ECLI:CZ:NS:2014:32.CDO.4103.2013.1
sp. zn. 32 Cdo 4103/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobce P. Z. , zastoupeného Mgr. Lukášem Trefilem, advokátem se sídlem ve Svitavách, Soudní 154/1, proti žalovanému P. Z., zastoupenému JUDr. Martinem Slavíčkem, advokátem se sídlem v Praze 3, Koněvova 2596/211, o zaplacení 305 681 Kč s příslušenstvím oproti vydání věci, vedené u Okresního soudu ve Svitavách pod sp. zn. 5 C 7/2011, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 12. června 2012, č. j. 22 Co 483/2012-159, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek Okresního soudu ve Svitavách ze dne 25. ledna 2012, č. j. 5 C 7/2011-129, jímž bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobci 305 681 Kč oproti vydání 14 kusů pětikomorových plastových oken a 1 kusu vchodových dveří výrobce Fenstar, umístěných v rodinném domě žalobce v obci K., a náhradu nákladů řízení. Dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Odvolací soud vyšel při přezkoumání napadeného rozsudku ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, přičemž se ztotožnil i s jeho právního závěry, které z nich dovodil. Podle shodného posouzení soudů obou stupňů byla mezi účastníky uzavřena platně smlouva o dílo, přičemž účastníci podřídili tento svůj závazkový vztah obchodnímu zákoníku (dále též jen „obch. zák.“). Dílo bylo provedeno a předáno, přičemž v průběhu sjednané záruční doby se na něm vyskytlo množství vad, které žalobce reklamoval. Hlavní pozornost soudy soustředily na vadu spočívající v zatečení dešťové vody všemi okny do interiéru domu, kterou žalobce vytknul v dopise ze dne 29. září 2010 s tím, že vyzval žalovaného k jejímu odstranění s upozorněním, že pro případ marného uplynutí lhůty odstupuje k 1. listopadu 2010 od smlouvy. Mezi účastníky nebylo sporu o existenci vytýkané vady, nýbrž o včasnosti její notifikace a odpovědnosti za tuto vadu ze strany žalovaného, který založil obranu na argumentaci, že příčinou vady jsou zásahy do díla firmou Fenstar s.r.o., když tento postup neodsouhlasil, respektive na tvrzení, že žalobce odstranění vady žalovaným odmítal a požadoval realizaci oprav pracovníky uvedené firmy. Odvolací soud dospěl ve shodě se soudem prvního stupně k závěru, že zatékáním všemi okny do domu došlo ze strany žalovaného k porušení smlouvy podstatným způsobem. Žalobce tuto vadu včas reklamoval, přičemž bylo prokázáno, že způsob vypořádání práv z odpovědnosti za vady díla byl mezi účastníky, respektive mezi žalovaným a firmou Fenstar s.r.o. sjednán. Za sjednaný způsob řešení reklamací prostřednictvím výrobce oken a přetrvávající vady díla nese žalovaný coby zhotovitel plnou odpovědnost. Pakliže vada nebyla odstraněna ani ve stanovené dodatečné přiměřené lhůtě, žalobce po právu odstoupil od smlouvy s právem na vypořádání podle §351 odst. 2 obch. zák.
Rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu napadl žalovaný dovoláním, jehož přípustnost opírá o ustanovení §237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“). Jako dovolací důvod uvádí nesprávné právní posouzení věci podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí spatřuje v posouzení otázky platnosti odstoupení od smlouvy pro marné uplynutí dodatečné lhůty k odstranění vytčených vad v situaci, kdy objednatel podmíní odstranění vad plněním třetí osoby, jakož i v řešení otázky podmínek vydání předmětu díla, který se stal zabudováním součástí věci (stavby) a ke dni vydání rozhodnutí ve věci nebyl od stavby oddělen.
