ECLI:CZ:NS:2014:32.CDO.404.2014.1
sp. zn. 32 Cdo 404/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Pavla Příhody v právní věci žalobkyně WFT GmbH , se sídlem Maitisgasse 6, A 3400 Klosterneuburg/Kierling, Rakouská republika, zastoupené JUDr. Evou Stránskou, advokátkou se sídlem v Praze 4, Dvorecká 1162/2a, proti žalované SPIELBERG CZ, s.r.o. , se sídlem v Archlebově 406, PSČ 696 33, identifikační číslo osoby 60 71 84 63, zastoupené JUDr. Romanou Javornickou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Staroměstské náměstí 551/17, o zaplacení částky 2.690,- EUR s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 6 C 3/2010, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 22. srpna 2013, č. j. 38 Co 153/2013-183, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Okresní soud v Hodoníně s odkazem na ustanovení §153b občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) rozsudkem pro zmeškání ze dne 27. července 2010, č. j. 6 C 3/2010-77, uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 2.690,- EUR se 4% úrokem z prodlení (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení účastníků (výrok II.).
K odvolání žalované Krajský soud v Brně usnesením ze dne 28. června 2012, č. j. 38 Co 142/2011-140, rozsudek pro zmeškání zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně s tím, že rozsudek je nepřezkoumatelný, neboť odůvodnění sice obsahuje údaj o předmětu řízení, avšak skutkový stav žádným způsobem nekonkretizuje, čímž je znemožněno učinit závěr o skutkovém stavu věci a rovněž o právním posouzení věci; není tak zřejmé, o jaké věci bylo rozhodnuto.
Po vrácení věci soud prvního stupně opět rozhodl rozsudkem pro zmeškání ze dne 13. listopadu 2012, č. j. 6 C 3/2010-148, v němž uložil žalované zaplatit žalobkyni žalovanou částku.
Soud prvního stupně v odůvodnění rozsudku doplnil skutková tvrzení žaloby i právní posouzení věci, když měl za to, že přepoklady pro vydání rozsudku pro zmeškání zůstaly zachovány, neboť žalované bylo doručeno předvolání k jednání konanému 27. července 2010 již 24. května 2010, tedy více než 10 dnů před jednáním, a v předvolání byla poučena, že nedostaví-li se k prvnímu jednání bez včasné omluvy, může být ve věci rozhodnuto rozsudkem pro zmeškání. Žalovaná se bez omluvy k tomuto jednání nedostavila. Konstatoval, že návrh žalované na zrušení rozsudku pro zmeškání vydaného dne 27. července 2010, byl soudem prvního stupně již zamítnut a toto rozhodnutí bylo k odvolání žalované odvolacím soudem potvrzeno.
K odvolání žalované Krajský soud v Brně v záhlaví označeným rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že rozsudek pro zmeškání se nevydává.
Odvolací soud dospěl k závěru, že pro vydání rozsudku pro zmeškání nebyly splněny zákonné předpoklady. Pokud byl v pořadí první rozsudek pro zmeškání odvolacím soudem zrušen a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení, není možné, aby soud prvního stupně znovu rozhodl rozsudkem pro zmeškání na základě toho, že se žalovaná bez včasné a důvodné omluvy nedostavila k jednání dne 27. července 2010. Podle názoru odvolacího soudu nelze podruhé rozhodnout rozsudkem pro zmeškání na základě skutečnosti, která nastala před zrušovacím rozhodnutím odvolacího soudu. Byť byl předchozí rozsudek pro zmeškání zrušen toliko z důvodu procesních, právní mocí zrušovacího usnesení odvolacího soudu začalo další řízení v jednom stupni a v něm již nepřetrvávají procesní účinky zmeškání prvního jednání, které se ve věci konalo.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, v němž označila jako předpoklad přípustnosti dovolání podle ustanovení §237 o. s. ř. skutečnost, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena. Odvolacímu soudu vytýká nesprávnost závěru, podle něhož účinky zmeškání prvního jednání ve věci již odezněly. Za první jednání ve věci by zajisté nebylo možné považovat jednání, které by následovalo po rozhodnutí odvolacího soudu, který věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Pokud byly shledány důvody pro vydání rozsudku pro zmeškání na počátku celého řízení, přetrvávají po celou dobu řízení. Dovolatelka vyjadřuje přesvědčení, že postup soudu prvního stupně, který znovu vydal rozsudek pro zmeškání, byl v souladu s právem. Navrhuje, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu změnil a rozhodl „vydáním rozsudku pro zmeškání“, neboť jsou splněny podmínky uvedené v ustanovení §153b odst. 1 o. s. ř.
Žalovaná považuje rozhodnutí odvolacího soudu za správné a navrhuje dovolání jako nedůvodné zamítnout.
Dovolání žalobkyně proti rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. ledna 2000, sp. zn. 20 Cdo 2068/98, uveřejněné pod číslem 10/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení ze dne 17. února 2000, sp. zn. 20 Cdo 2468/98, usnesení ze dne 15. prosince 1999, sp. zn. 20 Cdo 1046/99, in www.nsoud.cz , dále usnesení ze dne 24. září 2003, sp. zn. 29 Odo 166/2002, uveřejněné pod číslem 42/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a rozsudek ze dne 4. září 2013, sp. zn. 31 Cdo 4616/2010, uveřejněný pod číslem 98/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení §234c odst. 1 o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení nebylo rozhodnuto, protože nejde o rozhodnutí, jímž se řízení končí (srov. ustanovení §151 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. listopadu 2014
JUDr. Hana Gajdzioková
předsedkyně senátu