ECLI:CZ:NS:2014:32.CDO.663.2014.1
sp. zn. 32 Cdo 663/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Pavla Příhody v právní věci žalobkyně Visesiv Corporation , se sídlem Suite 10, 3rd Floor, La Ciotat, Mont Fleuri, Mahé, Seychelská republika, registrační číslo 116945, zastoupené JUDr. Pavlem Šímou, advokátem se sídlem v Plzni, náměstí Republiky 237/38, proti žalované CHALIŠ spol. s r.o. , se sídlem v Táboře, kpt. Jaroše 425, identifikační číslo osoby 42 36 04 12, o zaplacení částky 12,391.583,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 13 Cm 2498/2012, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. srpna 2013, č. j. 4 Cmo 62/2013-44, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 7. února 2013, č. j. 13 Cm 2498/2012-36, zamítl návrh žalobkyně na osvobození od placení soudních poplatků. Žalobkyně návrh podala současně se žalobou ze dne 20. prosince 2012 o náhradu škody ve výši 12,391.583,- Kč ze smlouvy o dílo.
Soud prvního stupně uvedl, že k jeho žádosti o zaslání dokladů, kterými by žalobkyně doložila svůj majetek a hospodaření, tato sdělila, že vznikla zápisem do rejstříku společností Seychelské republiky až 18. prosince 2012. Z toho důvodu nepodala žádná daňová přiznání a jediným jejím majetkem je základní kapitál ve výši 1.000,- USD, nemá žádné příjmy, žádný movitý a nemovitý majetek, kromě základního kapitálu. Přiložila výpis z rejstříku společností, zakladatelskou listinu, prohlášení a oznámení o postoupení pohledávky společnosti RABMER - sanace potrubí, s.r.o. zaslané žalované 20. prosince 2012.
Soud prvního stupně citoval ustanovení §138 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a dospěl k závěru, že vzhledem k tomu, že žalobkyně je podnikatelským subjektem, který se pohybuje v tržním prostředí, nelze předpokládat, že původní věřitelka by postoupila žalovanou pohledávku bezúplatně. Žalobkyně tedy musela mít v době svého vzniku větší majetek, než odpovídá jejímu základnímu kapitálu. Její poměry nemohou být posuzovány pouze z hlediska současné majetkové situace, ale celkově, a to i z hlediska realizovaného podnikatelského záměru, který byl zřejmě podceněn. Žalobkyně měla zvážit nakoupení pohledávky v žalované výši vzhledem k riziku její možné soudní vymahatelnosti. Neučinila-li tak, nemůže přenést náklady na vymáhání své pohledávky na stát.
K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně.
Odvolací soud vyšel z toho, že oprávnění soudu osvobodit účastníka od soudních poplatků je limitováno osvědčením tří podmínek: 1) odůvodňují-li to poměry účastníka, 2) nejde-li o svévolné uplatňování nebo bránění práva a 3) nejde-li o zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva. Zabývaje se první podmínkou odvolací soud zdůraznil, že při rozhodování o osvobození od soudního poplatku se přihlíží k celkovým majetkovým poměrům žadatele, k výši soudního poplatku, k nákladům, které si pravděpodobně vyžádá dokazování, k povaze uplatněného nároku a k postupu účastníka řízení v obchodní činnosti před a po podání návrhu na zahájení řízení. Při zkoumání podmínek pro postup podle ustanovení §138 o. s. ř. v případě účastníka podnikatele je nutné ohledně poměrů účastníka zkoumat jeho hospodářské poměry, přičemž zkoumání zasahuje do celé majetkové sféry podnikatele v průběhu podnikání. Za významné pro posouzení požadavku žalobkyně považoval to, že soudní poplatek činí 619.580,- Kč a povinnost jeho úhrady nastala již podáním žaloby dne 21. prosince 2012. Přitom výši poplatku nelze srovnávat pouze se zůstatky na běžném účtu žalobkyně, s jejím movitým a nemovitým majetkem, pohledávkami za třetími osobami a okamžitými příjmy. Srovnání je třeba činit též s výkony žalobkyně před podáním žaloby. Vyplynulo-li z tvrzení žalobkyně v žádosti o osvobození od soudního poplatku, že žalobě žádné podnikatelské výkony nepředcházely, vyjma nákupu předmětné pohledávky, pak je podnikatelský záměr žalobkyně neslučitelný s jejími ekonomickými možnostmi a osvobození od placení soudního poplatku by skutečně znamenalo - jak uzavřel soud prvního stupně - přenesení jejích nákladů podnikání na stát.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Jeho přípustnost opírá o ustanovení §237 o. s. ř. a namítá, že odvolací soud nesprávně řešil otázku, zda je pro posouzení žádosti právnické osoby - podnikatele - o osvobození od soudního poplatku podle ustanovení §138 o. s. ř. rozhodujícím kritériem posouzení výkonů žadatele za dobu před podáním žaloby, přičemž tato otázka nebyla dosud v rozhodování dovolacího soudu vyřešena. Podle mínění dovolatelky odvolací soud nesprávně vyložil ustanovení §138 o. s. ř. tak, že majetkové poměry žadatele nemohou být posuzovány podle jeho současné majetkové situace, ale celkově z hlediska realizovaného podnikatelského záměru. S odkazem na rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 9. května 2000, sp. zn. 12 Co 783/99, poukazuje na to, že nelze dospět k závěru, že nemajetnost obchodní společnosti je důsledkem jejího podnikatelského rizika. Je-li zjištěna její nemajetnost, soud její příčiny nezkoumá a soustředí se na to, zda nejde o svévolné a zjevně bezúspěšné uplatňování práva.
