ECLI:CZ:NS:2014:32.CDO.4327.2013.1
sp. zn. 32 Cdo 4327/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Pavla Příhody v právní věci žalobkyně Vodní sklo, a.s., se sídlem v Praze 1-Novém Městě, Krakovská 1346/15, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 27 92 16 62, zastoupené Mgr. Petrem Saskou, advokátem se sídlem v Ústí nad Labem, Mírové náměstí 207/34, proti žalované TRIANGL s.r.o., se sídlem v Mlýnech 7, Hrob, PSČ 417 04, identifikační číslo osoby 44 56 46 78, zastoupené JUDr. Miluší Jiráskovou, advokátkou se sídlem v Praze 5-Radotíně, Vrážská 1562/24a, o zaplacení částky 1,226.664,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 19 Cm 132/2010, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. srpna 2013, č. j. 1 Cmo 104/2013-205, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 4. února 2013, č. j. 19 Cm 132/2010-187, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 29. dubna 2013, č. j. 19 Cm 132/2010-202, zamítl žalobu o zaplacení částky 1,226.664,- Kč s úrokem z prodlení (výrok I.), dále zamítl žalobu o zaplacení úroku z prodlení ve výši 16,5 % z částky 485.806,- Kč za dobu od 19. července 2008 do zaplacení (výrok II.) a o zaplacení úroku z prodlení ve výši 16,5 % z částky 740.806,- Kč za dobu od 24. října 2008 do zaplacení (výrok III.) a rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu (výrok IV. a výrok doplňujícího usnesení).
K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením zrušil rozsudek soudu prvního stupně a řízení zastavil (první výrok) a dále rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu (druhý a třetí výrok).
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, odkazujíc co do přípustnosti na ustanovení §237 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a co do důvodu na ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř., namítajíc, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Podle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle ustanovení §237 o. s. ř., je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. nebo jeho části. Tomuto požadavku dovolatelka nedostála, neboť ač zastoupena advokátem, přes správné poučení odvolacím soudem, se omezila na citaci ustanovení §237 o. s. ř., aniž by uvedla, který z předpokladů přípustnosti dovolání uplatňuje. Označila-li dovolatelka jako předpoklad přípustnosti dovolání podle ustanovení §237 o. s. ř. skutečnost, že jde o posouzení otázky, která není dosud judikaturou jednoznačně vyřešena, pak takto vymezený předpoklad přípustnosti neodpovídá žádnému z předpokladů určených ustanovením §237 o. s. ř., ve znění účinném od 1. ledna 2013. Dovolatelka ani neuvedla žádnou judikaturu, která by se týkala řešení právní otázky, jež považuje za spornou, natož pak judikaturu řešící spornou otázku odlišně.
Přestože dovolatelka uvádí, že podává dovolání proti usnesení odvolacího soudu v celém rozsahu, její námitky se týkají pouze rozhodnutí o zrušení rozsudku soudu prvního stupně a o zastavení řízení s ohledem na uzavřenou rozhodčí smlouvu, k rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech řízení účastníků a státu chybí jakákoliv argumentace, tyto výroky dovolatelka zcela pominula, nezabývala se přípustností dovolání proti těmto výrokům ani důvodností.
Uvedené nedostatky nelze již odstranit, neboť lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit (srov. §241b odst. 3 větu první o. s. ř.), uplynula dne 6. listopadu 2013. Jedná se přitom o vady, jež brání pokračování v dovolacím řízení, neboť v důsledku absence uvedených náležitostí nelze posoudit přípustnost dovolání.
Nejvyšší soud proto dovolání proti usnesení odvolacího soudu podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. února 2014
JUDr. Hana Gajdzioková
předsedkyně senátu