Dovolatel namítá, že ho žalobce uvedl do neřešitelné situace, jestliže přípisem ze dne 29. září 2010 obsahujícím vytknutí vad, stanovení lhůty k jejich odstranění a upozornění na možné odstoupení od smlouvy, požadoval provedení oprav třetí osobou (výrobcem) a plnění zhotovitele výslovně odmítl. Poukazuje tak na to, že splnění dodatečně určené lhůty neodviselo od jeho jednání či vůle jako zhotovitele, nýbrž třetí osoby (výrobce oken), a proto dodatečně určená lhůta k odstranění vad (s uvědoměním o odstoupení) nemohla být plněním zhotovitele dodržena nikdy. Podle dovolatele mu jako zhotoviteli tak nelze přičíst k tíži, že přes nesouhlas objednatele neprovedl opravy sám. Dovolatel proto předkládá dovolacímu soudu k řešení otázku vlivu objednatelem vyžadovaného způsobu odstranění reklamované vady na běh dodatečné lhůty k odstranění vad díla a nároky z vad díla. Dovolatel poukazuje na opožděnost vytknutí vady spočívající v zatékání oken a na pochybení odvolacího soudu, pokud nevztáhl k oznamovací povinnosti žalobce lhůtu dle §562 odst. 2 písm. a) obch. zák., nýbrž lhůtu dle odst. 2 písm. c) téhož ustanovení. Zdůrazňuje, že v případě netěsnosti oken jde o vadu zjevnou, zjistitelnou ihned. Pochybení se podle dovolatele dopustil odvolací soud i svým závěrem, že předmět díla, byť byl již téměř pět let objednatelem užíván, lze zhotoviteli vrátit, neboť okna i dveře lze z rámů vysadit, potažmo rámy ze stavebních otvorů demontovat. Odvolací soud tak podle dovolatele zcela pominul ustálenou soudní judikaturu, podmínky přiznání práva na plnění ze vzájemného závazku, hledisko účelnosti, hospodárnosti, jakož i požadavek souhlasu vlastníka se znehodnocením hlavní věci demontáží její součásti.
Dovolatel navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Se zřetelem k datu vydání rozsudku odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení – v souladu s bodem 7. článku II., části první, přechodných ustanovení zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony – občanský soudní řád ve znění účinném do 31. prosince 2012.
Dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve výroku ve věci samé, může být přípustné jen podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) a c) o. s. ř. O případ uvedený pod písmenem b) v projednávané věci nejde, když ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil, a důvod založit přípustnost dovolání podle písmene c) [tedy tak, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam] Nejvyšší soud nemá.
Dovolatel neformuluje žádnou právní otázku splňující kritéria dle §237 odst. 3 o. s. ř., pro jejíž řešení odvolacím soudem by Nejvyšší soud dospěl k závěru o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí.
Oponuje-li dovolatel právnímu závěru odvolacího soudu o včasné notifikaci vad dle §562 odst. 2 obch. zák., jde o otázku, jejíž řešení je odvislé od skutkových zjištění, proti nimž směřuje dovolatel své výhrady. Námitky dovolatele v tomto směru lze podřadit pod dovolací důvod dle §241a odst. 3 o. s. ř. (t. j. že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), který však dovolatel nemá u dovolání přípustného podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. k dispozici a který tudíž přípustnost dovolání otevřít nemůže.
Spatřuje-li dovolatel zásadní právní význam napadeného rozhodnutí v řešení otázky odpovědnosti zhotovitele za vady oprav díla, které provedla třetí osoba (výrobce oken), nemůže mít řešení této otázky zásadní právní význam již proto, že podle zjištění odvolacího soudu byl způsob řešení reklamací objednatele (žalobce) prostřednictvím výrobce oken sjednán mezi zhotovitelem (žalovaným) a výrobcem oken, což dovolatel zcela pominul.
Za situace, kdy dovolací soud z hlediska uplatněných dovolacích námitek nedovodil ani existenci jiných okolností, které by činily napadené rozhodnutí v potvrzujícím výroku ve věci samé zásadně právně významným, lze uzavřít, že dovolání žalovaného směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání pro nepřípustnost odmítl [§243b odst. 5 věta první a §218 písm. c) o. s. ř.].
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Žalovaný, jehož dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu svých nákladů právo a žalobci podle obsahu spisu žádné prokazatelné náklady v souvislosti s dovolacím řízením nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 1. dubna 2014
JUDr. Miroslav Gallus
předseda senátu