Dovolatelka se mýlí, tvrdí-li, že otázka výkladu ustanovení §138 o. s. ř. nebyla dosud dovolacím soudem řešena. Z četných rozhodnutí týkajících se této otázky lze odkázat na usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 99/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jež ve svých závěrech shrnuje pohled Nejvyššího soudu na předmětnou problematiku. V důvodech tohoto rozhodnutí Nejvyšší soud mimo jiné vyložil, že při rozhodování o osvobození od soudních poplatků soud přihlíží k celkovým majetkovým poměrům žadatele, k výši soudního poplatku, k nákladům, které si pravděpodobně vyžádá dokazování, k povaze uplatněného nároku a k dalším podobným okolnostem. U fyzických osob bere v úvahu také jejich sociální poměry, zdravotní stav apod. Přihlédne nejen k výši příjmů žadatele a množství disponibilních finančních prostředků, ale též k jeho možnosti si tyto prostředky opatřit, jakož i k důsledkům, které by pro jeho poměry mohlo mít zaplacení příslušného soudního poplatku (nebo jiných plateb v příslušném řízení předpokládaných). U právnických osob a u fyzických osob, které jsou podnikateli, lze vzít v úvahu rovněž povahu jejich podnikatelské nebo jiné činnosti, stav a strukturu majetku, platební (ne)schopnost; je však též nutno přihlížet k tomu, zda se spekulativně nezbavily majetku či jiných výhod, aby se poplatkové povinnosti vyhnuly. Soud tedy zkoumá nejen faktické poměry žadatele v době podání žádosti, ale musí zvažovat, zda ze strany žadatele nejde o obcházení zákona za účelem získání neoprávněné výhody (osvobození od soudních poplatků). Celkové zhodnocení všech okolností, které vypovídají o poměrech účastníka, se pak musí promítnout do závěru, zda účastník (vedlejší účastník) je s ohledem na své poměry schopen zaplatit soudní poplatky a nést další výdaje spojené s řízením, včetně nákladů spojených s poskytnutím právní pomoci (se zastoupením). Jestliže mu to jeho poměry nedovolují, je soud povinen mu přiznat tomu odpovídající osvobození od soudních poplatků (v plném rozsahu, zčásti, pro část řízení nebo jen pro některé úkony). Účastník je přitom povinen soudu prokázat věrohodným způsobem své poměry, které jsou rozhodné pro posouzení důvodnosti jeho žádosti.
Z uvedeného vyplývá, že odvolací soud se při posouzení důvodnosti žádosti dovolatelky o osvobození od soudního poplatku od judikatury dovolacího soudu neodchýlil, přihlédl-li k majetkovým poměrům žalobkyně před podáním žaloby nikoliv jako k rozhodující skutečnosti, jak mu podsouvá dovolatelka, ale jako k okolnosti rovněž významné pro posouzení, zda nejde o získání neoprávněné výhody v podobě osvobození od soudních poplatků.
Pro úplnost považuje Nejvyšší soud za vhodné uvést, že v případě žalobkyně nejde o její nepříznivou majetkovou situaci vzniklou podnikáním, ale o situaci vytvořenou žalobkyní, která vstoupila do podnikání jen se základním kapitálem a předpokládá, že tuto situaci za ni vyřeší soud tím, že jí přizná osvobození od soudních poplatků.
Vzhledem k výše uvedenému nejsou splněny předpoklady přípustnosti dovolání a Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl jako nepřípustné.
O náhradě nákladů dovolacího řízení nebylo rozhodováno, protože nejde o rozhodnutí, jímž se řízení končí (srov. ustanovení §151 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 8. července 2014
JUDr. Hana Gajdzioková
předsedkyně senátu