cdo 159/2011, uveřejněný pod číslem 54/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Vytýká-li dovolatelka odvolacímu soudu, že nesprávně posoudil otázku započtení po koncentraci řízení a v té souvislosti odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. října 2007, sp. zn. 32 Odo 1570/2005, který se však vztahuje k „jiné“ právní úpravě, jež institut přípravného jednání neobsahovala, a proto by měla být tato dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak, patrně přehlédla, že odvolací soud na zmíněný rozsudek Nejvyššího soudu odkázal zcela v jiné souvislosti, a to pouze jako na příklad, kdy smluvní pokuta, aniž by byla vyúčtována, byla uplatněna v řízení jako obrana proti nároku žalobce, nikoliv tedy jako na rozhodnutí, v němž by byla řešena otázka koncentrace řízení a uplatněné námitky započtení. Ve zmíněném rozsudku se Nejvyšší soud ke koncentraci řízení nijak nevyslovil, nejde proto o rozhodnutí, v němž by byla řešena otázka možnosti uplatnění námitky započtení po koncentraci řízení, která by měla být dovolacím soudem posouzena jinak.
Kritizuje-li dovolatelka závěr odvolacího soudu o tom, kdy žalovaný v řízení uplatnil námitku započtení, jde o námitku zpochybňující zjištění odvolacího soudu, kterou nelze podřadit pod přípustný dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř., a proto se jí dovolací soud nemohl v dovolacím řízení zabývat.
Dovolatelka podala dovolání i proti výroku pod bodem III. usnesení odvolacího soudu, rozhodnutí odvolacího soudu má však pouze dva výroky, žádný výrok pod bodem III. neobsahuje.
Vzhledem k výše uvedenému nejsou splněny předpoklady přípustnosti dovolání a Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl jako nepřípustné.
O náhradě nákladů dovolacího řízení nebylo rozhodováno, protože nejde o rozhodnutí, jímž se řízení končí (srov. ustanovení §151 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 12. května 2014
JUDr. Hana Gajdzioková
předsedkyně senátu