ECLI:CZ:NS:2014:32.CDO.4376.2013.1
sp. zn. 32 Cdo 4376/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně ŠNAJDR stavby Mělník, s.r.o. , se sídlem v Mělníku, Panešova 3521, PSČ 276 01, identifikační číslo osoby 27110648, zastoupené Mgr. Janem Válkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Havlíčkova 1680/13, proti žalované Rezidence Liběchov s.r.o. , se sídlem v Liběchově čp. 121, PSČ 277 21, identifikační číslo osoby 27094804, zastoupené Mgr. Tomášem Krejčím, advokátem se sídlem v Praze 1, Pařížská 204/21, o zaplacení 100 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 10 C 145/2012, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 27. června 2013, č. j. 21 Co 159/2013-85, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 1 803 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího zástupce Mgr. Jana Válka.
Odůvodnění:
Krajský soud v Praze v záhlaví označeným usnesením zastavil odvolací řízení v části týkající se prvního a třetího bodu výroku usnesení Okresního soudu v Mělníku ze dne 8. ledna 2012, č. j. 10 C 145/2012-63, ve znění usnesení ze dne 14. května 2013, č. j. 10 C 145/2012-81 (výrok I.), změnil ho ve druhém bodu výroku, jímž soud prvního stupně přiznal žalované vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení ve výši 28 314 Kč, tak, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.), a dále rozhodl o nepřiznání náhrady nákladů odvolacího řízení žádné z účastnic (výrok III.).
Usnesení odvolacího soudu v rozsahu druhého a třetího výroku napadla žalovaná dovoláním. Dovolatelka, opírajíc jeho přípustnost o ustanovení §237 občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), odvolacímu soudu vytýká, že při aplikaci §146 odst. 1 písm. c) o. s. ř. právně pochybil, nepřiznal-li jí právo na náhradu nákladů řízení, jehož marné zahájení a následné zastavení nijak nezapříčinila. Dovolatelka poukazuje na správnost rozhodnutí soudu prvního stupně, pokud jí přiznal vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení, neboť to byla žalobkyně, která procesně zavinila zastavení řízení v důsledku nesprávného postupu, když při existenci sjednané rozhodčí doložky v předmětné smlouvě podala žalobu k obecnému soudu. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu ve druhém a třetím výroku a věc mu v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení.
Podle §238 odst. 1 písm. d) o. s. ř. dovolání podle §237 o. s. ř. není přípustné proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv, o pracovněprávní vztahy nebo o věci uvedené v §120 odst. 2; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
V posuzované věci se nejednalo o vztah ze spotřebitelské smlouvy, o pracovněprávní vztah, ani o věc uvedenou v §120 odst. 2 o. s. ř., a rovněž nebylo dovoláním napadeným výrokem rozhodnuto o peněžitém plnění převyšujícím 50 000 Kč. Pokud jde o náklady za řízení před soudem prvního stupně, vyšel dovolací soud z částky 28 314 Kč, jejíž náhradu přiznal žalované vůči žalobkyni soud prvního stupně, s jehož rozhodnutím v otázce nákladů řízení se dovolatelka ztotožnila a jehož rozhodnutí změnil odvolací soud. Pro posouzení, zda dovoláním napadeným výrokem o nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč, je určující výše nákladů řízení, jejichž náhradu odvolací soud dovolatelce dle jejího tvrzení odepřel (srov. shodně např. právní závěr v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. září 2013, sen. zn. 29 ICdo 34/2013, jež je veřejnosti k dispozici in www.nsoud.cz). Dovolací soud tak v otázce nákladů odvolacího řízení vyšel (z odvolacím soudem nepřiznané) částky 3 448,50 Kč, sestávající z mimosmluvní odměny advokáta ve výši 2 550 Kč [vypočtené podle §7 bodu 5. a §11 odst. 2 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů], z paušální částky 300 Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k odvolání) podle §13 odst. 3 téže vyhlášky a z náhrady za 21% daň z přidané hodnoty ve výši 598,50 Kč podle §137 odst. 3 o. s. ř.
Z výše uvedeného vyplývá, že peněžité plnění, jež je předmětem dovolacího nároku, částku 50 000 Kč v případě náhrady nákladů za řízení před soudem prvního stupně ani za řízení před odvolacím soudem nepřevyšuje.
Nejvyšší soud proto dovolání pro nepřípustnost podle ustanovení §243c odst. 1 a 2 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Žalovaná, jejíž dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu svých nákladů právo a je povinna nahradit žalobkyni účelně vynaložené náklady dovolacího řízení, které sestávají ze sazby mimosmluvní odměny za zastupování advokátem v částce 1 190 Kč podle §1 odst. 2 věty první, §6 odst. 1, §7 bodu 5. a §11 odst. 2 písm. c) a odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (k tomu srov. rovněž usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 81/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) a z paušální částky 300 Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle §13 odst. 3 téže vyhlášky, při připočtení náhrady za 21% daň z přidané hodnoty ve výši 313 Kč podle §137 odst. 3 o. s. ř.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně 5. května 2014
JUDr. Miroslav G a l l u s
předseda senátu